A tak se ze mě stala majitelka kočky. Úplně jsem se viděla, jak děti budou ubývat, dospívat a odcházet, zatímco kočky budou přibývat a nakonec dopadnu jako stará šílená ženská s kočkami, načež mě můj muž taky opustí s nějakou kočkou, byť asi ne tak chlupatou.
Vlastnictví kočky v bytě přináší řadu nových návyků, jež člověk dříve mít nemusel. Kupříkladu koukáte mnohem víc pod nohy, zvláště potom, co se o kočku třikrát rozplácnete za jednu cestu z obývacího pokoje do ložnice. Naučíte se před spaním vyhledat svoji kočku po bytě a přemístit ji na její škrabadlo v obýváku, kde řádně zavřete dveře, aby vám za chvilku nemňoukala a neškrabala na dveře ložnice. A naučíte se pravidelně sledovat kočky momentální lokaci, protože jinak na vás nečekaně vystartuje s touhou se prát prakticky odkudkoli.
To jsou všechno návyky vcelku normální, ale když jsem se dozvěděla, že kočička by měla papinkat zvířecí srdíčka, aby měla přísun látky jménem turin, nebo, že bych měla pěstovat doma kočičí trávu, aby si kočičičička mohla čistit žaludeček tím, že trávu spapinká a pak mi ji někde po bytě vyzvrací, tak to už se mi moc nelíbilo. Na to jsem si zvykat nechtěla, ale kočku jsem pryč dát taky nechtěla. Jenže, co s tím?
Jako sériový vrah a kanibal v jednom
Ruce jsem měla zdrápané až hrůza. To malé koťátko mělo drápky jako jehličky, navíc zahnuté jako háček na ryby, takže do čeho zasekla drápky, toho se bez větší práce držela jako klíště. Musela jsem jí pokaždé tlapku vzít a drápky vytáhnout obloukovým pohybem v opačném směru než drápek vjel pod látku, případně pod kůži. Ze začátku jsem zažila velmi nepříjemný zážitek, když mi kočka zasekla drápek někde mezi kotník a achilovku. Zařvala jsem a vykopla nohou do vzduchu. Celá kočka se na mé noze za drápek vznesla kousek nad podlahu (stále se bez problémů zaháknutá držela) a mě se div neprotočily panenky bolestí. Ty bestie!!! Řvala jsem bezmocně a jala se opatrně prsty vytáhnout drápek po drápku tak, aby mi nerozřízl víc kůže. Ruce jsem ale měla na pohled horší a to byste nevěřili, jak kočičí škrábnutí na hřbetu ruky pálí. Vypadala jsem jako sériová vrah, jehož oběti se před smrtí brání tím, že škrabou. Čáry byly rudé a hojily se dlouho. Ale to si kočička jen hrála! Vždycky, když měla loveckou náladu, musela jsem si dávat pozor a nenechat se nachytat na roztomile vyvalené bříško vybízející k pohlazení. Kočka pak ruku objala packami a s výrazem ve tváři “ha! a mám tě!” začala do ruky kousat, škrabat a prát se s ní, jako by to byl její úhlavní nepřítel. A tady jsem zase u drápků, které musí člověk z kůže opatrně vytahovat, jinak si nadělá na kůži ještě víc škod. Asi jako když si na zahnutý drát číhající z plotu zaseknete svetr. Musíte se vyprostiti opatrně tak, aby se svetr ještě neroztrhl.
U řezníka jsem pro tu naši malou šelmu koupila vepřové srdce. Co bych pro ni neudělala. Bylo to poprvé, co jsem něco takového kupovala a kupodivu mi to připadalo tak nějak strašnější, než když jsem kupovala pro psa prasečí nožičku. Hnus, velebnosti. Hnus.
Doma jsem silně zvažovala, jestli jí mám nechat ten velký kus v misce, ale pak jsem jej rozkrájela se zhnuseným výrazem na menší kousky. Bože, co co v tom srdci je? Co je ta tmavá část? A nevystříkne na mě odněkud zbylá krev? Můj muž přišel, klidně zhodnotil situaci a podotkl, že kočce přeci nemůžu dávat takové velké kusy, že musí být ještě menší a že zbytek těch malých kousků pak mám napytlíkovat a zamrazit. Cóóóóžééééé? A neměla bych jí srdíčko ještě namarinovat, nadít, upéct, udělat se speciální omáčkou a podávat ho na stříbrném podnosu zdobeném démanty???
Když jsem to srdce přeci jen naporcovala na malé kousky (přeci mám jen tu naší kočku ráda, šrám nešrám, srdce nesrdce), jeden jsem lupla rovnou kočce do misky. Kočka se do něj pustila s velkou chutí, nedbaje tak mého zhnuseného výrazu ve tváři. Vyndala jsem si malé plastové sáčky a kousky srdce do nich uzavřela. Pak jsem vzala velkou krabičku a kousky do ní poskládala, na krabičku jsem dala nálepku s datem a uložila to do mrazáku. Po celou dobu jsem si připadala jako kanibal, který si schovává části vnitřností svých obětí pro pozdější dobu. Ruce jsem měla od krve, nůž i prkénko od krve a na krvi jsem málem uklouzla potom, co kočka vytáhla srdíčko z misky a vesele ho žrala na podlaze. Fuj fuj fuj!
A co vy, také máte v mrazáku napytlíkovaná srdíčka, ahááá? 😀
Žádné komentáře