I já sleduji dění na sociálních sítích. Díky své zálibě v malování jsem účastníkem hned několika skupin, kde obdivuji práce jiných, když mohu, tak se podělím o zkušenosti a čtu si, co mají na srdci ostatní. Někdy se člověk dozví zajímavé věci a setká se se zajímavými technikami malby, praktickými tipy a nápady. Ale není tomu tak vždy. Ráda bych zmínila dva příspěvky, nad kterými jsem se pozastavila.
Je obkreslování podvod?
Mezi nejčastěji komentované příspěvky (myslím ostatními účastníky takových skupin) jsou otázky typu co je umění. Ale ne přímo CO JE UMĚNÍ, spíš se některé příspěvky k této otázce stočí tak nějak obloukem. Například jedna slečna zveřejnila na Facebooku prosvětlovací tabulku, díky které si můžete na papír prokreslit obrysy a s těmi pak pracovat. Praktická věc, já na tom nevidím nic špatného. Strhla se tam bouře komentářů, které se spíš než k tabulce vyjadřovaly k tomu, že obkreslit si obrysy je podvod a tak podobně. Že v tom pak účastníci skupiny nevidí uměleckou hodnotu. Vím, že je to ožehavé téma, ke kterému se lidé rádi vyjadřují.
Každý má nárok na svůj názor, v tom případě mi dovolte zmínit můj. Jestli jste někdy zkoušeli malovat podle předlohy a nejste ještě zkušení kreslíři, víte jak je těžké vše správně zachytit. Možná vás zase víc baví práce s barvami než s tužkou, chcete věnovat svůj čas detailní práci na výplni a potřebujete záchytné body, díky kterým se budete lépe orientovat. Já na tom nevidím vůbec nic špatného. Jako dítě jsem měla fantastický stůl z Ikei, na který vzpomínám s velkou láskou. Jeho hlavní předností byla skleněná tabulka, která byla součástí desky a skrze kterou se dalo svítit lampičkou přidělanou k noze stolu. Takto se dalo prokreslit, co jste potřebovali. Podle mě chybí řadě lidí z těchto sociálních sítí pochopení a vlastní zkušenost. Kdyby věděli, že je baví malovat, ale mají problém zachytit stěžejní body (a to dokáže být skutečně oříšek), tak by díky tomuto odporu k pomůckám přišly o možnost malovat. A ne, nejsou to pak “jen obyčejné omalovánky”. I malování se stěžejními body dokáže být náročná činnost, pracujete s barvami, přechody, strukturou, světly, stíny, liniemi… Pokud skutečně jen nevyplňujete jednou barvou plošky, tak je s tím sakra hodně práce. A mimochodem, vyplňování plošek je taky práce, protože musíte mít kontrolu nad množstvím barvy, případně vody a dosáhnout struktury, jakou požadujete. Myslím, že každý má nárok na vlastní způsob práce. Řada starých mistrů – skutečných výtvarníků užívala různé pomůcky také, například čtvercovou síť. Ta také pomáhá pro zachycení záchytných bodů a proporcí.
Jistě, když nemluvíme o zachycení stěžejních bodů, ale o obkreslení každé čárky kresby a bez vlastní výplně, pak ji nemůže kreslíř vydávat za svou originální práci, ale i tak jde stále alespoň o způsob, jak se může učit.
Musí se barvy míchat?
Jindy se zase strhla diskuze ohledně míchání barev. Člověk, kterého chci zmínit, hovořil na sociálních sítích o malování svého obrazu a viditelně využíval barvy, které použil rovnou z tuby, maximálně je naředil, ale nemíchal je. Zase se objevila řada lidí s touhou dát tomuto člověku najevo, jak není žádný malíř, neumí malovat a není v tom žádné “umění”, protože si nemíchá barvy. Můj názor? Je to jeho věc. Jen jeho. Jen proto, že užívá barvy, které v daném odstínu koupil a dál je nemíchá, to z něj nedělá podřadného umělce. Kdo ví, třeba je v míchání barev skvělý a jen se tak rozhodl. V každém případě zase lidem chybělo pochopení, zase to vypadalo, jako by ho chtěli akorát kritizovat a vzít mu chuť a radost z malování.
Mimochodem v uměleckých směrech jako byl Fauvismus nebo Impresionismus je známá práce výtvarníků s čistými zářivými barvami, živými tóny a silnými kontrasty, často dosaženými díky čistým nemíchaným barvám.
Ať si každý tvoří podle svého
Ať si každý tvoří podle svého! Není nikdo lepší jen proto, že míchá barvy, není nikdo lepší, jen proto, že odmítá využívat “pomocníčky” jako je prosvětlovací tabulku, projektor nebo třeba čtvercovou síť. Důležité je jen to, jak daného člověka baví malovat a jaký dojem ze svého obrazu on nebo ten, kdo obraz obdrží, má. Na ničem jiném nezáleží. Často vidím na sociálních sítích krásné obrazy, plné živých barev a je mi docela jedno, jak k takovému výsledku výtvarník došel. Pro mě, jako pro pozorovatele je důležité, jaký dojem ve mě obraz zanechá. Pokud mě nezaujme, jdu dál. Nemusím kritizovat, zvlášť, když se mě na můj názor vlastně ani nikdo neptá. 😀
Žádné komentáře