Máme tady pondělní odpoledne, venku svítí sluníčko a já na to koukám od kuchyňského stolu. Právě jsem si uvařila malinový čaj, děti koukají na televizi a v mém seznamu plánovaných úkolů vyhrálo Seznámit čtenáře blogu s Bibi.
Abyste rozuměli, Bibi je krásná fenka německého ovčáka. Před asi dvěma měsíci jsem byla požádána o její výtvarné ztvárnění, dostala jsem jako předlohu kvalitní fotografii a pustila se do práce. Obrázek mi trvalo namalovat asi měsíc (mám dvě malé děti a kvůli všemožným nemocem, které v zimě řádí, byly obě víc doma než ve školce). Přesto jsem si dala co nejvíc záležet, a upřímně, byl to zatím nejpracnější portrét, co jsem malovala. Bohatá různobarevná srst Bibi byla oříšek, ale věřím, že jsem si s ní poradila. Odevzdala jsem obraz, který byl plánovaný jako dárek a čekala jsem, až bude předán, abych se mohla s vámi o něj podělit. Do toho začala kvůli viru karanténa, takže jsem nevěděla, jestli obraz nová paní majitelka už vůbec obdržela. V momentě, kdy jsem se dozvěděla, že obraz dostala, začala jsem dávat dohromady fotky, abych vám všem mohla portrét Bibi ukázat. Nebudu vám nic nalhávat, jsem na něj opravdu pyšná. Obraz se nové majitelce, paničce Bibi, líbí a já jsem si mohla oddechnout. Od chvíle, kdy jsem byla o portrét požádaná až do chvíle, kdy jsem na obraz slyšela chválu, jsem se třásla obavami, jak se bude líbit. Já totiž vím, že na obraz koukám velmi často a můj dojem z něj může být zkreslený. Upřímný a objektivní názor vám pak může dát jen ten, kdo na něj tak často nekoukal.
Se srstí to byla opravdu zábava. Hrála jsem si s barvami, odstíny i vrstvením. K obrázku jsem se vracela stále dokola, dokud se mi nezdál v pořádku.
Chtěla jsem vám ukázat, jak proces takového malování psího portrétu vypadá. Nejprve si nabarvím celé plátno jednou vrstvou barvy. Nechám řádně zaschnout. Naznačím si obrysy, a to nejen celého psa, ale i světel, stínů a detailů, jako jsou oči. Pak si nachystám pozadí. Nejčastěji bílé pod psa, barevné na okolí. Bílá barva musí být jemně průsvitná, aby stále byly vidět obrysy, nicméně vrstva je dostačující, aby ještě víc vyhladila plátno a nachystala jej na detailnější malování. V pozadí používám silnější vrstvy barvy, míchám je a hraji si s nimi. Opět nechám zaschnout. Přecházím na detaily pejska a tam už je to, jak se mi chce začít. Naznačím si tmavší a světlejší místa zředěnou jemnou vrstvou podmalby v potřebných tónech a po zaschnutí používám silnější vrstvy a hraji si s detaily, kterých je na takovém pejskovi vždy víc než dost. Hraji si s jazykem, čumáčkem, ušima, srstí a mou nejoblíbenější částí, s očima. Oči jsou na obraze jedno z nejdůležitějších míst, protože celému portrétu vdechnou život. Přesvědčila jsem se o tom na nejednom portrétu, oči jsou velmi důležité. Maluji a maluji, vrství a vrstvím, ale dosáhnu v každé části portrétu požadovaného efektu. Když pejsek z obrázku “vyleze”, portrét zkontroluji, včetně okrajů a podepíši. Pak už na něj raději nesahám, jen ho vyfotím a pošlu do rukou zájemce, protože mám strach, že kdybych na něm pokračovala dál, akorát bych mohla něco pokazit. 😀
Experimentujte
Už jsem to dělala i tak, že jsem si na prázdné čisté plátno naznačila pejska, pak namalovala teprve první vrstvu na pozadí. Vrstva nezasahovala do psa, tam byla jako první vrstva hned bílá. Takhle experimentuji pořád, zkouším, co je lepší. 🙂 Jestli malujete také, nebojte se experimentovat. Zkoušejte různé štětce, různé barvy, různá plátna a různé postupy. Nejen, že je to zábava, ale také najdete postupy nebo věci, které by vás dřív nenapadly a které vám v práci pomohou nebo ji udělají zajímavější.
Doufám, že se Bibi líbí i vám, mějte se krásně a brzy ahoj!
Žádné komentáře