Jsem člověk od přírody žravý a mlsný. O tom vůbec nelze pochybovat. Jeden čas jsem krásně cvičila, ztratila jsem to, co jsem v těhotenství nabrala a byla jsem na sebe patřičně pyšná. Jenže pak jsem cvičit přestala. Občas jsem to zase zkusila, ale přerušila to tuhle rýma, jindy prostě lenost. A nakonec mě čekalo dlouhé období, kdy jsem prostě už jen nabírala a kromě nějaké té krátké chůze jsem se pořádně nehýbala.
Sport, jak je známo, neslouží jen k tomu, aby člověk vypadal dobře. Slouží k tomu, aby se člověk cítil dobře. To je mnohem důležitější než nějaký vzhled. A nemusíte zvedat činky ani se nijak trápit, někdy docela stačí chodit. Zkuste si denně dělat delší procházky, pořiďte si krokoměr a porovnávejte, kolik toho za den nachodíte. Chůze je velice zdravá, protože je pro člověka přirozená.
Já ale nedělala nic. Chodila jsem, ale málo. Necvičila jsem vůbec. A pak už to bylo sakra znát. Ztloustla jsem a můj krásný šatník, který jsem si šetřením, čekáním a prohledáváním Vintedu vybudovala (většinou šlo o hezká trička a výrazné sukně z Orsay) mi jednoduše nebyl. Většina mého oblečení najedenou byla na “až zhubnu” období. Nedopla jsem v zimě ani své krásné teplé zimní lyžařské kalhoty, které mě stály v akci skoro dva tisíce a kupovala jsem je asi předloni, jako vysněný kousek! Bylo mi z toho děsně. Najednou jsem si hledala volnější a delší věci a měla jsem zlost. Na sebe, že jsem se tak vyžrala a nic s tím nedělám, na výrobce oblečení, kteří v době po kovidu, kdy všichni přibrali, stále vyrábí věci “na tělo” a tedy pro mě nepoužitelné. Mrzel mě každý pohled do mého milovaného šatníku. Pro každý den jsem musela víc a víc hledat, co si vezmu. Vyházela jsem kalhotky, které se mi zařezávaly do boků a při drbání vlasů na hlavě během mytí jsem cítila, jak se na mě třese tuk v místech, kde by se třást neměl.
Musela jsem vymyslet plán. Říká se, že postavu můžeme ovlivnit z 80% jídlem a ze 20% sportem. Prý. Ale já nevím. Když pravidelně a pořádně cvičím, tak mám pocit, že můžu jíst tak, jak doposud. Jenže moje cvičení s Jillian je poměrně namáhavé, i když jde jen o půl hodinku denně. Dřív mi to šlo dobře, ale jak jsem přibrala, tak je čím dál těžší se hýbat a vůbec so do pohybu donutit. Mnohem snáz se zadýchám a zpotím. Tak jsem si řekla, že radši si pro začátek vyberu něco lehčího, jen abych se “zaběhla” do cvičícího režimu a Jillian si nechám, až budu chtít zvednout maličko laťku. Rozhodla jsem se, že začnu s jógou, pilates, tenisem a plaváním. Tak jdu s kamarádkou pravidelně jeden den v týdnu si “pinknout”, asi dvakrát týdně si dopřeji jógu a jednou týdně si dám víc do těla na pilates. Je to moc fajn. Baví mě to, protože mám štěstí na příjemné cvičitelky, navíc pilates a jóga mi vždycky přišly jako zajímavé cvičení. Tenis mě baví od dětství, ale plno let jsem se nemohla dokopat jít si zahrát. Moje kamarádka hraje dobře, ale naštěstí neřeší, jak hraju já a i podle ní si vždycky dobře zapinkáme, takže hurá. Přiznám se, že občas nechám míček i dvakrát spadnout na zem než ho odehraji, ale jednoho dne si zahrajeme na jeden dopad a to bude den, kdy budu určitě vyřízená během deseti minut. 😀 Na body samozřejmě raději nehrajeme.
V každém případě mi neuškodí ubrat cukry. To říkám pořád, ale ubírám asi nějak málo. I když jsem tuhle jela kolem mekáče a odolala jsem vábení čokoládovo karamelové kapsičky! Budu na tom pracovat dál. Teď mám doma sušenky od Markse a Spencera, takže až sním ty, tak pak se uvidí. Ještě že je neprodávají i tady, ani přes mé četné dotazy na Rohlík.cz, kdy rozšíří dovoz i do Písku. 😀
Je taky super, když nejste na cvičení sami. Přiberte kamarádku. Na tenis chodím s mojí letitou kamarádkou, se kterou se známe ještě ze základky. Když vidím její postavu, vždycky mě to donutí ještě trochu víc běhat a taky brzy začneme jezdit na kole a na to se opravdu moc těším. Na jógu zas chodím s další kamarádkou, mojí tchýní, která je skvělá ženská. Před malou chvilkou se stavila k nám domů a přinesla mi krásné černé legíny na cvičení a tričko, protože si byla něco vybrat do obchodu se sportovním vybavením a vzpomněla si na mě. Udělala mi tím samozřejmě velikou radost a těším se, jak mi na józe při cvičení nepolezou špeky, protože ty legíny mají krásný vyšší pas.
Na plavání budu chodit s manželem, hned jak bude moct. Teď rozhýbává nohu po operaci a já se donutím jít sama plavat spíš vzácně. Plavání mě přitom moc baví. Co mě nebaví je studená voda a plno lidí, které si musím hlídat, abych do nich při plavání nenarazila nebo je nešťouchla. Navíc, protože jsem plno let neplavala, tak mám pocit, že se divně hýbu. Ani nevím, jestli plavecké styly provádím správně. Občas mám pocit, že se tam prostě nějak plácám. Navíc si po každém bazénu musím vymývat brýle, protože se mi nějak zamlží. Krám jeden. Asi nemůžu po sobě chtít zázraky, když se posledních několik let můj pobyt u bazénu smrsknul na hlídání malých dětí (přičemž si nikdo zodpovědný prostě nezaplave). Ale plavání je skvělý pohyb na záda, a to já potřebuji jako sůl.
Mám takový milý pocit, že tenhle “lehký a příjemný úvod do cvičení” mi vyhovuje a dokonce začíná i viditelně pomáhat. Někteří všímavý členové mé rodiny se mě ptali, jestli jsem nezhubla. Možná maličko, ale pořád to neodpovídá mé představě, takže momentální plán je cvičit tak jak cvičím, jednou týdně tenis, cca jednou až dvakrát týdně jógu, jednou týdně plavání a jednou týdně pilates. Ideálně pak denně víc chodit (což jde dobře, protože máme psa, takže alespoň těch 15000 kroků za den se dá udělat celkem dobře) a koupila jsem si švihadlo, tak ho zkusím po ránu roztočit. Popravdě mi to asi moc nepůjde, ale alespoň to zkusím. Třeba pak budu moct v létě zase vytáhnout své milované sukně. Držte mi palce a přidejte se ke mě! 🙂
Žádné komentáře