Letos jsem si libovala, jak krásně se mi podařilo připravit se včas. Dárky jsem měla téměř všechny už během listopadu, stačilo vytáhnout pár loňských dekorací, upéct dva druhy cukroví, umýt okna a tradá!
Protože ale člověk neví ani dne ani hodiny, nemohla jsem tušit, co všechno mě do Vánoc ještě čeká. Představte si, máme kotě.
Manžela napadlo pořídit si kotě v druhé polovině listopadu. Letošního listopadu. Obvolali jsme pár inzerátů a manžel nakonec našel jedno kotě plemene Ragdoll, bez papírů, až kdesi u Brna. Prý je “taková ošklivější”, řekla prý majitelka. Ale jak trefně poznamenal můj muž, měli jsme psa ksichta (náš pes se uměl neuvěřitelně kischtit, vždycky vystrčil dopředu spodní zuby), tak budeme mít i kočku ksichta. 😀
Den předem jsme nakoupili kočičí záchod, misku na žrádlo a vodu, a kočkolit. Druhý den si můj muž půjčil od sousedů přepravku a vydal se na výpravu za kotětem. Vrátil se odpoledne, otevřel přepravku a nějakou dobu jsme koťátko schoulené v rohu nechali vydechnout. Pak jsme chtěli přepravku vrátit, tak jsme kotě vyndali a pustili po bytě. Prakticky okamžitě odhalilo vstup za prknem pod kuchyňské skříňky, kam si zalezlo a celý den nevylezlo. Mluvili jsme na ní, kontrolovali, jestli je v pořádku nebo jestli sama nevylezla. To byla sobota. V neděli si manžel, zcela nečekaně, zranil koleno. Vezla jsem ho do nemocnice a domů jel s ortézou. To byla zase jedna z těch chvil, kdy se ukázalo, jak prima jsou lidé okolo nás. Nabízeli pomoc, pomohli manželovi vylézt všechny schody až do našeho bytu (a ano, bydlíme až úúúplně nahoře bez výtahu), půjčili mu berle a pomoc využiji i při výběru letošního vánočního stromku, o což se vždycky staral můj muž. Chápete, jak je super, že mám dárky vyřízené, když se takhle začnou věci (přesněji manželové) sypat? 😀
Tohle je také příležitost k tomu dokázat mému milovanému muži, že se na mě může spolehnout a o všechno se postarám. Že jsme tým. ❤
Kotě jsem dál lákala zpoza skříněk, povídala si s ním a dávala mu granulky k otvoru, kterým pod skříňky vlezlo. Poměrně rychle si kočička na mě zvykla, začala vylézat, nechala se hladit a mazlit. Teď už se nechá mazlit od všech členů rodiny. A nově má krásné velké škrabadlo, tak doufám, že náš gauč zůstane ušetřen. A víte, co je zajímavé? Není ani trošku ksicht, je naprosto nádherná! A na děti hodná. Ukázalo se, že je to vášnivý fotbalista, honí se tady za malými nafouknutými balónky po celém bytě.
Včera jsem se byla podívat do obchodu Nutily ve Strakonicích. Nejen kvůli oříškům, ale také kvůli obrázkům, které jsou zde vystavené. Je tu deset mých letošních obrázků, takže se můžete přijít podívat. U každého obrázku je cedulka s cenovkou, takže si obrázek můžete i koupit. A řeknu vám, že vidět je naživo je lepší než je vidět na fotce. Plánuji přidat ještě želvu na prkně a jelena se zlatými parohy, což jsou moje umělecké skvosty. Za zmínku rozhodně stojí i milé prodavačky (tímto je zdravím!).
V pátek jsem nechala doma manžela zaopatřeného zapečenými těstovinami a vyrazila s dětmi za babičkou. Byla jsem moc ráda, že jsem se za ní konečně dostala, s babičkou ráda trávím čas, máme toho hodně společného a babičce můžu říct úplně všechno. Každému bych přála, aby měl babičky, jako mám já. S babičkou jsme si povídaly, babička upekla kuřátko se šťouchanými brambory, což byla vážně veliká dobrota, a děti si hrály s dominem (stavěly domino do různých obrazců a pak první domino shodily a vy víte, co to pak udělá). Dokonce jsme si zapálily všichni (nebo spíš bych měla říct všechny) prskavku a musely jsme jet domů. Po cestě jsem se stavila v Lidlu. Mají teď krásné plyšáky a já doufala, že budu mít dost bodů, abych je pro děti pořídila. A tak máme jednu Minnie a jednoho Mickeyho.
Zvažovala jsem, že koupím i Pluta, ten se mi tak líbí! Ale přeci jen 399 korun bylo na mě v tu chvíli moc peněz. Nevím, jestli ho stihnu ještě pořídit. Je krásný, roztomilý, ostatně jako všichni ti plyšáci, i Donald a Daisy. Lidl má letos opravdu krásné plyšáky, posuďte sami, ale musím říct, že každý rok mají něco super. Sbírali jsme i příbory nebo skleničky. Měla jsem smůlu s kuchařským nožem, ten jsem nestihla. Ale co už 🙂
Zdravím vás všechny od své klávesnice, po které stepuje jedno krásné kotě (pojmenovali jsme jí Miko).
Žádné komentáře