Štěstí hřeje jako slunce – recenze nového románu od Pauline Maiové

Jak krásné je vědět, že vás ve stránkách nové knížky Štěstí hřeje jako slunce dozajista čeká hezký příběh, krásně a čtivě napsaný, který nedočkavě zhltnete, ať už je jak chce dlouhý?

Tedy, ne že by teď přede mnou ležela nějaká obří bichle, ale tenhle román má krásných 432 stran, což dává čtenářům naději na pár příjemně strávených hodin. Pojďme se podívat, jaká knížka je, můžeme?

O čem kniha je (oficiální anotace nakladatele)

Carli je něco přes třicet a pracuje jako servírka v kavárně, kterou kdysi vedli její italští prarodiče. Na krku má dluhy za nedokončené studium architektury, a tak živoří v pronajatém pokoji a jediným světlým bodem v jejím životě je kamarádka Fritzi. Jednoho dne se ale Carli dozví, že zemřel stálý host kavárny Fabrizio a odkázal jí starou hračkářskou dílnu ve Florencii. Že by osud přece jen nabídl způsob, jak uniknout neuspokojivému životu v deštivém Marburku? Mohla by dílnu prodat, zaplatit dluhy, a třeba i dokončit školu.

Když se Carli ocitne ve Florencii, ucítí na kůži hřejivé paprsky italského slunce, toskánský vítr ve vlasech a ve vzduchu se mísící vůni bylinek, citronů, sladkého pečiva a skvělé kávy. Během vyklízení dílny objeví příběh dávné lásky, který jí pomůže pochopit spoustu věcí o sobě i své rodině. A pak si uvědomí, že už se nechce vrátit, protože možná právě tady a teď začíná prožívat úplně nový příběh…

Můj dojem

Příběh je vyprávěný ich formou, tedy z pohledu hlavní hrdinky. Carli, hlavní postava, je sympatická. To, že je jí kolem třiceti mi ji přiblížilo ještě víc, mohla jsem si představit, že je stará asi jako já. A v tomhle věku je zaseknutá ve svém životě, pracuje v kavárně v Německu a bydlí s dvěma spolubydlícími, o kterých nesmýšlí zrovna nejlépe. Navíc nedokončila studium,  které si u rodičů vydupala a teď se jim to bojí říct, protože nechce vidět jejich zklamání a slyšet “my ti to říkali”.  Carli ale nečekaně obdrží dědictví, a tak se vydává do Florencie, aby se pokusila prodat zděděnou dílnu na dřevěné hračky.

Popis Itálie je skvělý. Jako bych se na sluníčku vyhřívala i já, jako bych si dávala těstoviny, pizzu a užívala si tu nádhernou zemi spolu s Carli. Není žádným překvapením, že se jí zpátky do Německa nechce a šťastnou shodou náhod, kdy natrefí na dobré ubytování i brigádu v místní kavárně, je popostrčena a zůstává ve Florencii. Co ale Carli také motivuje, je skládání starého příběhu lásky, který se před ní rozkrývá. Díky dopisu, který v dílně na hračky nalezne, zjišťuje víc o Fabriziovi, který jí dílnu odkázal a o tom, co z něj udělalo člověka, jakého poznala. Během celého příběhu přichází Carli k informacím, jako k dílkům skládačky a postupně ze všech složí příběh plný lásky, naděje a bolesti. Sama mezitím prožívá malé romantické dobrodružství, ačkoli spíš ke konci knihy.

Příběh je podle mě pěkný a autorka mi už ve své předchozí knize Štěstí má barvu levandule dokázala, že umí čtenáře zaujmout. Knihu Štěstí hřeje jako slunce jsem nemohla číst v kuse, tolik času se mi nedostávalo, ale pokaždé, když jsem si k ní sedla, utíkaly mi stránky před očima. Byla jsem zvědavá na každou další řádku, soucítila s Carli a držela jí palce. Užívala jsem si popis krás Itálie a představovala si atmosféru nádherného prostoru určeného pro výstavu ručně vyráběných dřevěných hraček. Tohle je přesně ta kniha, kterou si musíte v létě přečíst. A jo, taky mě místy hezky dojala.

Je to milý, laskavý příběh a já jej vřele doporučuji každému, kdo hledá příjemné relaxační počtení.

Na konec bych ještě moc ráda zmínila krásnou obálku, která se drží konceptu obálky předchozí knihy, Štěstí má barvu levandule. Tady je obálka na rozdíl od té předchozí krásně žlutá a také se mi moc líbí, zrovna jako milé akvarelové ilustrace, které obálku z obou stran zdobí. Nemůžu se dočkat, jaká bude další kniha Pauline Maiové a budu si ji hlídat, zrovna jako si mám ve zvyku hlídat nové díly knih od Julie Caplinové.

O knize

Knihu Štěstí hřeje jako slunce napsala Pauline Maiová a do češtiny přeložila Kateřina Prešlová. Vydalo ji nakladatelství Grada pod značkou Cosmopolis, kterým za tuto knihu velice děkuji. Knížka má 432 stran (65 kapitol) a měkkou obálku. Na konci knihy najdete také ukázku z další Pauliny knihy, kterou jsem tu již zmiňovala, a tedy z Štěstí má barvu levandule.