Strašně to uteklo, viďte? Najednou tady bylo vánoční ráno. Oblékla jsem se a nalíčila. Na Vánoce chystám pečlivě nejen domácnost, ale i svoji maličkost. I jako malé děti jsme se museli se sestrou hezky nachystat na Štědrý den. Patří to mezi naše tradice.
Nachystala jsem náš nový bílý ubrus z Pepca, nakrájela vánočku a servírovala ji na těch krásných talířích z Lidlu, na které se nám podařilo nasbírat body, uvařila jsem kakao a servírovala ho dětem v malých šálcích a nám ve větších hrníčcích. Moje vánočka letos nedopadla nejlépe. Asi proto, že jsem nevymazala formu, tak se mi chudák rozpadla. Jíst se ovšem dala, jak poznamenal můj hodný muž, a kus snědl, aby své tvrzení názorně podpořil. Pokecaný ubrus od kakaa jsem pohotově vyměnila za druhý, dala jsem na stůl cukroví a jeli jsme na hřbitov v Kestřanech za manželovou babičkou. Udělali jsme si tam pak pěknou vánoční procházku a dali jsme si celá rodina krátký závod. Málem jsem vyplivla duší a stejně jsem byla druhá. Manžel v klidu poznamenal, že ani nesprintoval, protože se mu nezdá jeho koleno, které si před rokem nehezky zranil a od té doby ho občas zlobí. Já ale sprintovala! Vážně jsem se snažila a stejně jsem byla pěkný kus za ním, když doběhl! Takže až nadejde zombie apokalypsa, je mi dost jasné, kdo z nás dvou bude obětovaný na jejich jídelníček. Děti byly taky překvapivě rychlé, z čehož jsem vydedukovala, že jsem stará, tlustá a pomalá, a tak to prostě je. Navíc nemám běhání zrovna v lásce. Ale konec výmluv.
Dojeli jsme domů a já dala vařit oběd. Nachystala jsem bramborovou polévku, připravila okurkový salát k večeři a oloupala brambory k řízkům, které jsem se rozhodla obalovat až těsně před smažením. Přijdou mi pak lepší. Naše huňatá kočka se mi motala pod nohama, děti koukaly na Sám doma. Viděly to poprvé a podle výbuchů smíchu z pokojíčku se jim to líbilo. Dali jsme si oběd, hráli nějaké hry a já s manželem jsme se vystřídali na elipticalu. Cvičit na štědrý den mi znělo zvláštně, ale proč ne. Ne, že by nám to mělo nějak uškodit. Den před Vánoci jsme dopekli cukroví, letos jsem jsem se rozhodla pro vanilkové rohlíčky, kokosky z bílků a kakaové úly. Na perníčky jsem se nakonec vyprdla, udělám je na Velikonoce. Ještě že tak, protože už teď mám chuťové buňky zmučené sladkým. Kokosky bych ani nedělala, ale zbyly mi bílky a bylo mi líto je vyhodit. Každoročně si pak celá rodina donekonečna vozí zbylé cukroví, dokud se neudá. Já si stojím za tím, že dělat letos tři druhy a to ještě jen o jedné až dvou várkách, se náramně vyplatilo. Nejlepší na cukroví bylo, že jsme ho dělali společně.
Převlékli jsme se do slavnostního, dali jsme si večeři a šli jsme do dětského pokoje čekat na Ježíška. Ježíšek nachystal dárky pod stromečkem, ale díky nějakým zmatkům zapomněl půlku dárků, které byly ukryté v jiném pytli. Přesto to pod stromečkem vypadalo dobře, děti se vrhly na dárky a trhaly papír, až vzduchem létal. Objevily se dva dětské skateboardy a k nich chrániče, puzzle a tvořící sady na sádrové odlitky, povlečení na postel s oblíbenými motivy, veselé hrnečky a ponožky, knížky a polštářky se jmény, nahřívací plyšák a pozor – čokoládoví zajíci. Někdy si děti dokáží vymyslet k Vánocům něco, co by vás ani ve snu nenapadlo a čokoládové zajíce shánět v listopadu, to je nadlidský úkol. Chtěla jsem kvalitní čokoládu. Tím hůř, samozřejmě. Nakonec jsem čokoládové zajíce od Lindt našla na jednom eshopu, i když spíš náhodou, a to když jsem sháněla čokoládového dinosaura, kterého bych posadila dceři na narozeninový dort.
Já sama dostala krásné dárky, nádherné visací náušnice, akvarelové barvy, kosmetiku, vlněnou sukni a další krásné dárky. Po rozbalování jsme jeli na krátkou návštěvu k manželovým rodičům, což dalo Ježíškovi šanci dát pod stromeček chybějící dárky. Po návratu si děti dorozbalily dárky a šly spát. Vánoce byly parádní! Svátky jsme prožili hezky v klidu, navštívili jsme naše rodiče a víceméně odpočívali. To je ideální stav, řekla bych. Doufám, že jste si užili také tak pohodové Vánoce a přeji krásný nadcházející Silvestr 🙂
Žádné komentáře