V mém seznamu pro letošní prázdniny byla i kolonka se sběrem lesních plodů – borůvek a hub.
Stejně jako to bylo s hvězdárnou, i tady se našlo řešení, samo od sebe. Při našich cestách na kolech jsem si kousek od Písku všimla přímo pohádkového lesa, hojně prorostlého borůvkovými keříky. To je ono! Sotva přišel čas borůvek (poznala jsem to podle stánku na píseckém tržišti s cedulí “BORŮVKY”) a já si konečně mohla splnit svoji romantickou prázdninovou představu. Sice nemám bandasku, ale vzala jsem několik krabiček (megalomansky samozřejmě zbytečně velkých) a vydala se s dětmi a sprejem proti hmyzu za Písek, k onomu krásnému lesu. A vida, byl skutečně plný borůvek. Jak to, že to tu lidé ještě nevysbírali? vrtalo mi hlavou. Po dvou hodinách s nahrbenými zády, kdy v krabičkách žalostně pomalu přibývaly maličké borůvky (přičemž mi krabičku děti dvakrát převrhly a po první čtvrthodince mi oznámily, že sbírat nebudou a radši běhaly po lese a hrály si na draky a na ninjy), mi to došlo. Namísto romantiky jsou tohle normální galeje!
Domů jsme ale nějaké borůvky přinesly a já měla radost, když jsem je omyla a probrala (abych si k nim nezamrazila nějakého mravence, housenku nebo lístečky), a mohla je v krabičce šoupnout do mrazáku. Co jen s borůvkami udělám? Koláče, dorty, koktejly, knedlíky? Takových možností!
O pár dní později se mi naskytla příležitost s hlídáním a já sedla do auta s menší krabičkou, že si půjdu odpočinout do lesa. Beztak teď už určitě budou všechny borůvky vysbírané, říkala jsem si. Ale co kdyby? Když jsem přijela, nasprejovala jsem se a vyrazila na stejné místo, co minule. A jako zázrakem, všude byly borůvky, a snad jich i přibylo. Sedla jsem do mechu a v tom nádherném klidu lesa jsem jela jako veverka na kofeinu, sbírala jsem a sbírala, a sotva jsem si chtěla narovnat záda, už mě zase lákala nějaká super velká kulička a za ní hned keřík s velkými kuličkami a tak mě to tam lákalo, jako bludičky lákají lidi do močálů. A já sbírala a sbírala. Pak jsem se samozřejmě vůbec nemohla narovnat. Hezkou chvíli jsem si u toho sbírání představovala, jak v márnici ze seriálu Castle na zabití odhalí na stole zpod plachty mojí mrtvolu a doktorka Lanie bude detektivce Beckettové a panu Castlovi (ten seriál si pusťte) říkat ,,sbírala tam borůvky, vrah ji praštil z tohoto úhlu tupým předmětem po hlavě a bylo po ní. Vůbec to nečekala.” Pravda, široko daleko nikdo nebyl, ale auto jsem neměla daleko, takže bych se minimálně pokusila utíkat. A protože se znám, zapomnela bych v lese klíče od auta, ale zato bych určitě měla tu pitomou sklenici s borůvkami, protože tu jsem držela už pomalu v křeči. Víte, co mi dalo práce ji naplnit?? 😀
V jednu chvíli se na mě sneslo celé mračno komárů a dalo mi důvod značně pochybovat o účinnosti spreje proti hmyzu, který jsem si pro podobné účely koupila. Odháněla jsem je všelijak, musela jsem být kreativní, protože jsem ruce měla celé fialové od borůvek a inteligentně jsem si vzala na sběr světlé šaty, které bych si tak asi dokázala dost umazat. Umazaná jsem nakonec nebyla (i když vlastně byla, do boty mi spadla borůvka a ponožku jsem měla místo bílé fialovou) a vítězoslavně jsem si odnesla sklenici i s klíči do auta, aniž by mě někdo majznul z jakéhokoli úhlu jakýmkoli předmětem po hlavě. Jupí!
Takže, pokud vás to také láká, na borůvky vyrazte, ještě tam docela jistě jsou. Jezděte na kole, projíždějte lesy, protože i tady na jihu Čech borůvkové keře a romantiku (a mračna komárů) jistě najdete. 🙂
Žádné komentáře