Tohle je něco, čemu se nevyhne naprostá většina rodičů, totiž učení dítěte chodit na nočník. Těch “zaručených tipů” jsem četla už asi milion, od technik indiánů až po nějakou americkou mamku, která si postavila kariéru na tom, že naučila dítě chodit na nočník za tři dny. Samozřejmě že s tím má úspěch, protože každý všechno chce rychle a snadno, a to se týká i učení ratolesti chodit na nočníček.
Je zajímavé, že je skoro tolik technik, jako by skutečně každá maminka měla tu svou vlastní. Taky se to liší od časů našich babiček a prababiček. Ale výsledek chceme všechny stejný. Jak jsem k tomu tedy přistupovala já?
Vhodný věk
Děti se obvykle začínají učit nosit pleny do tří let. Je to kvůli tomu, že většina školek chce, aby dítě, které přijmou, už umělo chodit na nočník. U nás se to obě holky naučily do dvou let. Ovšem každé dítě je samozřejmě jiné a některé se učí rychleji a některé pomaleji, na čemž není vůbec nic špatného. Ale řekněme, že zhruba do tří let je to v naší zemi takový obvyklý věk k začátku učení na nočník.
Děti se v té době učí udržet moč a stolici. Začínají si uvědomovat činnost svěračů a učí se mluvit, takže vám mohou říct, že si potřebují dojít na nočník. I kdyby to bylo slovy “čury čury, kaky kaky”.
Maminky často posazují dítě na nočník už ve chvíli, kdy umí samo dobře sedět. Já myslím, že se nemusí tak spěchat, dítě má v té době plno jiných věcí na učení, většinou v té době ještě ani neovládá svěrače. Ale, každá maminka učí po svém. Na mladší dceři jsem vypozorovala vhodný čas k učení na nočník. Nočník jsme měli doma po starší dceři a ona si na něj zkoušela sama od sebe sedat asi v roce a půl. Tak jsme to zlehka začali zkoušet.
Dítě by se nemělo stresovat ani příliš rozptylovat
Nejspíš se dočtete, že dítě by se nemělo učit, když není v pohodě. Když je nemocné, vystresované, když se dějí kolem něj nějaké velké změny. S tím souhlasím. Dítě by mělo získat k chození na nočník pozitivní vztah. A raději počkám až bude dcera zdravá než abych jí naučila chodit na nočník v rekordním počtu dnů. Nemocné děti mívají špatnou náladu, necítí se ani na to si hrát, natož se něco učit.
Další věcí je rozptylování. Naši předci učili děti sedět na nočníku za pomoci jídla, pití a dalších pomůcek. Taky televize udrží dítě na nočníku o něco déle. To se prý nemá dělat. Jenže, tady se rad odborníků (nebo koho vlastně) neřídím. Dceru na nočníku nekrmím, ale občas jí dám na nočníku napít a většinou jí i s nočníkem posadím k televizi. Vím, že se pak stoprocentně “nesoustředí na úkol”, ale koho by bavilo pořád jen sedět na záchodě a čekat až se něco stane. Když to ještě stoprocentně neovládá, nepozná nebo se nudí. Vezměte si chlapy. Když to trvá dlouho, mají na záchodě časopisy, a teď nemluvím o těch hanbatých.
Ukázalo se, že když dceru posadím na nočník, tak když se vyčůrá a hned pořádně pochválí, tak z nočníku vesele vyskočí, televize netelevize, a raduje se. Ví, že udělala něco dobře, a zatím jsem jí nepustila v televizi nic tak okouzlujícího, aby si nevšimla, že se vyčůrala.
Když nad tím tak přemýšlím, tak to, že je pro ní důležitější chvála než televize je bod další.
Chválit, chválit
Když se povede do nočníčku udělat potřebu, je třeba dítě chválit. Moc a moc pochválit, pohladit po vlasech, zatleskat, hlasitě jásat.
Když si dítě uvědomí, že udělalo něco skvělého a vidí, jakou máte radost, obvykle má taky radost.
A radost znamená pozitivní pocit, který bude chtít zažít znovu (jako každý). Takže chvalte, juchejte. Pokud by pro dítě byla televize přednější než radost z vykonání potřeby do nočníku, televizi vypněte a zabavte dítě na nočníku něčím méně zajímavým. Třeba maňásky. Maňásci se z úspěšně vykonané potřeby do nočníku můžou radovat taky.
Nehubovat, netrestat
Když na nočníku nic neudělá, nehubujte, netrestejte. Je třeba trpělivost. Nejspíš se děťátko několikrát vyčůrá nebo vykaká kam by nemělo. Na podlahu, na koberec, do kalhot… Ale v době, kdy má většina domácností pračku to není zase taková hrůza.
Já učím děti nejdřív na nočník přes den. Když to umí perfektně, tak pomalu zkoušíme sundavat plenku na noc. Na dětskou postýlku se prodávají nepropustná napínací prostěradla, dřív rodiče dávaly dětem igelit. S nějakým igelitem se ta dnešní prostěradla nedají srovnat. Nešustí, a vypadají jako běžná prostěradla. Nic potupného co budí při převalování v posteli. Paráda. Koupit se dají přes internet, v dětských potřebách a někdy i v galanterii.
Může se stát, že i když se dítě perfektně naučí na nočník, má pak občas nehodu. Nenervujte dítě, nehubujte, netrestejte. Je to dítě a nehody se stávají. Jen mu dejte nočníček a v klidu mu řekněte, že se na něj nezlobíte, ať se netrápí a příště to zkusí na nočníček.
Dostupný nočníček
Nočník musí být vždy snadno dostupný a viditelný, i v noci. Pomáhají slabá noční dětská světélka nebo světélka, které si děti umí samy rozsvítit. Dítě by mělo mít nočník na očích celý den, mělo by mít k němu snadnou a dobře průchodnou cestu (zvlášť v noci) a oblečení by se mělo snadno sundavat (nebo mu s tím musíte pomáhat). Maličké děti si mají problém sundavat kalhoty. U holčiček tedy volte spíš šatičky a sukně, u chlapečků to budete muset vymyslet samy, s tím zkušenost nemám 😀
Hlídat a být důsledný
Ve chvíli, kdy se rozhodnete, že začnete dítě učit na nočník, musíte být důslední a trpělivý. Dítě musí být psychicky a fyzicky (mluvím o schopnosti delší chvíli sedět a o těch svěračích) připravené na učení takového úkolu. Hlídejte dítě kdy pije a posazujte jej pravidelně na nočník. Je třeba se dítěti v té době věnovat a snažit se nevynechávat, pokud to jde. Léto je na učení na nočník ideální ze dvou dobrých důvodů. Dítě hodně pije, často čůrá a taky nechodí příliš oblečené, takže se rychleji a snadněji dostane na nočníček.
Co u nás nefungovalo
Často jsem slyšela, že dětem vadí pročůraná nebo pokakaná plenka a tak se rychleji naučí na nočník. Protože jim to jinak prostě vadí. Našim dětem to bylo úplně fuk. Vzhledem k tomu jim plná plenka nikdy učení neurychlila. Já dceři nikdy moc počůranou nebo pokakanou plenku nenechávala, ale když se náhodou pokakala a já si toho nestihla všimnout hned, tak když už jsem to zjistila (obvykle po čichu), tak jsem na dceři krásně viděla, jak si z toho, potvora jedna ušatá, vůbec nic nedělá.
Každý po svém
Jak říkám, každý rodič má svoje metody a techniky. Nejsou všechny děti stejné a to vaše může potřebovat jiný přístup. Tady máte sepsáno pouze, jak to vidím já a co funguje u nás. Můžete to brát jako inspiraci 😉 Držím palce při učení na nočník všem dětem a rodičům pevné nervy a trpělivost 🙂
Žádné komentáře