Začít s čistým štítem

Začátek roku jsme si doma zpestřili úklidem. Takovým tím, co se dělá jednou za čas. Třeba jsme vyházeli věci z mrazáku a vymyli ho. Pravda, nebylo toho tolik k vyhazování,naprostá většina byly věci neprošlé, ale našly se i jedny šest let staré krabí prsty. Člověk by řekl, že po šesti letech odejdou po svých, ale pořád vypadaly stejně. To mi řekněte, jak je to možné? A jak je možné, že jsem během těch šesti let pravidelného třídění mrazáku mohla ty prsty přehlédnout. Řeknu vám proč. Přišlo mi, jako by to bylo před měsícem, co mi je sestra dala, protože je nestíhala spotřebovat. A ono je to šest let? To se mi ani nechce věřit. Je to síla.

Koťátko se u nás zabydlelo. Chodí si svévolně po bytě, rozvaluje se v čistém povlečení schovaném v šuplících pod postelemi, odkud jej děti tahají ven. Kotě, ne to povlečení. Tolik by mi to zase nevadilo, kdyby vytahováním šuplíků děti úplně neohnuli kolejničku a teď hrozí, kdykoli šuplík vytáhnou, tak nepůjde zasunout zpátky.

Předsevzetí pro rok 2020

Přemýšlela jsem, co bych chtěla v novém roce vylepšit. A představte si, pár věcí se našlo. Jeden můj veliký nešvar je, že občas usnu neodlíčená. To je asi numero uno. Taková blbost, že? Ale ráno se budit s očima plnýma řasenky je nepříjemný. Ale asi ne dost, když se to mám problém odnaučit. Minimálně jednou týdně se mi to stane. A hned za tím je víc pít, jíst méně sladkého (to bude problém), cvičit, chystat si oblečení večer předem (abych ráno v polotmě a polospánku nešátrala po oblečení, které k sobě ani nesedí a vypadám v něm jako nějaký případ). Co ještě? Chystat si seznam  jídel a nákupní seznamy na týden dopředu, psát pravidelněji články na tento blog, víc hrát na piano, víc fotit a samozřejmě dál malovat, alespoň tak často, jako loni. Přeci jen mám malé děti, píšu články (nejen pro svůj blog), pomáhám manželovi, dělám grafiku a zvládám domácnost. Všechno co bych chtěla se stíhat nedá, a tak to vyžaduje určování priorit a kvalitní time management, čili kvalitní rozložení času. Časový rozvrh, chcete-li. Maličkost? Ani náhodou. Já jsem člověk chaotický (a vím, že to neříkám prvně), takže dělat přesné plány a držet se jich je pro mě větší oříšek než třeba… pro mého muže.

Můj první obrázek v tomto roce a uchované vzpomínky

Namalovala jsem první obrázek v tomto roce. Malou, roztomilou lištičku. Akrylovými barvami na plátno 20 x 20 cm. A udělala jsem další věc, kterou doporučuji všem, co si chtějí zachovat vzpomínky. Dala jsem dohromady rodinná alba. Zimní období je pro tuhle činnost perfektní. Přeberte fotky, nechte si je vytisknout, nakupte si alba, případně i nalepovací růžky a pusťte se do práce. Nezapomeňte do alba napsat, o jaký rok šlo a popsat, co na fotkách vidíte. Za pár let si možná nebudete pamatovat, že tohle byl Písek, tohle Budějovice, tohle byla Paříž a tady jste si zlomili ruku. Rozkošné vzpomínky.

Mějte se krásně!