Nakladatelství Grada není jediné, kdo slaví letos třicáté narozeniny. Skromně se k nim, jako čerstvá třicátnice, připojuji. Chtěla jsem o tom napsat už včera, ale nešlo mi to. Seděla jsem u klávesnice a nevěděla ani jak začít. Asi to bylo tím, že navzdory původním, asi dva měsíce starým plánům, tohle nebyla žádná bujará oslava, nepili se potoky alkoholu ani se netancovalo na stole. Byla to nakonec velmi klidná, řekla bych přímo komorní oslava, protože mám úctu k lékařům a chudákům nemocným, zvlášť těm, co plní nemocnice.
Ráno mi vrčel telefon – volali mi rodiče, aby mi přes videohovor popřáli písničkou “Bára má narozeniny, my máme přání jediný…”. Tahle písnička zaznívá v naší rodině každý rok a letos se všichni naučili i druhou sloku. 😀 Bylo to strašně milé a byla jsem trochu zaskočená. Rok co rok s nimi slavím narozeniny osobně a najednou to nejde. Udělali mi velikou radost, ani jsem hned nevěděla, co říct jiného než děkuji. Když jsem odložila telefon, asi jsem vypadala pěkně zmučeně, protože můj manžel chtěl jet odpoledne za nimi, abychom to přeci jen oslavili ve větším počtu. Vzhledem k debatě, která předcházela rozhodnutí zůstat doma, mě tím opravdu překvapil, ale on je zlatý a nechtěl se dívat, jak sedím nešťastně doma. Dopoledne jsme měli v plánu procházku v přírodě, odpoledne, že bychom jeli. Protože jsme ale avizovali, že nepřijedeme, tak měli rodiče již na odpoledne plány, takže mám pocit, že vesmír nám ukázal, že to nejde a když si něco usmyslíme, tak to tak má zůstat.
Koupila jsem si kus dortu v McDonaldu, uvařila špagety se sýrovou omáčkou a večer jsme si nalili víno (které jsem nakonec ani nevypila, protože mi nechutnalo). Užila jsem si horkou koupel. Dostala jsem krásné dárky – rozkošný amethyst z Uruguaye s nádhernou barvou, kvašové barvy značky Schmincke, velké akvarelové papíry, tričko NordBlack, vůni Guess, čokoládu v rozličné formě (zajíčka s rolničkou a Lindt vajíčka, v obchodech se evidentně již chystají na Velikonoce 😀 ) a moc hezké přáníčko. ❤
Celý den mi psali a volali přátelé a rodina (telefon je báječný vynález).
Od mojí babičky jsem před pár dny dostala nádhernou čajovou konvici, kterou jsem u ní už nějaký čas obdivovala. Je kouzelná, jak konvice, tak moje babička. ❤
Byli jsme za celý den na dvou procházkách, jednou pěšky, jednou měli děti koloběžky a nakonec jsem s dětmi jela na zahrádku, aby si zaházely s balónem. Byla jsem jim před pár dny koupit dva nové balóny, aby si mohly házet a hrát, protože i když nemohou do školy a tělocvik se nekoná, tohle je jedna z věcí, které si mohou zkoušet i se mnou.
Teď chystám plány, na ty tři týdny, kdy se nemůžeme pohnout z obce a navíc kdy nás čeká jen online vyučování. Nicméně, online vyučování je rozhodně lepší než nic, o tom žádná. O tom, co dělat s dětmi doma si povíme v dalším článku. Taky snad konečně sepíšu recenzi na knihu Pračlověk, který cestoval časem. Mějte se krásně, moji milí čtenáři a děkuji, že čtete můj blog, psát jej pro vás je mé velké potěšení 🙂
Žádné komentáře