Minulý čtvrtek jsme vyrazili na zahrádku. Každý se chopil nějakého zahradnického náčiní a všichni jsme se svorně pustili do práce. Jelikož jsem ještě v tomto oboru naprostý amatér, nejen, že jsem si zapomněla gumičku do vlasů (zachránila to stará kšiltovka), ale nevěděla jsem, co přesně dělat. Proto jsem byla moc ráda, když manželova maminka Jana, které zahrádka patří, mi poradila co a jak. Do truhel jsme pomocí nástroje, co nastřeluje svorky přichytili k bokům a dnu něco, čemu se myslím říká netkaná textilie, která se tam dává proto, aby plevel neprorůstal skrz. Chlapi a děti (děti s tím malým roztomilým nářadím z hračkářství) nachystali zeminu (prosili ji skrze kovové síto, tak zvaně zeminu překátrovali), my ji pak s Janou rozprostřely hráběmi do velkých dřevěných truhel (v tomto rozměru se tomu už snad nedá říkat truhlík), vrstvu zeminy jsme “zacukrovaly” granulovaným hnojivem a přikryly další vrstvou zeminy. Do nachystaných truhel se zeminou jsme pak sázely jahody. Dvě truhly zbyly, takže mám možnost si zasadit něco dle svých tužeb a rozhodla jsem se, že jednu použiji na bylinky a jednu na zeleninu. Můj manžel zatoužil po česneku, takže se pokusím sehnat jarní česnek, který se sází od března do května. Snad se do zahradnictví dostanu dnes a doufám, že nejde o něco, co se špatně shání. Já chci zkusit zasadit mrkev. Děti si to zahradničení náramně užili. A upřímně, i já. Je něco báječného na práci se zeminou a rostlinami, když svítí sluníčko a ptáci zpívají z větví stromů jako o život. Mám stále k zahradničení nejen lásku, ale také velký respekt, který ve mě možná vzbudil fakt, že veškeré rostliny, které jsem kdy pěstovala doma na okně, my vždy chcíply. Proto s oblibou říkávám, že mě by chcípl i kaktus a nejspíš i umělá kytka. Ale abych nepřeháněla, mám teď v ložnici dvě kytičky, které se podezřele dobře drží a dokonce trochu kvetou. Na okno mi přibyly také dvě malé rostlinky rajčátek, které si tu hlídám, abych je za pár týdnů mohla vysadit na zahrádce.
Malý zahradnický tip: Před sázením semínka mrkve smíchejte s pískem a pak nasypejte do řádku. Stejně se to dá udělat i s ředkvičkami.
Pátek nebyl asi nijak zvláštní, ale v sobotu jsem ráno vyzvedla Princeznovský dort (tak se totiž jmenuje) a jela jsem autem do Budějovic. Můj muž jel tamtéž, ale na kole a nějakými jinými cestičkami. V Budějovicích mám svou milovanou mladší sestřičku, která má dceru Jiřinku, která se narodila ve stejný den jako má starší dcera. Proto jsme se domluvily na společné oslavě a obě jsme svým dětem naservírovaly vlastní dort. Má sestra ten svůj dokonce upekla, já však teď neměla na pečení ani pomyšlení, proto jsem dceru nechala vybrat dort, který jsme koupili. Byl výborný, s marcipánem a máslovým krémem, ačkoli já preferuji spíš výraznější chutě, například čokoládu. Hlavní je, že dcera měla radost. Oslavili jsme narozeniny obou holčiček jak se patří, musím složit hold své sestře, která zvládla nachystat občerstvení na jedničku, upekla dokonce kremrole a věnečky a naše mamka jí pomohla nachystat také chlebíčky. Já pomohla alespoň sklidit nějaké nádobí, ale spíš jsem pomáhala všechny ty dobroty sníst. V tom jsem totiž dobrá. 😀
Naše dcera dostala letos dětský fotoaparát, který fotí, točí a dají se na něm hrát hry. Dále dostala bonga, která jsem schopná snášet jistě lépe, než bubny. Nakonec si vybrala ještě krém na ruce, především pro jeho roztomilý obal a dostala knižní kuchařku pro děti a karetní hru. Nejraději bych ji vzala do Londýna na výstavu kulis z natáčení série Harryho Pottera, ale momentálně je představa kombinace testování a cestování spíš nepříjemná a já doufám, že se to brzy změní, protože mě osobně cestování moc chybí. I kdyby šlo jen o cesty do sousedních států, tak i tak.
Neděli jsme strávili u našich, kteří nás na páteční oslavě pozvali na grilování. Byly jsme všichni na čerstvém vzduchu, maso vonělo, děti si hrály a my si skvěle popovídali. Můj taťka je hotový grilmajstr a mamka umí nachystat maso v marinádě tak, že se strávník olizuje až za ušima. Jak říkám, tvoří perfektní grilovací dvojici a jídlo i všechno ostatní jsme si moc užili. Protože v pondělí mělo být podle předpovědí ještě hezky, domluvila jsem si cestu za babičkou a mamka mi pro ní dala maličké rostlinky rajčátek.
V pondělí jsme toho měli překvapivě hodně. Dcera měla dlouho učení, pak jsme dělaly úkoly, objednaly si k obědu čínu a došly na poštu, abych poslala jeden dopis. Po jídle jsme vyrazily do města na zmrzlinu. Jana mi doporučila slaný karamel, což je příchuť, kterou mám ráda. Nechala jsem si tedy nandat kopeček slaného karamelu, dcery si daly jahodovou a nutellovou zmrzlinu. Ale co naplat, v Itálii zmrzlina chutná prostě lépe. Navíc jsem brzy začala mít podezření, že má zmrzlina není karamelová, nýbrž oříšková. Při cestě zpátky okolo zmrzlináře jsem své podezření sdělila prodavačce, která se zatvářila k mému chuťovému hodnocení velice nedůvěřivě, ale zmrzlinu ochutnala a moje podezření potvrdila. Hned vyměnila cedulku u zmrzliny a já šla s dcerami k autu, zatímco se mi honilo hlavou, jak jsem ráda, že nemám alergii na oříšky. Doufám, že tento omyl nepřivedl žádnému alergikovi nepříjemnosti. Při cestě k autu jsme se v Písku zastavili ještě na jednom místě, kde jezdí výtah. My výtah doma nemáme, proto mé dcery s nadšením jezdily nahoru a dolů, hned několikrát a moc je to bavilo. Chtěly ještě být v parku na hřišti, ale čas nás tlačil a
já potřebovala vzít babičce rostlinky a obrázek, který jsem nechala doma, proto jsem dcery nacpala do auta a vyrazily jsme. Mrzet je to nemuselo, protože pak u babičky jsme navštívily skvělé místo na jízdu s koloběžkou (kterou jsme sebou samozřejmě měly) a dvě dětská hřiště. Zastavily jsme se pak i u babičky doma a zatímco si dcery hrály, my si mohly popovídat. Jak už víte, s mojí babičkou se skvěle povídá. Navíc pokaždé žasnu, jak je inteligentní, zvídavá a neustále se vzdělává. Znáte takové ty lidi, kteří přispívají do konverzace zajímavostmi, ať už vytáhnete jakékoli téma? To je přesně moje babička. Sleduje dokumenty, čte knihy, chodí do školy, kdykoli něco zajímavého zaslechne, tak si to zapíše a pak na internetu vyhledává k tématu podrobnosti. Má sepsané tabulky matematických vzorců, vzorečky z chemie, převody jednotek a informace o vesmíru. Tentokrát se hovor stočil i na architekty, různé slovní přesmyčky a šifry. S mojí sestrou, babičkami, mamkou a tetou máme na WhatsAppu společnou skupinu, kam nedávno babička poslala slovo KAROLINA a požádala nás, abychom do večera poslaly co nejvíc chemických prvků, které v tomto slově najdeme. Skvělé pro vzpomínání na periodickou tabulku z chemie, kterou jsem viděla snad naposledy na základce. Jak říkám, moje babička je člověk jedním slovem úžasný. Obě mé babičky jsou, i když každá má docela jiné zájmy. Má druhá babička se zase výborně vyzná v kultuře, je velmi společenská a já doufám, že brzy bude moci opět být součástí toho kulturního mumraje, který jí teď tak chybí.
V úterý jsem měla den, kdy jsem vyřizovala pochůzky, byla jsem u švadleny s rozbitými zipy, ve farmářském obchodě pro med, v galanterii pro startovací set na háčkování. Pak jsme ještě pobyly na zahrádce, kde jsem zalila rostlinky a hrála si s dcerami s míčem. Dnes jsme se s Janou byly podívat na divoká prasátka do obory u Písku, naštěstí ještě moc nevyrostly. Doporučuji udělat si tam výlet. Mějte se krásně a užívejte si sluníčka. 🙂
Žádné komentáře