0
Doporučené Ostatní Rodina

Vítej, Happy!

Naše stěhování došlo do fáze, kdy ladíme detaily, montujeme světla, přemisťujeme věci na lepší místa, ale vlastně jsme hotový. Nebýt toho bacilu, co obešel všechny členy rodiny a pořád se ještě docela nepustil, už bychom uspořádali pěknou kolaudaci s přáteli. Musí to holt počkat, až budeme zdraví, navíc nám to poskytne ještě trochu času pro ladění detailů.

Už nějakou dobu jsme s manželem řešili, jestli si pořídíme psa. Není to totiž tak jednoduché, jak by se to mohlo zdát. Má to svá pro i proti. Tak například, máme kočku. Bude schopná se štěnětem vycházet? Nebude žárlit? A co naše cestování? Kdo bude hlídat naši zvěřinu, zatímco budeme pryč? Tyhle i jiné otázky jsme si pokládali a řešili to, vždy s tím, že se časem uvidí. A ono se uvidělo.

Včera můj muž našel inzerát a než jsme se rozkoukali, přistála nám v obýváku malá psí slečna, kterou jsme pojmenovali Happy. Moc happy (z angl. šťastná) nebyla. Spíš se bála. Můj muž mi ji podal a ona mi zabořila čumák pod bradu do krku a chvěla se po těle. Po čtvrt hodince jsem jí dala rozčtvrcený piškot a trochu vody, aby se napila. Pak jsem ji ještě mazlila a když malá zjistila, že jí nehrozí žádné nebezpečí, přestala se bát, rozkoukala se a začala svůj průzkum. Naše kočka přišla a udělala ze zad výrazný šílený oblouk. Za nějakou dobu se trochu uklidnila, ale stále je v blízkosti Happy obezřetná. Je to takové kdo z koho, Happy se přikrčí a štěkne, Miki (naše kočka) zavrčí. A tak kolem sebe chvilku tančí, až je to přestane bavit.

 

Sotva Happy vstoupila do našeho domova, museli jsme sehnat lopatku na bobky, granulky a kapsičky pro štěně, šampon, kousací hračku, obojek a vodítko. Byli jsme s ní na zahradě, kde okamžitě pochopila, že se může vyprázdnit, za což jsme jí byli vděční. K večeru jsme ji spíš ze zvědavosti vzali na malou procházku na vodítku, a i když jsme daleko nedošli, byla s Happy legrace. Nechtěla jsem ji na vodítku tahat, takže jsme většinu procházky čekali, až se dáma laskavě rozejde. Můj muž přivezl roli drátěného plotu a nějaké tyčky, protože naše zahrada je jen částečně oplocená, tak aby Happy neutíkala k sousedům.

Večer jsme si s manželem rozložili v obýváku gauč, abychom první noc na Happy dohlédli. Nejprve jsme ji vykoupali, protože k nám dorazila docela špinavá. Zase jsem si připomněla, co to znamená „smrdět jako mokrý pes“, ale aspoň pak byla čistá. Vody se nebála. Když jsem ji mazlila v ručníku, skoro usnula. Je to štěně a spí často.

Večer, když už byla suchá, jsme ji pravidelně brali na zahradu vyčůrat, kontrolovali, jestli je v pořádku a jestli si kočka nenaplánovala nějaký atentát na nový rodinný přírůstek. Chtěla jsem vzít Happy zase takhle na zahradu, když jsem si všimla dvou velkých tmavých psů, kteří se k nám dostali na zahradu. Nejspíš někomu utekli. Protože jsem se bála, že sežerou Happy a mě alespoň pokoušou, zase jsem vzala Happy zpátky domů. Psi jsem pak ještě viděla, jak nám očůrávají zahradu a z toho značkování území jsem moc radost neměla. Co když se budou další noci vracet a my nebudeme moct jít ani na zahradu vyvenčit Happy?

Sranda je, že Happy je menší než naše kočka. Má obrovské štěněcí bříško a našla jsem jí jeden prst navíc, který vypadá nefunkční, ale má drápek. V pondělí jdu Happy přihlásit na úřad a sehnat jí krásnou novou známku na obojek. A taky v týdnu pojedu k veterináři, aby na ní koukl. Už můžu říct jen jediné – vítej doma, Happy!

Také by se vám mohlo líbit...

Žádné komentáře

    Přidat komentář

    Sdílet na Pinterestu

    Sdílej