Dovolte mi se dnes podělit o jednu malou milou vzpomínku na mojí prababičku Radku, která zemřela v pátek 26. července tohoto roku.
Prababičku jsem vídala jen jednou za čas, ale vím o ní, že měla výtvarný talent. Jak stárla, postávali jsme se sourozenci vedle ní a říkali si, jak jsme velcí, protože babička byla maličká, bělovlasá paní, ale s velmi silnou životní sílou. Dlouho pravidelně cvičila a byla energická. Babička Radka si mě vzala na víkend krátce před tím, než jsem šla na přijímací zkoušky na střední výtvarnou školu.
Tento víkend jsme strávily tím, že jsme malovaly. Pod babiččiným vedením se mi povedlo několik zdařilých obrázků. Když jsme nemalovaly, jedly jsme rybí prsty a sledovaly filmy s Angelikou. Do dneška mám filmy s Angelikou spojené právě s tímto víkendem. Víkend byl moc fajn a také velmi přínosný, společné malování mě moc bavilo a hádejte co – na výtvarnou školu jsem se dostala. Babička, tedy prababička Radka se dožila požehnaných 95 let. Budeš nám chybět, prababičko.
Žádné komentáře