Ohlédnutí za výstavou Filipa Šíchy

Víte, že jsem vás před časem lákala na první a úžasně jedinečnou výstavu obrazů Filipa Šíchy, která se konala na strakonickém hradě. Pojďte se se mnou rychle podívat, jak výstava vypadala.

Zahájení

Mrzelo mě, že jsem neslyšela úvodní řeč na výstavě, ale sestřička mi ji nahrála a převyprávěla. Ne, že bychom nedorazili před zahájením, ale fronta, která se táhla až na nádvoří, byla tak dlouhá, že nebyla šance nacpat se dovnitř včas. Můj bráška Filip je hvězdou sociálních sítí a nepřehlédnutelným prvkem domácí umělecké scény, proto o výstavě vědělo mnoho převážně mladých lidí, kteří výstavu doslova “obsadili”. Bylo to úžasné! Muzeum nepamatovalo takový zájem o umění ze strany mladých lidí a noví lidé stále přicházeli.

Výstava

Filipova výstava byla, a budu upřímná a nestranná, úžasná. Vystavil své zajímavé a živě barevné obrazy poměrně velkých rozměrů po všech dostupných výstavních prostorách a ve spodní části si fanoušci mohli pořídit oblečení, plakáty nebo deky s motivy Filipových obrazů. Táta se svým plnovousem drsného severského rybáře zdarma rozdával samolepky v hezkých obálkách, což bylo milým prvkem, který vyjadřoval, jak si nejen Filip, ale všichni kdo mu pomáhají, váží přítomnosti návštěvníků výstavy. Táta korzoval stejně jako Filda po prostorách a prodíral se davy, oba dávali pozor, aby všichni byli spokojeni, dotazy byly zodpovězeny, a nastavené věci i části těla podepsány umělcem. Mamka s bráškou vypomáhali s prodejem plakátků a dalších předmětů. Během vernisáže se podávaly také nápoje a občerstvení zdarma a hrála živá hudba.

Jídlo, hudba, všechno super, ale co výstava samotná? Tak ta měla, přátelé, ohromný úspěch. Co jsem tak měla možnost pozorovat, lidé se zastavovali u jednotlivých obrazů a skutečně u nich stáli a diskutovali o každém díle než se posunuli k dalšímu. To se často v galeriích nevidí, většinou lidé spěchají, aby prošli všechno a hurá pryč. Ale tady ne. Každému obrazu věnovali pečlivou pozornost. To na mě i Filipa udělalo dojem, ale i tak zůstal Filip stejně skromný a vděčný, jako vždy.

Závěrem

Filipově kariéře všichni držíme palce, jako umělec neustále roste, vyvíjí se a lidé si jej a jeho prací všímají. Patří tu také velké dík muzeu, které výstavu umožnilo a velkou poklonu mému mladšímu bráškovi, na kterého jsem velice pyšná a všem, kteří mu pomáhají růst. Hodně štěstí do budoucna Fildo 🙂