0
cestování Doporučené Recenze Rodina

Zoo Hluboká, trdelník, Orange Route Protivín a blázen na silnici

Na Instagramu jsem vám slíbila, že se dnes dočtete o našich včerejších dobrodružstvích. Myslela jsem, že to bude hračka, ale dnes jsme měli druhé očkování, a já se cítím všelijak. Ale, jdeme na to.

R…

Tak tohle jsem včera (v pondělí) napsala, než se mi udělalo zle a já nebyla schopná napsat víc než krátkou omluvu na Instagram. Teprve dneska kolem třetí jsem se oklepala, a tak můžu konečně psát.

Myslela jsem, že to bude jako s první dávkou očkování proti koronaviru – pohodička. Jen mě trochu bolelo rameno, ale nic hrozného. Teď mě začalo bolet rameno o dost později než po první dávce, a to už jsem se radovala, že to bude úplně v pohodě. Nevěděla jsem ovšem, že blbý pocit v rameni je jen začátek. K večeru se mi to pěkně rozjelo. Zimnice, mravenčení, slabost, pocit na zvracení. Pěkně komplet. Můj milovaný muž mi natáhl zimní ponožky a zabalil mě do dvou teplých dek, přinesl mi čaj a hezky se o mě staral. I kýbl mi donesl. Na zvracení sice nedošlo, ale tohle drama bylo jako pěkná chřipka, fuj hnus, jak by řekly moje dcery. Znáte ten pocit, jako byste nebyli ve své kůži? Tak tohle přesně bylo ono. Večer byl nepříjemný, ale pak jsem usnula a spala až do rána, kdy mě zlobila už jen slabost a bolest kloubů (kyčlí a kolen). Můj muž se o všechno postaral, a já jsem moc ráda, že je takové zlatíčko a nechal mě odpočívat. Druhý poklad je manželova maminka, která si půjčila mladší dceru a vzala ji do pohádkové kovárny, což bylo skvělé. Mohla jsem se ještě vyspat, uvařit oběd a dát se trochu dohromady. Zatímco ráno jsem se přemlouvala, abych vstala alespoň na záchod, odpoledne jsem už mohla pracovat, uklízet a tak podobně. Ulevilo se mi.

A teď k neděli, jak jsem slibovala.

V neděli jsme se rozhodli pro parádní rodinný program. Ráno jsme ještě zajeli do písecké nemocnice na dětskou pohotovost (protože tak správně rodinný program vypadá, že). Dcera má na hrudníčku spáleninu, myslím že od provazu na hřišti, a chtěli jsme, aby se na to podívala paní doktorka. Paní doktorka mi vesele řekla, že se to nádherně hojí, ať to necháme být, a my s dcerou naskočily do auta a všichni jsme vyrazili do zoo Hluboká.

Hned před zoo začínali prodejci vybalovat své stánky. Byli jsme tu celkem brzy, takže ještě nebylo tolik lidí. Před zoo nebyli jen prodejci. Bylo tam bidélko a na něm nádherná sovička, která se prý jmenuje Rozárka (jako ta z Popelky). Byla úplně kouzelná. Její chovatel nám dovolil si Rozárku pohladit, což bylo naprosto báječné. Mohli jsme si prohlédnout i mládě sovy pálené, které bylo legrační, pro ten obří zobák a zvláštní mláděcí peří. Úžasný zážitek.

Na návštěvu zoo bylo perfektní počasí. Nebylo moc horko, bylo sice teplo, ale foukal jemný vítr a bylo pod mrakem. Prakticky všechna zvířata byla venku, včetně medvěda, tygra a vlka. Vlci se tam obzvlášť špatně hledají, asi proto, že mají teď mladé, ale jednoho jsme zahlédli, a byl úžasný. Medvědi jsou v zoo teď dva, a klidně mě opravte, jestli se pletu, ale medvěd plavý je tam nový. Oproti tmavému medvědovi, který je k nalezení zkraje zoo, tenhle má delší světlé chlupy a vypadá mladší. Bavili jsme se s manželem o tom, jak to, že tmavší medvěd má mnohem menší výběh než ten plavý, a došli jsme k závěru, že tmavý medvěd je tam déle ne se začala zoo rozšiřovat a asi je na svůj maličký výběh už zkrátka zvyklý. Zajímalo by mě, jestli to tak opravdu je. Já zoologické zahrady miluju. Jsem užaslá z každého zvířete, mám až dětskou radost ze všeho, co tam vidím. Zoo Hluboká je krásná. Jo a abych nezapomněla, za restaurací je nový výběh, kde mají losy!

Když jsme ukončili naší prohlídku zoo a vyšli zase ven, prodejci už měli své stánky nachystané, na rožni se tam peklo nějaké maso, prodávala se tam cukrátka i dřevěné hračky. My se ale zastavili až u boudy s trdelníky. Nejdřív jsem se zarazila, protože mi šedesát korun přišlo jako dost, ale brzy jsem poznala, že to byly výborně investované peníze. Byl to totiž ten nejlepší trdelník, jaký jsem kdy měla. Těsto bylo výborné, trdelník byl velký, paní co ho pekla byla velice milá. Vysvětlovala dcerám, že se těsto obalí v cukru, který zkaramelizuje, aby na něm držely všechny ty dobroty, v nichž se trdelník na konci vyválí. Mohli jsme si vybrat z vanilky, kokosu, Granka, skořice a oříšků. Kdybychom chtěli, mohli jsme si vybrat pro jeden trdelník i víc posypů. Já si nechala doporučit vanilku, skořici a oříšky, děti měli se vším kromě Granka. Dva trdelníky byly pro celou rodinu dost, a protože jsme nechtěli s nimi cukrovat v autě, zajeli jsme si k Vodáckému areálu v Budějovicích. Tam jsme mohli sledovat zdatné kanoisty v akci a ládovat se výtečným trdelníkem.

Naše cesta pokračovala do Budějovického Decathlonu. Po cestě jsme viděli následky nedávného silného větru, vyvrácené stromy a ulámané větve.

V Decathlonu jsme koupili plavecké brýle a jeli jsme domů. Po cestě jsme se rozhodli najíst v Protivínském Orange Route, kde mají hamburgery. Když jsme z hlavní zatočili na vedlejší silnici, našli jsme tam stojící auto a před ním, v silnici, ležel chlap a dělal leh sedy. Šílenec.

Musím uznat, že jídlo bylo moc dobré. Já si dala hamburger s rostbífem a nacpala se k prasknutí. On je totiž samotný hamburger i bez přílohy dost sytý. Přestože bylo jídlo opravdu dobré, pořád je u mě na prvním místě hamburger z restaurace R burger v Krkonoších.

Moc nechápu trend dávat dětem na hřišti za podklad kameny. V Orange Route jsem to neviděla poprvé, už několik dětských hřišť jsem viděla vybavených kamenným posypem. Moc dobře nechápu, proč se používá. Proč se nepoužije něco jiného. Jistě, písek taky není ideální, ale dostat šutrem od chlapečka, který našel lopatičku a rozhodl se hrabat v šutrech a pak je rozhazovat lopatičkou do vzduchu, to není žádná legrace. Ta hřiště snad dělají lidi, co nemají děti, nebo nevím.

Odpoledne, když jsme si odpočinuli, tak jsme se vydali k Sulanovi. To je takové prima místo tady v Písku u řeky, kam vede nádherná cesta podél řeky, samý strom a samá zeleň. Cesta je dost dobrá, aby po ní projeli koloběžky, což nám dost usnadňuje situaci. Dětem strčíme koloběžky narazíme si sluneční brýle, do kapsy strčíme nějakou tu korunu a jdeme. Co nás ale teď překvapilo byla řeka. Cesta na straně, jak jsou skály, byla z většiny pod vodou. Viděli jsme tam pár lidí se brouzdat s vodou nad kotníky tam, kde bývala cesta. Řeka měla docela silný proud, byla celá hnědá a samá větev. Na naší straně byla cesta zaplavena taky, ale mnohem kratší úsek než na straně druhé. Musela jsem si to samozřejmě zdokumentovat, abych vám to ukázala. 😀

A to byla naše neděle. Brzy se tady na blogu můžete těšit na recenzi romantické knihy Cesta za tebou za 80 dní 😉

 

Také by se vám mohlo líbit...

Žádné komentáře

    Přidat komentář

    Odebírejte newsletter a dostanete upozornění na každý nový článek 

    Přihlášení bylo úspěšné.

    Sdílet na Pinterestu