Snažím se, aby naše děti měly na dětství co nejhezčí vzpomínky, aby něco zažily. Tak jako já. Beru je na loutková představení, do herních center, do bazénu, na koně, pouštět draky, na výlety vlakem, autobusem, všude možně, aby se bavily. A tentokrát mi moje pražská babička, velká milovnice cirkusu řekla, že národní cirkus Berousek stojí právě před jejím bytem. Napadlo mě, že bych mohla udělat babičce i dětem radost a udělat si výlet do Prahy.
My jsme z Písku, na jihu Čech. Do Prahy je to hodinka a půl cesty autobusem tam a hodinka a půl zpátky. Babička nám nabídla přespání, ale ať jedu kam jedu, snažím se večer usínat vedle svého manžela. On se snaží o totéž, a jsem za to ráda. Tak jsem si řekla, že to bude takový nabitý den, ale to nevadí. Zvládneme to.
Cesta
Jely jsme žlutým autobusem od Student Agency. Jsou to skvělé autobusy, máte tam obsluhu, nápoje, sluchátka, obrazovky, možnost sledovat filmy, hrát hry nebo poslouchat hudbu. Můžete si přečíst denní tisk. Autobusy jsou pohodlné, pro případ “nouze” jsou tam myslím i toalety. To je fajn. Natrefily jsme na zdvořilého, avšak zároveň ne moc milého stewarda. Požádala jsem jej o tři balené croissanty, odsekl, že mají jen jeden. No dobře, tak jeden. Podávám mu stokorunu, pán se na mě směje stylem “no tak to ani náhodou holčičko…” a oznámí mi, že na stovku zpátky nemá. Dobře, hrabu se v drobných, které jsem chtěla využít na jízdné. Vyštrachám nějaké drobné, mám hlad, že vidím dvojmo. Pán peníze vezme a odejde. Za chvíli se vrací s drobnými a baleným croissantem. Podle cinkání v obří peněžence usuzuji, že na stovku zpátky měl, jen mi na ní vracet nechtěl. Holky se dívají na pohádky a hrají hry, jsou moc hodné a kupodivu si žádná nestěžuje, že by musela na záchod. Díky bohu.
V Praze na nás na zastávce čeká babička. Je zlatá. Je jedno, v kolik přijedeme, vždycky na nás na zastávce čeká. S úsměvem a otevřenou náručí nás vítá a vypráví holkám, co je v cirkuse všechno čeká. Přemýšlím nad tím, že cirkusy jsem měla jako dítě moc ráda, s babičkou jsme na ně chodily, a i když je tohle spíš akce “potěšit ostatní” možná, že si to užiji taky. Uvidíme. Pro mě je prima už jen to, že vidím babičku.
Dojedeme k babičce do bytu, je tam na nás už nachystaná, holky se nasvačí a připravíme si do termosky čaj. Po zkušenosti v píseckém cirkuse jsem sebou do batohu přibalila zimní bundy pro děti a termosku na čaj, babičku jsem poprosila o deku. Teď už vím, že to bylo zbytečné, cirkus Berousek má dobře zateplený stan a ke konci představení jsme byly oblečené jen v mikinách, jak nám bylo teplo. Ale připravená jsem byla, lepší než aby holky případně mrzly a já jim neměla co dát. Do cirkusu jsme přišly včas, aby nám někdo nevyfouknul nějaké pěkné místo, i když babička už koupila pro nás všechny lístky. Stan byl stejně poloprázdný, nebylo to první představení a v dnešní době je hodně lidí proti cirkusům, takže jsme se o místa vážně bát nemusely. Zatímco jsme se usazovaly, dorážel na nás klaun se svítícími větrníky. Jojo, to by se holkám líbilo, ale mě ne. Snažila jsem se ho zdvořile odmítnout (a kdo mě zná, tak ví, jak je mi nepříjemné odmítat něco, co mi někdo vytrvale vnucuje). Klaun mě postříkal nějakým rozprašovačem s vodou a šel zkoušet štěstí o sedadlo dál. Mě to nevadí, je to klaun, nějaká ta kapka vody mě z klidu nevytrhne, je to přeci cirkus!
Cirkus začíná
Vystoupení začalo. Přivítal nás ředitel cirkusu, oblečený v klasickém cirkusovém obleku. Miluji cirkusové kostýmy, jsou úžasné. Hudba byla hlasitá, možná trochu moc, ale chápu, že to má doladit atmosféru. Děti to nejdřív překvapilo, ale brzy si zvykly. Do manéže vklusali velbloudi, nádherná majestátní zvířata. Oběhla párkrát manéž, předvedla pár kousků a zase běžela za oponu. V manéži se pak vystřídaly zebry, papoušci, jeden nádherný obrovský slon, fjordští koně, arabští koně, oslíci a dokonce medvědi, přičemž jeden objel manéž na motorce. Vystoupení zvířat střídala vystoupení klauna a artistů, kteří předvedli kousky se švihadlem (některé byly vážně hodné obdivu), jízdu na bruslích (paní vyloženě létala vzduchem), skoky skrz obruče, různé sestavy. Pan Berousek mladší předvedl své žonglérské schopnosti s tenisovými raketami a hořícími loučemi. To jsem teda musela smeknout, to co předvedl byl skvělý výkon.
Vystoupení se nám líbilo, jen to na mě i na děti bylo trochu dlouhé. Vystoupení i s dvacetiminutovou pauzou trvalo dvě a půl hodiny.
Cesta domů
A pak bylo plno spěchu. Rychle se u babičky najíst (babička uvařila rajskou s těstovinami) a pak rychle rychle běžet na autobus. Na zastávce jsme vyhlížely Student Agency, na který jsem měla nakoupené místenky. Na místo toho jsme byly přemístěny, bez vysvětlení, do obyčejného autobusu, bez obsluhy, bez jídla, bez pití, bez zábavy jakéhokoli druhu. Musela jsem vzadu doufat, že děti nebudou chtít na toaletu, protože ta v tomto autobuse zřejmě nebyla vůbec, a poslouchat plkání nějakých puberťáků před námi. Zajímalo by mě, co se s tím autobusem stalo, když nás takhle vyšplouchli.
No co, výlet jsme zvládly. Doma jsem se svalila na gauč a poslouchala, jak děti tatínkovi vypráví o cirkuse a o medvědovi, co jezdí na motorce. I když jsem byla utahaná a bolela mě záda, vidět tu jejich jiskru v oku mi vyloudilo úsměv na tváři.
Žádné komentáře