summer-783347_1280

Zahradničím čím čím čím čimčárára

27.4.2020 , Rubrika: Ostatní, Rodina
0

Dne 24.4 se v půl jedné ráno narodila mé neteř Jiřinka. Je to ten samý den, kdy slaví narozeniny i má starší dcera a já se dmu pýchou a radostí, jako maminka, tak také jako dvojnásobná teta.

Včera jsem ve svém “rauši” pokračovala i nadále, byla jsem na zahrádce, kde zpívali ptáčci, kde sluníčko hřálo a vítr chladil, kde se stromy bělely květem a včelky a čmeláci bzučeli jako o závod. Listí na stromech je v tom nejšťavnatějším odstínu světle zelené, krásné jarní barvy, která je svěží, plná života a energie. A všude kvetou drobné kvítky fialek, se zlatou korunou z trávy se pyšní pampelišky a skromně se na každém kroku ukazují běloskvoucí hlavičky sedmikrásek. Je to nádhera.

Společnými silami jsme kopali, hrabali, pleli a sázeli (ano, tentokrát jsem neodpočívala na lehátku s knížkou, teď jsem na zahradě i něco dělala) a já si všimla, jak děti baví rýpat do hlíny, pozorovat brouky a žížaly nebo po jednom skládat do hlíny za sebou semínka ředkviček.  I já si užívala práci na zahradě, protože, ačkoli jsem naprostý amatér, tak se mi jarní péče o záhon líbí. Zvlášť když mi někdo řekne, co mám dělat a jak. A to není ironie.

Ano, jsem amatér s velkým A, protože jsem tahala plevel v džínách, ze kterých mi lezl zadek. Každý zahradník znalý práce na zahradě má zadek pěkně zahalený v pracovních kalhotách a ruce v pracovních rukavicích. Já se pyšním akorát vlastnictvím malé zahradní lopatky zelené barvy, která vypadá, že v hlíně ještě moc času nepobyla a nemá tedy tu správnou patinu. Inu, dejme jí (a mému zahradnickému já) čas.

Často říkám, že mě chcípne i uměla kytka a rostlinstvo by se mi mělo spíš vyhýbat, chce-li se dožít druhého dne. Včera jsem ale byla opájená pocitem radosti a štěstí a tak jsem doufala, že semínka sázená do hlíny mají šanci. Hrála jsem si pak s dětmi s pálkami a dalšími hračkami, obešla s dětmi okruh v lese a užívala si tu pohodu. Les byl nádherný. Mezi stromy pronikaly paprsky světla, ptáci zpívali každý jinou písničku, broučci se plahočili po hlíně, kořenech a kmenech stromů, na kterých jsem zahlédla hnízda a budku. Na naší zahrádce jedna budka je a má už i nájemníky, mám podezření že ty samé, co měla loni. Roztomilé sýkorky. Na plotě občas sedává kos a připomíná mi realitního agenta. Schválně, jestlipak sýkorkám přes zimu budku hlídal a na jaře odháněl nevhodné nájemce? A pak vítal sýkorky s profesionálním ,,Vítejte, budka je stále v zachovalém stavu, otvor zůstal tak akorát, bez větších změn je i perfektní výhled. Doposud se jedná o bezpečné místo, na zahradě si sice hrají děti, ale u sousedů, tam je hluk rozhodně větší, tady to na mláďata bude perfektní, dokonce je čerstvě zaseto, takže je šance na housenky a další potravu. Ale však už to sami znáte.” Nebo vítal nový pár sýkorek? Kdo ví.

Já fotila jak zběsilá, tak se pochlubím několika snímky toho krásného dne. A ještě jednou – Jiřinko, vítej na světě!!! A Karolínko, Vojto a Arnoušku, moc gratulujeme.

    Zatím zde nejsou žádné komentáře k tomuto příspěvku.

    Vložit komentář

    Bára

    Jmenuji se (a jestli jste četli název blogu tak pozor, přijde šok) Bára. Jsem narozená ve znamení ryb, což sedí perfektně. Miluji svoji rodinu, miluji umění v mnoha jeho podobách, miluji jídlo a miluji svůj život. Miluji a maluji, jak zpívá Neckář. A mám neutuchající touhu psát. Pokud v sobě najdete touhu číst, doufám, že pro vás bude tenhle blog zdrojem potěšení, zajímavostí a dobrých tipů.

    Přihlášení do newsletteru

    Připojte se do mého emailového seznamu a nenechte si ujít nejnovější články.

    Sdílet na Pinterestu

    Sdílej