Nečekaně se objevila možnost nechat si pohlídat děti. V takové chvíli člověku začne naplno fungovat představivost, jak jen využít příležitost, jaký si vymyslet program? Šlo o hlídání od neděle do úterý a i za tu dobude se dá ledacos vymyslet. Už už jsem si plánovala zábavné čištění trouby a vzrušující vymývání kuchyňských skříněk, když můj manžel přišel s návrhem vyjet si do Rakouska. Byla jsem nadšená.
Rakousko jsem si oblíbila a několik posledních návštěv této země pro mě bylo vždy skvělých. Mám Rakousko ráda pro jízdu na kole a výlety vůbec, lázně, romantiku, přírodu i architekturu. Myslela jsem si, že díky nepříjemné situaci s koronavirem se do Rakouska letos vůbec nedostaneme a mrzelo mě to. Ale teď se objevila příležitost si tam na skok zajet!
Sbalila jsem děti i své věci, děti nechala u rodičů a s manželem jsme vyrazili na cestu. Ty tři hodiny utekly jako nic. Zastavili jsme se na jídlo v McDonaldu, kde jsem potkala jako obsluhu Češku, která mi během pětiminutové objednávky stačila vyklopit svůj životní příběh (manžel jí utekl s mladou Číňankou, musím říct že měla co vyprávět). Protože jsme měli před dobou ubytování ještě čas, šli jsme v Rakousku lovit kešky. Jedna byla schovaná u maličké kapličky, která si mě získala tím, jak prostá byla. Maličká a jednoduchá. V Rakousku je náboženství silné a velmi rozšířené, křížky a sochy Ježíše a svatých kam se podíváš. To jen tak mimochodem. Pak jsme se ubytovali. Měli jsme pro sebe ložnici s koupelnou (z ložnice do koupelny vedly šoupací dveře, které vypadaly jako dveře od šatní skříně. Protože tak úplně nedovírali, posílali jsme jeden druhého do třetí místnosti (obýváku, který měl skutečné dovírací dveře) pokaždé, kdykoli někdo z nás potřeboval na toaletu. Ale až na tohle bylo ubytování moc pěkné, čisté, příjemné a bylo tam vše, co jsme potřebovali. Akorát komáři byli přebyteční. Naštěstí tam byli jen první noc, než jsme je do posledního vyhubili. V pondělí ráno mě manžel probudil asi ve čtvrt na šest ráno tím, že lovil komáry, kteří nás nechtěli nechat spát. Protože jsme pak byli oba úplně vzhůru, navrhl můj manžel, že si zajedeme na východ slunce do Hallstattu. Sice lilo jako z konve, ale kdo by si nechal takovou romantiku ujít? Já teda ne!
A tak jsme vyjeli, vyzbrojeni deštníky a bundami. To byl ten den, kdy mi rýma začala vesele přecházet v kašel. Ale zase tam byli všehovšudy tři lidi (nejspíš místní) a v klidu jsme si našli kešku. Hallstatt je krásný a my si jej mohli v klidu prohlédnout a projít, aniž bychom se museli bát zlodějů a davu lidí. Po prohlídce jsme došli k autu, boty jsem měla promočené skrz naskrz. Když jsme přijeli zpátky na místo, kde jsme byli ubytovaní, šla jsem se hned převléct a zapnula jsem fén s tím, že si snad vysuším trochu boty. Můj muž měl tenisky dvoje, pro příště si musím to pamatovat a vzít si je taky. Celkem se mi je podařilo vysušit, ne úplně, ale aspoň tak, aby mi z nich nenavlhly příliš ponožky. Pak jsem je nechala schnout a lehli jsme si do postele, pustili si Castle na zabití a odpočívali. Bylo to úžasný, jen tak ležet, koukat, nikam nemuset. Fantazie! A pak jsme si vyšli na procházku. Našli jsme několik kešek a obchod s výtvarnými potřebami, který byl bohužel zavřený. Nakoupili jsme si pečivo, pár plátků salámu a ovoce šli na pokoj naobědvat se, odpočinout si a sbalit se do lázní. Před lázněmi jsme si našli ještě asi tři kešky. V lázních jsme si vlezli do teplé vody a užívali si. Byla to nádhera. Střídali jsme bazény, nejčastěji jsme kroužili v jednom, ve které každých několik minut byl zapnutý proud. Byla to zábava. A pak jsme chvilku jen tak odpočívali na lehátkách a četli si. Pak zase do bazénu. Najednou byly čtyři zaplacené hodiny pryč, uteklo to. Objednali jsme si večeři v McDonaldu a jeli si ji vychutnat ke Castlovi do našeho dočasného domova. Celou dobu, co jsme byli v Rakousku, tak střídavě pršelo. Někoho by to možná odradilo, ale já tvrdím, a myslím to naprosto upřímně, že jsme si to moc užili. Byla jsem jen se svým milovaným manželem a mohli jsme si v klidu povídat, odpočívat, hledat kešky, dělat cokoli, co spolu děláme rádi. V úterý ráno jsme se sbalili a vyjeli jsme domů, do Čech. Vyzvedli jsme si děti a tak skončil náš krásný romantický výlet. Ukázalo se, že i v Čechách skoro celou dobu pršelo, ale i tak měli děti skvělý program. Moji rodiče i mladší bráškové umí udělat zábavu kdekoli a kdykoli. Třeba diskotéku. Byla jsem moc ráda, protože zážitky u babičky a dědečka k prázdninám patří a děti na to budou vzpomínat. 🙂
Žádné komentáře