Možná jste se již setkali s anglickým výrazem “bucket list”, což je vlastně seznam věcí, které chcete stihnout. Může to být cestovatelský bucket list, seznam věcí, které chcete stihnout během zbytku života nebo i během jednoho léta. Takových bucket listů existuje celá řada. Ptala jsem se lidí kolem sebe, jestli takový seznam mají a co by rádi ještě stihli. Mezi přání, co by dotyční rádi stihli patřilo například:
- poznávat Česko
- navštívit Itálii
- vzdělávat se
- pomáhat, kde je třeba
- vypilovat angličtinu
- dát si piňa coladu na Lanta Villa v Thajsku, při západu slunce
- dokončit vše kolem kompostu na zahradě
- podívat se na Havajské ostrovy
Řada lidí si však takové listy nedělá vůbec, čemuž také rozumím. Přemýšlela jsem nad tím, jestli je vůbec dobré si takové listy dělat, a tak zkusím předvést takový krátký seznam pro a proti.
PRO
- psané seznamy jsou konkrétní, svým způsobem hmatatelné, a jako takové se podle různé literatury lépe plní
- během psaní nad tématem více přemýšlíme a soustředíme se na něj, kdežto myšlenky jsou podstatně prchavější
PROTI
- Takový seznam může být možná trochu stresující
- straší to na očích, dokud si to nesplníte
Výsledek úvahy
Víc mě toho nenapadlo, a tak jsem dospěla k názoru, že je to věc individuální, někdo si rád píše seznamy, jiný nikoli a každý má právo si to dělat po svém. Navíc možná zjistíte, že takový bucket list ani nepotřebujete.
Malé cvičení
Zkuste si ale teď na pár minut představit, co byste ještě chtěli zažít, co byste si od života přáli. Přijměte i fakt, že pokud si takový bucket list vytvoříte, možná jej časem updatujete (aktualizujete), protože každý člověk se vlivem zkušeností a zážitků trochu mění a přirozeně se mění i některá naše přání, cíle a priority. Ale zkuste si představit svůj život, je perfektní nebo je něco, co jste ještě nezažili a přitom po tom moc toužíte? Vidět nějaké místo, ochutnat nějaké jídlo, zkusit nějaký sport? A jak si své přání či cíl můžete doopravdy splnit?
Můj bucket list
Chvilku mi to zabralo, protože v poslední době na sobě pozoruji, že jsem opravdu šťastná a skoro nic mi nechybí. Až při delším hloubání a dloubání jsem našla pár cílů, které bych si ráda splnila.
- cestovat (vidět např. polární záři)
- napsat knihu
- dát dohromady všechny fotky a videa mé rodiny, vytvořit alba pro děti na památku
- naučit se shuffle dance
- naučit se pořádně fotit a upravovat fotky
- wellnes pobyt s mojí sestrou a maminkou
- živit se tím, co mě baví, ideálně tak, abych mohla své rodině dopřát vše, co mě teď napadá (třeba hezkou dovolenou)
- aby řada věcí zůstala taková, jaká je, například mé manželství nebo vztah s mými dětmi
Moc bych si přála, abychom všichni zůstali zdraví a spokojení do stovky, kdy by to s námi prostě a jednoduše seklo, bez dlouhého trápení nebo pobytu v domovince či na přístrojích. Chci se dožít dospělosti svých dcer, jejich svateb a vnoučat. Přiznejme si, že tohle jsou ale věci, které do bucket listu nepatří, protože je nijak zvlášť neovlivníme, takže je píšu až sem, na konec.
Přeji vám všem, aby se všechna vaše přání splnila a žili jste šťastně a spokojeně až do smrti. Zazvonil zvonec a pohádky byl konec. 🙂
Žádné komentáře