Maluji koně

Koupila jsem si konečně dva kvalitnější štětce. Myslím, že prodavačka říkala, že jsou z býka. Už mi totiž došla trpělivost. Kdyby jste taky lovili neustále vypadávající chlupy ze štětce ve vrstvách barev na obraze, došla by vám trpělivost zaručeně taky. 

Chtěla jsem po portrétu namalovat něco svého. V hlavě jsem měla spoustu nápadů, nakonec to vyhráli ohnivý koně. Tedy, původně ohnivý. Nakonec ohnivý nejsou, jak sami vidíte. Nejprve jsem na plátno nalamovala tužkou předkres a nechala obraz na kuchyňské lince přes noc. Brzy ráno se ozvalo ťapání bosých nožiček a když jsem šla dělat snídani, zjistila jsem, že moje siluety koní dcera vylepšila.

Sice jsem v tomto obraze její zásah zamalovala, ale přivedlo mě to na skvělý nápad pro další obraz. Budu ho malovat s dcerou! Uděláme nějaký abstraktní nebo “příšerkovský” obrázek a už teď se na to strašně těším. A pak si ho někam pověsíme.

Koně jsem se ale rozhodla dodělat. Když jsem udělala plochy barev , váhala jsem, jestli to není ta chvíle, kdy bych měla přestat. Něco se mi na tom líbilo.Vystínované bylo jen “nebe”. A pak jsem se ptala přátel a často mi říkali, že chtějí alespoň náznak oka. Tak jsem naznačila oko u každého koně.

V té chvíli mi došlo, že plochy barev jen s okem vypadají děsně. Ano, přiznejme si to, najednou to nebylo ono. A tak mi došlo, že těch detailů je třeba přidělat víc. Jednou z otázek taky bylo, jak dodělat tu rudou plochu pod koni. Trochu to vypadá, jako by stáli v krvi. Ale byla to poněkud chudá plocha a když už mám dělat detaily…

To byla ta chvíle, kdy jsem využila barvy s metalickými odstíny, které jsem si koupila spíš ze zvědavosti. Mám zlatou a měděnou. Popravdě, zepředu, když nedáte nějakou silnou vrstvu, nebo nenecháte zaschnout a neuděláte třeba dvě tři vrstvy, tak jsou to barvy, které moc “nezáří”. Ale i tenká vrstva se krásně rozzáří z boku, když je nasvícená (třeba slunečním světlem). Je to super efekt, kterého jsem si všimla, až když byl obraz namalovaný. Abyste viděli o čem mluvím, přikládám obrázek zepředu a z boku, podívejte se dole na rudou plochu, na ty “kytky”, tam je to krásně vidět. Lesklá je ale i hříva a tečky na pozadí.

Moje mamka řekla, že je takový krásně “dětsky naivní”. Tenhle styl se mi líbí. Fantazie, barvy, kouzlo 🙂

Obrázek mi vlastně okamžitě zmizel pod rukama, doufám, že bude v nové domácnosti dělat jen samou radost 🙂

A taky jsem objevila “ochranný lak na akrylové obrazy”, budu si muset co nejdříve jeden pořídit. Chrání před prachem a odolává slunečnímu záření, aby obraz rychle nevybledl, jinak řečeno zachovává stálost barev a chrání obraz malovaný akrylovými barvami. Akorát je těch laků několik typů, vůbec nevím, který zvolit! Je lesklý, matný, saténový…. uff! Na internetu jsem je našla třeba tady, kdyby jste taky nějaký sháněli, ale já si pro něj asi zajdu do města do papírnictví 🙂

a tady se podívejte na ty metalické odstíny u hotového obrazu

a tohle jsou ty barvy