Před nějakým časem nám přišla zpráva, že jedno z našich dětí se dostalo do kontaktu s jiným, covid pozitivním dítětem. Musela jsem tedy nechat obě děti doma a vzít to “zkontaktované” na testování.
Myslím, že tohle je něco, co asi hodně lidí neví, a to, že si v Písku u PCR testování můžete vybrat, jestli chcete test “šťourací” nebo “plivací”. Protože šlo o dítě a danou situaci, ani jeden způsob jsem nemusela platit, což je potřeba také zmínit. Tolik lidí stálo před tím červeným stanem s dětmi, které poslouchaly řev zevnitř stanu a hrůzou měly oči až na vrchu hlavy. Mám takové podezření, že plivací způsob záměrně sestřičky moc nezmiňují, možná proto, že PCR test šťourací častěji vyjde s jednoznačným výsledkem, zatímco u plivacího se prý stává, že někdy jednoznačně nevyjde a musí se opakovat. Nebojte se zeptat. Plivací je jistě příjemnější a pro dítě snazší. Ale obě mé dcery (ano, časem se na testování musela dostavit i ta mladší) vyšly s jednoznačným výsledkem, a to, že byly pozitivní. Ještě jedna věc, u menších dětí může být problém, aby naplivaly dostatek slin do odběrové nádobky. Mojí dceři jsou čtyři, chvilku to sice trvalo, ale zvládly jsme to. Sestřička byla moc milá, ochotná a trpělivá, a já jí za to velice děkuji.
První věc, kterou jsem po zjištění výsledků udělala bylo, že jsem o tom informovala všechny, kteří mě napadli, že byly s dětmi a námi v kontaktu. Pochopitelně. Zůstat doma není tak zlé, zvlášť když dcery neměly skoro žádné příznaky. Tu starší jednou bolela hlava. Samozřejmě jsem celou dobu trnula, jestli se objeví příznaky a jaká hrůza to bude. Díky bohu jsme to zvládly bez příznaků, a to je pak celý pobyt doma snesitelnější. Hodně jsme malovaly, vyráběly a společně vařily a pekly.
Koukat na zprávy není dobrý nápad. Pořád slyšíte, jak se situace zhoršuje, jak vir mutuje, všechno to zní dost apokalypticky. Co mě ale taky ještě dost ničí, jsou zprávy o ptačí chřipce. Když vidím, jak ta nebohá zvířata strkají do kontejnerů s plynem, připomíná mi to trochu plynové komory v koncentračních táborech. Chápu, že ty ptáky musí zabít, kvůli strachu z přenosu nemoci na člověka, chápu, že léčit je nejde nebo by to stálo moc peněz, ale udušení plynem mi zní prostě strašně. Co nějaká uspávací injekce? To by se asi taky nedoplatili. Ale bylo by to asi o dost humánnější. Mě to prostě děsí, jak ti lidé s klidem cpou jednu husu za druhou do těch plechových kontejnerů, jako by se nechumelilo. Jak je asi těm nebohým husám v posledních chvílích? Asi ze mě moderní doba udělala citlivku, já nevím.
Kdyby se běžný člověk, co nepracuje ve zdravotnictví nebo v márnicích nedíval na zprávy, přišlo by mu, že je svět skoro v pořádku. A ještě víc v klidu to vypadá na vesnicích. Tedy, vypadalo, než začalo to nechutné zdražování energií. Nelíbí se mi situace, kdy všechno začíná zdražovat. Lidé se začínají dostávat do strašné situace. A mimochodem to, že vláda zavře vánoční trhy, které jsou venku a nechá otevřená obchodní centra, kde jsou lidi uvnitř, to mi hlava taky nebere.
Já nechci mluvit o politice, obvykle se tomu v článcích spíš vyhýbám, ale jak se to tady hroutí, to snad už ani nejde přecházet. Jenže co dělat? To je to, oč tu kráčí. že?
Mám pro vás dobrou zprávu. Už brzy pro vás budu mít něco, co vám případnou karanténu s dětmi usnadní a zpříjemní. Dám vědět, až to bude hotové, zatím ahoj a držte se!
Žádné komentáře