0
Ostatní Rodina

Zahradničím čím čím čím čimčárára

Dne 24.4 se v půl jedné ráno narodila mé neteř Jiřinka. Je to ten samý den, kdy slaví narozeniny i má starší dcera a já se dmu pýchou a radostí, jako maminka, tak také jako dvojnásobná teta.

Včera jsem ve svém „rauši“ pokračovala i nadále, byla jsem na zahrádce, kde zpívali ptáčci, kde sluníčko hřálo a vítr chladil, kde se stromy bělely květem a včelky a čmeláci bzučeli jako o závod. Listí na stromech je v tom nejšťavnatějším odstínu světle zelené, krásné jarní barvy, která je svěží, plná života a energie. A všude kvetou drobné kvítky fialek, se zlatou korunou z trávy se pyšní pampelišky a skromně se na každém kroku ukazují běloskvoucí hlavičky sedmikrásek. Je to nádhera.

Společnými silami jsme kopali, hrabali, pleli a sázeli (ano, tentokrát jsem neodpočívala na lehátku s knížkou, teď jsem na zahradě i něco dělala) a já si všimla, jak děti baví rýpat do hlíny, pozorovat brouky a žížaly nebo po jednom skládat do hlíny za sebou semínka ředkviček.  I já si užívala práci na zahradě, protože, ačkoli jsem naprostý amatér, tak se mi jarní péče o záhon líbí. Zvlášť když mi někdo řekne, co mám dělat a jak. A to není ironie.

Ano, jsem amatér s velkým A, protože jsem tahala plevel v džínách, ze kterých mi lezl zadek. Každý zahradník znalý práce na zahradě má zadek pěkně zahalený v pracovních kalhotách a ruce v pracovních rukavicích. Já se pyšním akorát vlastnictvím malé zahradní lopatky zelené barvy, která vypadá, že v hlíně ještě moc času nepobyla a nemá tedy tu správnou patinu. Inu, dejme jí (a mému zahradnickému já) čas.

Často říkám, že mě chcípne i uměla kytka a rostlinstvo by se mi mělo spíš vyhýbat, chce-li se dožít druhého dne. Včera jsem ale byla opájená pocitem radosti a štěstí a tak jsem doufala, že semínka sázená do hlíny mají šanci. Hrála jsem si pak s dětmi s pálkami a dalšími hračkami, obešla s dětmi okruh v lese a užívala si tu pohodu. Les byl nádherný. Mezi stromy pronikaly paprsky světla, ptáci zpívali každý jinou písničku, broučci se plahočili po hlíně, kořenech a kmenech stromů, na kterých jsem zahlédla hnízda a budku. Na naší zahrádce jedna budka je a má už i nájemníky, mám podezření že ty samé, co měla loni. Roztomilé sýkorky. Na plotě občas sedává kos a připomíná mi realitního agenta. Schválně, jestlipak sýkorkám přes zimu budku hlídal a na jaře odháněl nevhodné nájemce? A pak vítal sýkorky s profesionálním ,,Vítejte, budka je stále v zachovalém stavu, otvor zůstal tak akorát, bez větších změn je i perfektní výhled. Doposud se jedná o bezpečné místo, na zahradě si sice hrají děti, ale u sousedů, tam je hluk rozhodně větší, tady to na mláďata bude perfektní, dokonce je čerstvě zaseto, takže je šance na housenky a další potravu. Ale však už to sami znáte.“ Nebo vítal nový pár sýkorek? Kdo ví.

Já fotila jak zběsilá, tak se pochlubím několika snímky toho krásného dne. A ještě jednou – Jiřinko, vítej na světě!!! A Karolínko, Vojto a Arnoušku, moc gratulujeme.

Také by se vám mohlo líbit...

Žádné komentáře

    Přidat komentář

    Sdílet na Pinterestu

    Sdílej