Zlobení s oblečením a radost z plné lednice

Včera jsem měla úžasný pocit, když jsem zamilovaně civěla do útrob naší lednice. Přišla jsem právě z nákupu a navršila do polic a šuplíků většinu nakoupených potravin, zbytek šel do potravinové skříně. Připomněla jsem si, jak je to zvláštní, že mě tolik těší pohled na nacpanou lednici čerstvým jídlem. To je blaho!

Za ten den jsem toho vyřídila dost. Byla jsem objednat dort na dcery narozeniny, zašla jsem kočce pro odčervovací tabletu (a už teď jsem móóóóc zvědavá, jak tu tabletu do ní nacpu), byla jsem na poště poslat peněženku s poškrábaným zámečkem na výměnu a pak nakoupit. A pak samozřejmě nákup vyndat, kochat se jím a pak jít připravit tuňákovou pomazánku. Byla to moje premiéra, a protože se pomazánka povedla, dám vám sem recept. Obvykle dělám rybičkovou pomazánku (to je taková moje tutovka), ale jednou za čas je třeba experimentovat, protože kdo by chtěl poslouchat Už zase? To nemůžeme mít něco jiného? od dětí i manžela.

Kočka vydává už od včerejška celou škálu otravných zvuků. Očividně se mrouská (to je ale divný výraz), takže chodí po bytě a volá svého prince na bílém koni (případně na bílé myši, na bílém psovi nebo na čem kočičí princové vlastně jezdí). A to není žádné mňááááu, to je vrááááááu, vrrrrr….. mmrrrrrr… mééééááááúúúúú….mrrrvrrrrrrrmááááááááúúúúúúúúúú….

Naše starší dcera zase přišla s jiným nešvarem. A to bych se z ní zbláznila. Podle ní jí nic nesedí, všechno jí tahá, vzadu není tričko dost “na krk” a podobně. Aha! Říkala jsem si. To je proto, že z oblečení vyrostla, tak to musím koupit nové oblečení. Ještě, že alespoň eshopy pořád fungují. Nejprve jsem se ale na to oblečení šla pořádně podívat. Zjistila jsem, že oblečení jí perfektně sedí. Je dost velké a pohodlné. Dcera si ale zoufala dál.

,,To tričko není vzadu dost na krk!”

,,Jak jako?”

,,No takhle!” (vytáhla vzadu triko do půlky krku)

,,Taky to není rolák, je to tričko!”

,,Co je rolák?”

,,To je triko s vysokým límcem. Ale to se nosí v zimě, a v téhle době se skoro nenosí ani v zimě.”

,,Já ale chci triko u krku!”

,,Máš normální triko! Jsi normální dítě! Nejsi žádný Drákula, abys nosila vzadu límec kdo ví kam vysoko.”

Řada vzteklých a kňouravých zvuků těžko vyjádřitelných slovy, vycházejících z dcery… a posléze i ze mě.

To jsou diskuze. Ach jo.

Pak jí taky vadí, že když udělá “křidélka” v bundě, tedy pokrčí ruce v loktech, že se látka bundy napne. Nebo že si sedne a vyhrnou se jí nohavice (asi tak, jako každé normální kalhoty). Jen co bude léto, navleču jí do šatů a bude. Teda, doufám, protože jeden nikdy neví, co si to dítě vymyslí příště. 🙂