Krásné dobré středeční ráno,
tak už jsem vyndala z lednice čtyři vajíčka a celé máslo, budeme totiž teď dopoledne dělat Míša dort. Ještě jsem ho nikdy nedělala.
Už jsem se zmínila, že když vynaleznu nějaký smysluplný denní program, tak se s vámi o něj podělím. Nedávno jsem popisovala, jak rušný den vlastně mám a stěžovala si, že ani malovat nestíhám. Pozor, včera jsem si stihla patnáct minut patlat s vodovými barvami a udělala podklad pro zlatého retrívra, kterého budu malovat na plátno.
Měla jsem z toho prima pocit. Ale fakt je, že nějaký program, který bych mohla aplikovat na každý den, prostě nemám. Jako člověk chaotický a neorganizovaný si dělám plány každé ráno znovu a podle okolností je plním. Takže je to takové každodenní překvapení, co ten den budu všechno dělat. Jak povinnosti, jako je úklid nebo cvičení (ano, cvičení už není zábava, je to nutnost a povinnost), tak zábava, jako je tvoření s dětmi nebo cesta na zahrádku. Dobře, cesta na zahrádku se plánuje den dopředu, protože někdy je třeba nakoupit maso na gril případně ho i naložit.
Zahrádka, kam jezdíme, je teď náš malý ráj, kde odpočíváme se a sluníme se. To sluníčko v posledních dnech bylo úžasné, viďte? Poznámka: dovézt na zahrádku opalovací krém!!! Seděla jsem na houpačce a pozorovala sýkorku, jak si obhlíží budku na staré švestce. Už byla vevnitř a vypadala spokojeně. To zase budeme sledovat, jak tam oba rodiče chudáci lítají na střídačku jak o život a krmí mláďata. Co mi to jen připomíná? Na trampolíně máme novou síť, starou potrhala vichřice. Dcery stejně ale tráví většinu času jízdou na kole. Manžel je geniální a koupil houpačku. Houpám se, čtu si Halinu Pawlowskou a odpočívám. Za zády sousedi divoce kopou zahradu. Já odpočívám. Já nekopu. Nebudu letos sázet nic náročného na údržbu nejen proto, abych si tenhle klid udržela, ale i proto, že i při mé největší snaze mi všechny rostliny vždycky chcípnou (mám to pravda vyzkoušené jen na domácích květinách, ale to se určitě počítá). Starám se o ně totiž moc a přelévám je. Mě by chcíply asi i umělý kytky.
Sousedi běhají po zahradě. Já odpočívám. Sousedi kopou, trhají plevel, sekají, pálí, brousí a něco staví. Já? Odpočívám! Haháááááááá! Život je krásný, růžový, zpívám si tralala! Pravda, pak vstávám, poklízím hračky, kola, helmy, špinavé nádobí, zbylé jídlo, podsedáky, zapínám zip od trampolíny, vše zamykám na několik západů, nasazuji roušky sobě i dětem a vyrážíme k autu. Jedeme domů, myjeme nádobí, uklízíme nepořádek co jsme si přivezli a těšíme se zase na příště. Slastně vzpomínám, jak jsem si v tom teple zula boty i s ponožkami a vyhřívala se na sluníčku. Jak jsem si plánovala, že příště si vezmu ty krásné šaty nebo sukně co mám doma a totálně svého manžela okouzlím! Tralala! Poznámka: Dneska si ty šaty vezmu, i kdyby trakaře padaly!
Dnes mě od rána bolí záda. To mám z toho spaní v dětském pokojíčku! Jenže naučit dceru, aby spala celou noc sama mi prostě nejde. Uspím jí a kolem druhé ráno slyším kroky, jak se žene do naší ložnice mě vyzvednout a vzít do pokojíčku. Dělá to tak každý večer. Vím, že bych mohla protestovat, říct jí že nikam nejdu, ale pak by byla nešťastná. HLASITĚ neštastná. Manžel by se vzbudil a vyhnal by nás obě se slovy “mě to nezajímá”. Výsledek? Skoro stejný. Verze první znamená méně trápení pro všechny zúčastněné. Nevýhodou akorát je, že já pak v dětském pokoji usnu a do ložnice se proplížím až v pět ráno, aby v šest vstaly děti a zase mě vytáhly z postele. Ale já se doplazím do ložnice i kdyby bylo tři čtvrtě na šest, protože já prostě ráda spím VE SVÉ POSTELI se svým mužem! Jenže to dítěti nevysvětlíte. Věřte mi, snažila jsem se.
,,Broučku, ale dneska tady budeš spinkat sama, ano?”
,, Já nechci být sama!”
,, Ale ty sama nebudeš, spí tady přeci Eliška!”
,,Ale já tady chci tebe!”
,,Jenže já mám vedla zase svojí postýlku, víš? Postýlku pro maminky.”
,,Nene, budeš spát tady.”
A je to. Vyřízeno. Konec diskuze.
Je pravda a já to uznávám, že mi tím dcera strašně lichotí. Tolik tam o mě stojí! Má mě tak moc ráda!
To manžel mě určitě zas až tak moc v posteli nechce. Kdo by se mu divil, když se tam může natáhnout jak dlouhý, tak široký, má pro sebe všechny polštáře, nikdo mu nekrade peřinu a záda ho po spaní určitě nebolí! 😀
Žádné komentáře