Je sotva pryč poledne a mě už přeskakuje hlas a zním jako nějaká hysterka. Dneska mám dost.
Nebudu vám lhát, je to u nás doma stejné jako kdekoli jinde. Přiznám se, že dneska už jsem musela na děti zvýšit několikrát hlas, lapala jsem po dechu, rozbolela mě záda, hučí mi v uších a nervy mám na pochodu. Píšu to proto, že vím moc dobře, jak člověka umí potěšit (nebo spíš utěšit), že v tom není sám, a že se takové věci dějí i u jiných doma.
Nejsou to ale jen děti, co mi cuchá nervy. Pokojíček vypadá jako by v něm vybouchla bomba, pod postelemi je hromada věcí (odkud se tam pořád berou?) a já to vážně nechci uklízet. Děti samozřejmě také ne, ale už jsem je přemluvila alespoň k úklidu toho zjevného a snadno dostupného, šťourat násadou od smetáku pod postelí budu (zase) já. K tomu všemu se mi na mysl pořád vkrádá otázka, jestli bude ředitel naší školy rozumný a pořídí testy ze slin a ne z nosohltanu a kde vezmu peníze na další zálohy, když s dětmi doma nic nevydělávám. Je to jako začarovaný les z myšlenek, hustý, temný, nekonečný. Jak se člověk dostane do takového lesa, těžko se hledá cesta ven. Zatímco přemýšlím, jak sama sobě náladu zvednout, dcery se vedle hádají, šoupají nábytkem a já každou druhou minutu vstávám od počítače, abych zkontrolovala, že během poobědové pauzy nelezou po skříních, neskáčou z postelí a nedělají podobné kraviny. Chci, aby si odpočinuly, než se půjdeme ven projít. A upřímně, já chci taky chvilku klid.
Přemýšlím nad tím, co mi udělá dobře. Jako první mě napadl horký čaj. Udělám si mátový s medem a vypiji si ho ještě teplý, to mi vždycky udělá dobře. Co dál? Možná bych mohla zůstat u tepla a nahřát si svůj malý nahřívací polštářek do mikrovlnky, který si můžu dát za krk a nechat si ho prohřát. Fajn by byl i spánek nebo komedie v televizi, ale obojí musí počkat na večer. A horká vana. Co ještě můžu teď? Možná bych si mohla chviličku číst nějakou veselou a milou knížku, na rozdíl od komedie v televizi mi totiž nevadí přerušit příběh a dokončit jej jindy. A tím se dostávám k tomu, co dnes můžete udělat i vy.
Udělejte si radost.
Je jedno jak. Jen si dobře promyslete, jestli to je to, co vám opravdu udělá radost a zvedne náladu. Udělat si dobrý čaj, upéct si oblíbený zákusek, pustit si oblíbený film? Děti zažeňte na půl hodinky k televizi nebo jim dejte maxi puzzle na skládání. Odpočiňte si, dobijte baterky, udělejte něco, co udělá radost hlavně vám. Zasloužíme si to.
Pevné nervy a klid v duši 🙂
Žádné komentáře