Jaký byl výlet do Budapešti a proč si dát pozor na lidi s holuby

Ahoj všichni,

dnes mám pro vás povídání o krátkém výletě do Budapešti. Mimo jiné vás také seznámím s mírně podvodným jednáním, kterého využívají v oblíbených turistických lokalitách lidé s holuby, tak doporučuji tento článek přečíst už jen proto, abyste si na podobné lidi dali pozor.

Naše cesta do Budapešti není první, jak už mnozí čtenáři ví. Máme s manželem pro Budapešť slabost, zvláště pro jejich dobré jídlo a lázně. Budapešť je zkrátka úžasná. Naplánovali jsme si výlet s odjezdem v pátek a příjezdem v pondělí, takže by se dalo říci “na skok”. Přidali se k nám také naši přátelé, se kterými jsme si výlet moc užili.

Den 1 – příjezd

Do Budapešti jsme jeli autem. Byla to dobrá, pohodlná cesta, v autě jsme hráli hry, poslouchali hudbu a povídali si. Kamarádka Veru měla nachystanou svačinu, takže nám doslova nic nechybělo. Malou zastávku jsme si udělali akorát v brněnské Ikei, kde jsme si dali oběd, a pak jsme pokračovali dál. V Budapešti jsme dali auto na placené parkoviště a pěšky došli k bytu, který jsme si zamluvili pro následující pobyt. Popravdě, nebylo snadné najít ubytování, protože hodně (až podezřele) toho bylo vyprodáno. Brzy jsme zjistili proč. V době naší návštěvy se Budapešť rozhodl navštívit také papež. Na mostě, který jsme přejížděli, vlály maďarské a vatikánské vlajky, na každé křižovatce stály skupiny policistů.

Papež měl mimo jiné v plánu mši před parlamentem na sobotní ráno, ale i když jsme nad tím chvilku váhali, nakonec jsme dali přednost návštěvě památek. Dobře jsme udělali, protože když jsme druhý den ráno viděli ten dav, který se po skončení mše valil po nábřeží Dunaje, bylo jasné, že bychom se k papeži nepřiblížili ani na dohled.

Po příjezdu jsme našli tedy dům a po telefonátu a pár sms zprávách i správný vchod. Na kód nás vpustili dovnitř, historickým výtahem jsme vyjeli do třetího patra, zadali kód do krabičky u dveří a obdrželi jsme klíč, kterým se odemykají dveře. Na to, že dostat se do bytu bylo jak dostat se z únikové hry, musím říct, že šlo o byteček miniaturních rozměrů a minimalistické, leč uznávám že naprosto dostatečné výbavy. Větší vzdušnější místnost byla ložnice i obývák v jednom, v druhé malé místnosti byla jen ložnice, pak maličká kuchyňka, koupelnička s toaletou a mini místnost na pračku. Vybalili jsme si a vyrazili do víru města.

První cesta vedla na Markétin ostrov. Jde o příjemné místo, které je bohatě zarostlé stromy a často vyhledávané turisty, kteří si chtějí udělat příjemnou procházku a dobře se při tom najíst. Také sem chodí plno běžců a po travnatých plochách se povalují skupinky lidí, kteří si čtou nebo hrají hry. Po cestičkách chodí také lidé se psi, běhají tu běžci a projíždí zde malá vozítka. My dokonce viděli skupinku v teplácích, jak natáčí zřejmě nějaký rapperský videoklip. 😀

Oproti naší minulé návštěvě byl ostrov o mnoho živější. Šli jsme po jiných cestách než minule, takže jsme objevili řadu restaurací s venkovním posezením, z nichž jsme si vybrali tu, která měla velmi dobrá hodnocení.

Objednala jsem si langoš (jak jinak) a piňa coladu (protože kombinace mléčných a mastných výrobků zní naprosto bezpečně) a tím bylo zahájeno místní obžerství. Od této chvíle jsem nedbala na vhodné či nevhodné kombinace, zdravá či nezdravá jídla, zkrátka jsem do sebe cpala vše, co mě cvrnklo do nosu. Trochu jako Popelka, ačkoli kdyby se takhle cpala Popelka, tak už se do střevíčků ani krásných šatů nevejde.

Po návštěvě Markétina ostrova jsme šli hledat nějaký pěkný podnik, kde bychom strávili zbytek večera. Kluci si na ostrově dali pivo Dreher, které je podle všeho silnější než vypadá, a tak byla cesta poměrně veselá. Svezli jsme se tramvají (pokud nechcete projíždět Budapešť autem, vřele doporučuji zakoupit si v aplikaci jízdenku na městskou, spojení jsou skvělá) a došli jsme k pěkné restauraci Blue Tomato, kde jsem si, ještě plná langoše, dala čokoládový zákusek s vanilkovou zmrzlinou.

V historicky vyhlížejícím výtahu s dřevěným obložením a stropním lustrem, při cestě na naše ubytování, jsme se zasekli mezi prvním a druhým patrem. To nám došlo, že jsme možná přecenili společnou váhu. Nahoru už výtah jet nechtěl, sotva dofuněl do mezipatra, a pak se zastavil. Po nervózním zjištění, že nahoru nepojede jsme zkusili tlačítko, jestli by nechtěl alespoň jet dolů. Rozjel se překvapivou rychlostí, až ve mě trochu hrklo. Od té doby jsme už společně tímto výtahem nejeli. 😀 Mimochodem, mohli jsme být v klidu, když je ve městě papež, tak se nám nemůže přeci nic stát, že? 😉

2. den – Tržnice, lázně, plavba, Markétin ostrov a Americká restaurace

Sobota byla na program bohatá. Rozhodli jsme se den zahájit návštěvou městské centrální tržnice, která sídlí v krásné industriální budově. Její návštěvu jsme nemohli vypustit. Procházeli jsme mezi obchody, prozkoumali všechna patra, ochutnali dobré jídlo. Koupila jsem si v přízemí levandulový čaj z maďarského města Tihany, zásob papriky jsme doma ještě měli dost z minulé návštěvy. Po návštěvě tržnice jsme vyrazili do lázní Scézeny, kde jsme si prohřáli těla v teplé vodě a páře.

Zrelaxovaní jsme odnesli plavky a ručníky na byt a šli čekat na nábřeží Dunaje pro naplánovanou plavbu. K zakousnutí jsme tam od jedné paní koupili kousek štrůdlu s tvarohem a našli jsme si dok 7, odkud měla loď vyplout. Šlo o pěknou prosklenou loď s uvítacím drinkem a sluchátky, kde jsme si mohli vyslechnout českého průvodce. Plavba nebyla dlouhá, ale dozvěděli jsme se zajímavosti o okolních významných budovách, jako je parlament, Budínský hrad, hotel a lázně Gellért, lázně Rudas a další.

Loď nás zavezla k Markétině ostrově, kde jsme měli možnost vystoupit a s některým z následujících asi dvou lodních spojů se pak vrátit zpět. Dostali jsme letáček, kde byly uvedené časy, kdy loď připlouvá. Rozhodli jsme se opět navštívit restauraci z předešlého dne, ale tentokrát se naším dopravním prostředkem stalo zapůjčené šlapací vozítko, které někdo výstižně pojmenovat Flinstone. S vozítkem byla sranda, nejelo moc rychle ani při našem zběsilém šlapání, a tak nás bez větších potíží předběhla i jedna zarputilá běžkyně. Dala jsem si opět langoš a piňa coladu a dám vám radu – než se budete ušklíbat nad kombinací zakysané smetany a sýra na langoši, nejprve tuto kombinaci ochutnejte – dost možná vás totiž překvapí. Když jsme pak měli zase odplouvat, rozevřeli jsme pořádně plánek s odjezdy lodí a zjistili jsme, bohužel pozdě, že v letáčku byla i sleva na půjčování zmíněného vozítka.

Po výletě lodí jsme se šli projít večerní Budapeští pěšky. Na jedné z těch frekventovanějších ulic jsme našli obchod se sladkostmi v sudech. Nabrali jsme dětem a vyšli opět do ulic.

Tohle jsme dětem sice nenabrali, ale bylo jasné, že to musí, alespoň vyfotit! 😀

Budapešť (na co si dát pozor)

A tady se dostávám k místu, kdy vám mohu dát cennou cestovatelskou radu – dejte si pozor na lidi s holuby. Tito lidé vyhledávají zalidněná místa a než se nadějete, máte na sobě holuba, možná i dva. Je to celkem hezké, v mnozích z nás dříme milovník zvířat, a tak si holuba hladíte a divíte se, proč vám ho ten člověk takhle podstrčil. Automatickým dalším krokem je, že si vás bude chtít někdo na památku vyfotit. A tady je to kouzelné, jakmile vás totiž vyfotí, vytasí se holubář s tím, že hlazení holuba je zadarmo, ale fotky ne. Dopředu vám to samozřejmě nepoví. Ani vás sám nevyfotí, prostě najednou začne chtít peníze a vám to bude celé nepříjemné, a tak mu je nejspíš dáte. Na tohle samozřejmě čekají. Jde o to, že vás vlastně dotlačí do společensky nepříjemné situace, kterou sami vyvolali. Nejde o vaše rozhodnutí, kdybyste totiž dopředu věděli, že holubář vás bude chtít zkásnout, dobře byste si to celé promysleli. To však pro ně není žádoucí, takže pozor na to a držte si od nich odstup. Mimochodem ano – ten holub mi posral čepici.

Naše další kroky vedly do moc pěkného podniku – do americké restaurace. Byl to moc pěkný podnik s hezkou výzdobou, příjemným ochotným personálem a dobrým jídlem a pitím. Měli také celou řadu obrazovek, na kterých jste mohli sledovat sportovní záběry. Tam jsme si užili zbytek večera.

3. den – Rybářská bašta, Budínský hrad, palačinky a zase ta Amerika

Třetí den byl krásně. Počasí bylo super. Vyrazili jsme opět městskou k rybářské baště, což je krásná ozdobná stavba hned u rovněž krásného Matyášova chrámu, sochy svatého Štěpána a jen kousek od Budínského hradu.

Dali jsme si ve Starbucksu snídani a vida – zase jsme narazili na holubáře! A tady jsem mohla krásně u snídaně pozorovat jejich taktiku. Jak se v hloučku k někomu přitočí a šup – už má chudák holuba na ruce. A šup, už někdo vytahuje mobil, holubář hezky počká až je fotka vyfocená a už se sápe, že chce peníze. Někteří se nebáli říct, že o tom dopředu nepadlo ani slovo a odešli, jiní chudáci lovili v peněžence. Podle mě je to prostě nemorální. A proto jsem vám tady pár “holubářů” vyfotila, abyste měli představu.

Budínský hrad byl krásný. Zvlášť se mi líbila krásná kašna s propracovanými sochami a loveckým výjevem. Celkově lze na budovách sledovat, že Maďaři mají sklon ke zdobnosti. je to moc hezké, ale ta údržba, ta nějak pokulhává. I ve městě, když se podíváte – najdete krásně zdobené balkony, ale jsou často zchátralé a neudržované. To je smutné. Nádherná byla i socha turkobijce na koni, kde byl nádherně znázorněný pohyb a síla.

Od Budínského hradu jsme viděli na druhou stranu k parlamentu, kde jsme krásně viděli, jak se valí dav lidí z papežovi končící mše. Nevím, jak dobře to uvidíte vy, ale pokusila jsem se to vyfotit. Podívejte se na nábřeží (když kliknete na fotku, tak se zvětší).

Došli jsme si na palačinky. Jako jestli jedete do Budapešti a milujete sladké, pak tohle místo nesmíte vynechat. Jde o překvapivě maličký podnik, ale nacpaný k prasknutí. Naštěstí se pro nás našlo místečko a hody započaly, muhaha.

Nacpaní a přeslazení jsme se přemístili do Americké restaurace z předešlého dne. Tam jsme si užili pohodový zbytek dne, kluci popíjeli pivo, my jsme si vychutnávaly výbornou domácí mangovou limonádu, dali jsme si tam večeři a když už jsme měli dost, tak jsme si na bytu zahráli Aktivity. Vytuhla jsem ani nevím jak.

Závěrem

Cestou zpátky jsme se ještě zastavili na rychlé snídani “na stojáka” na benzínce, u které stála “restaurace” Fresh corner. Na rychlou snídani či svačinu na cestu perfektní.

Na oběd jsme se zastavili ve skvělé restauraci Na farmě. Tam nebylo co dodat, jídlo parádní, porce obrovské. Na stole byl krásný živý tulipán a menu jste si našli snadno pod QR kódem. Restaurace nabízí i vlastní čaje, paštiky a marmelády k prodeji.

Jestli se chystáte do Budapešti, přeji abyste si to užili, tak jako my. Dejte si dobré jídlo, prohlédněte si památky., navštivte lázně. Budapešť si rozhodně zamilujete. ♥