V týdnu jsem koupila pár nabarvených vajíček a hromadu dobrot pro koledníky. Včera jsem pak upekla třeného beránka (který sice na fotce ani podle chuti nevypadá špatně, ale trvalo ho upéct mnohem déle než recept sliboval a trochu se rozdrolil) a dobarvila s dětmi pár vajíček v cibulových slupkách (to taky nedopadlo podle našich představ). Každopádně jsme byli jakž takž nachystaní na Velikonoční pondělí.
A bylo to krásné ráno, dala jsem na stůl bílý ubrus, zapálila svíčku a načančala beránka. Rozdrobené kusy jsem se na něj pokusila naplácnout a zakrýt to moučkovým cukrem a kuřetem, které vidíte v popředí. Holky napadlo naaranžovat kuře tak, jako by se vylíhlo z vajíčka. Manžel nás poctivě vyšlehal a pak jsme se dočkali i skupinky milých koledníků, kteří nám rovněž zajistili krásu a mládí alespoň na rok dopředu. A zdraví, doufám, že i zdraví!
Před dveře jsem postavila našeho trpaslíka Herberta s miniaturní pomlázkou, aby koledníci věděli, že je zvaný na koledu každý, kdo půjde kolem. Musím Herberta zase schovat, on je to spíš trpaslík domácí a nerada bych, aby se stal domácím trpaslíkem někoho jiného. To by mě mrzelo.
Těším se na oběd. Jana, manželova maminka, prý chystá kachnu a moc dobře vaří, tak se těším. Přijde mi škoda, že se Velikonoční tradice udržují už spíš na vesnicích. Já mám dcery a obrážet domy s nimi nebudu, to je na klucích. A nějak si neumím představit, že by někdo nebyl rád, když mu u dveří zazvoní malý kluk s pomlázkou. Takže, jestli máte kluky, jděte s nimi na pomlázku ven, dokud je čas! 🙂 Krásné a Veselé Velikonoce, přátelé 🙂
Žádné komentáře