0
cestování Ostatní

Rakousko, země zelených pastvin, kraviček, hor a jezer

Cestování rozhodně patří mezi moje koníčky. Byla jsem už na spoustě nádherných míst. Ale nenapadlo by mě, že úžasná dovolená může být i hned za hranicemi naší země.

Cestování s rodinou

Každý taky má rád dovolenou jinak a má na ní jiné nároky. My jsme rodina. Cestování s dětmi a cestování sólo je VELKÝ ROZDÍL! Když člověk cestuje sám, vezme si kartáček, pas a platební kartu a hurá do světa. Když ale máte děti, máte těch pasů najednou víc, kartáčků víc, miminka potřebují pleny, krémy, vlhčené ubrousky, náhradní oblečení (víte co stojí kojenecké oblečení v zahraničí?) a tak dále. Než sednou děti do auta, musí být vyčůrané a najedené, jede se většinou i v určitý čas, třeba v době, kdy děti obvykle spí. Na cestu musíte mít ještě asi milion věcí, které je po cestě zabaví a taky pití, kdyby měly žízeň. A bohu dík za to, že jsme kdysi koupili pro podobné akce tablet, který máme zaplněný pohádkami. Cítíte, jak se kufr auta plní až po strop? Já ano.

Balení

Tohle zorganizovat dá dost práce. Žádné svobodomyslné fííííí do světa se nekoná, s rodinou musíte mít pěkně řád a seznam, jet položku po položce. Když totiž budete něco potřebovat, hlavně když se jedná o děti, je lepší to u sebe mít. I když se manžel nad horou věcí, které „určitě nebudeme potřebovat“ vyloženě zděsí.

Říkáte si, že to není třeba „tak hrotit“, že se prostě něco koupí až na místě a děti toho vlastně moc nepotřebují? Tak tenhle přístup po všech zkušenostech které mám není nic pro mě, milí hipísáci. Já se těším na klidnou dovolenou, kterou nebudu trávit pátráním po místních lékárnách, jestli mají Paralen a teploměr pro děti, odmítám se na místě čímkoli stresovat. Já jedu na dovolenou. A když budu mít základ, tedy všechny potřebné věci sbalené sebou, budu namísto pátrání po věcech potřebných trávit čas vyjížďkami na kole v překrásné přírodě. Se spokojeným dítětem na nosiči. Tak.

Po tomto vyčerpávajícím úvodu, který ospravedlňuje všechny rodinné výletníky s přetěžkými kufry, jdu konečně napsat, jak jsme se měli v Rakousku. Začali jsme tedy již zmíněným balením. Pak jsem šla s manželem odnést všechny tašky, kufry a další věci do auta. Obložená jako velbloud jsem přišla k autu a nechala manžela zorganizovat plnění kufru auta. Je to jako Tetris, jestli si tu hru pamatujete. A na rozdíl ode mě, manžel má na to talent. Sbalení a připravení, vyrazili jsme na cestu.

Obrovskou výhodou této dovolené byla krátká cesta. Abychom se z bodu A dostali do bodu B, museli jsme jet autem dvě hodiny. Chápete to? Jen dvě hodiny! Jupí! Děti se na hodinu a půl zabavili, poslední půlhodinku je bavil Mickey Mouse na tabletu.

Ubytování

Ubytovaní jsme byli na překrásném místě, skoro by se dalo říci na samotě. Kousek od jezera Mondsee. V domku jsme měli vybavený prostorný a čistý apartmán, venku se pásli poníci. Hned první den utekli poníci z ohrady. Šly jsme s dcerou ty drobečky zase odvést, aby je tam na silnici něco nepřejelo. Na to, že tam byly vcelku nepřehledné zatáčky tady auta projížděla ve vysoké rychlosti. Možná proto, aby jim to nechcíplo 😀

Byli jsme v kopcích. Je tady toho velmi málo, co by nebylo v kopcích, protože Rakousko je velmi kopcovitá země. Kdo jste vášnivý cyklista, co si užívá jízdu do a z kopců, pak si tady určitě užijete.

Je tu plno kraviček, zeleň, taková idylka. A je ještě jedna věc, nádherná, osobitá architektura. Všimla jsem si, že si místní potrpí na dřevě. Často se tu vidí krásně vyřezávaná ozdobná zábradlí nebo různé okenice ze dřeva, často ještě přetřená barvou. Kochala jsem se těmi domky, když jsme na kolech projížděli okolo. Jezdili jsme každý den, a já i manžel jsme férově vezli každý jednu dceru 🙂 Kousek od místa kde jsme bydleli, bylo nádherné jezero. Voda byla ještě příjemná, takže se tu lidé koupali. My taky, dokud nepřiplavala labuť se třemi mladými labuťaty (žádní mrňousové, spíš puberťáci) a vyhnala nás na břeh, jako by jí to jezero patřilo. Dlouho se ale nezdržela (asi šla tyranizovat jiné turisty), tak jsme mohli jít zase zpět obdivovat krásně čistou vodu s písčitým dnem a výhledem na hornatá panorama.

Po zkušenostech z Čech jsem si všechno hlídala jako ostříž, ale nikdo neprojevil zájem mi cokoli ukrást. Ne, že by bylo moc co, jen foťák a kolo, ale stejně.

Každý den jsme vyjeli na kole ven. Projížděli jsme se po nábřeží, vyjeli si pár kopců. Vařili jsme si sami, protože jídlo je v Rakousku drahé a my přijeli v první řadě jezdit na kolech než ochutnat místní kuchyni (měli jsme zmrzlinu, ale to bylo akorát tak zklamání).

Když jsem nad tím tak přemýšlela, nevím o Rakousku vůbec nic. Tedy kromě toho co bylo zřejmé na pohled, že se tady mluví německy a platí se eurem. Ale třeba jaká je jejich národní kuchyně? Našla jsem si, že třeba ovocné knedlíky, štrůdl a ze sladkostí (mimo čokoládu) třeba Mozartovy koule. Mňam.

Bylo to tam jedním slovem krásné. Těším se, až se zase do Rakouska někdy vydáme, třeba zase na kole. Rakousko je skvělé i na turistiku. Moc ráda bych příště viděla tolik známí Hallstatt, který je součástí UNESCO.

Mějte se krásně 😉

Také by se vám mohlo líbit...

Žádné komentáře

    Přidat komentář

    Sdílet na Pinterestu

    Sdílej