Naše stěhování došlo do fáze, kdy ladíme detaily, montujeme světla, přemisťujeme věci na lepší místa, ale vlastně jsme hotový. Nebýt toho bacilu, co obešel všechny členy rodiny a pořád se ještě docela nepustil, už bychom uspořádali pěknou kolaudaci s přáteli. Musí to holt počkat, až budeme zdraví, navíc nám to poskytne ještě trochu času pro ladění detailů.
Už nějakou dobu jsme s manželem řešili, jestli si pořídíme psa. Není to totiž tak jednoduché, jak by se to mohlo zdát. Má to svá pro i proti. Tak například, máme kočku. Bude schopná se štěnětem vycházet? Nebude žárlit? A co naše cestování? Kdo bude hlídat naši zvěřinu, zatímco budeme pryč? Tyhle i jiné otázky jsme si pokládali a řešili to, vždy s tím, že se časem uvidí. A ono se uvidělo.
Včera můj muž našel inzerát a než jsme se rozkoukali, přistála nám v obýváku malá psí slečna, kterou jsme pojmenovali Happy. Moc happy (z angl. šťastná) nebyla. Spíš se bála. Můj muž mi ji podal a ona mi zabořila čumák pod bradu do krku a chvěla se po těle. Po čtvrt hodince jsem jí dala rozčtvrcený piškot a trochu vody, aby se napila. Pak jsem ji ještě mazlila a když malá zjistila, že jí nehrozí žádné nebezpečí, přestala se bát, rozkoukala se a začala svůj průzkum. Naše kočka přišla a udělala ze zad výrazný šílený oblouk. Za nějakou dobu se trochu uklidnila, ale stále je v blízkosti Happy obezřetná. Je to takové kdo z koho, Happy se přikrčí a štěkne, Miki (naše kočka) zavrčí. A tak kolem sebe chvilku tančí, až je to přestane bavit.
Sotva Happy vstoupila do našeho domova, museli jsme sehnat lopatku na bobky, granulky a kapsičky pro štěně, šampon, kousací hračku, obojek a vodítko. Byli jsme s ní na zahradě, kde okamžitě pochopila, že se může vyprázdnit, za což jsme jí byli vděční. K večeru jsme ji spíš ze zvědavosti vzali na malou procházku na vodítku, a i když jsme daleko nedošli, byla s Happy legrace. Nechtěla jsem ji na vodítku tahat, takže jsme většinu procházky čekali, až se dáma laskavě rozejde. Můj muž přivezl roli drátěného plotu a nějaké tyčky, protože naše zahrada je jen částečně oplocená, tak aby Happy neutíkala k sousedům.
Večer jsme si s manželem rozložili v obýváku gauč, abychom první noc na Happy dohlédli. Nejprve jsme ji vykoupali, protože k nám dorazila docela špinavá. Zase jsem si připomněla, co to znamená “smrdět jako mokrý pes”, ale aspoň pak byla čistá. Vody se nebála. Když jsem ji mazlila v ručníku, skoro usnula. Je to štěně a spí často.
Večer, když už byla suchá, jsme ji pravidelně brali na zahradu vyčůrat, kontrolovali, jestli je v pořádku a jestli si kočka nenaplánovala nějaký atentát na nový rodinný přírůstek. Chtěla jsem vzít Happy zase takhle na zahradu, když jsem si všimla dvou velkých tmavých psů, kteří se k nám dostali na zahradu. Nejspíš někomu utekli. Protože jsem se bála, že sežerou Happy a mě alespoň pokoušou, zase jsem vzala Happy zpátky domů. Psi jsem pak ještě viděla, jak nám očůrávají zahradu a z toho značkování území jsem moc radost neměla. Co když se budou další noci vracet a my nebudeme moct jít ani na zahradu vyvenčit Happy?
Sranda je, že Happy je menší než naše kočka. Má obrovské štěněcí bříško a našla jsem jí jeden prst navíc, který vypadá nefunkční, ale má drápek. V pondělí jdu Happy přihlásit na úřad a sehnat jí krásnou novou známku na obojek. A taky v týdnu pojedu k veterináři, aby na ní koukl. Už můžu říct jen jediné – vítej doma, Happy!
Žádné komentáře