Jsou dny, kdy je toho na člověka moc. Je jedno, jestli máte ty nejhodnější děti na světě, je jedno, jestli je milujete nejvíc ze všeho, i tak se snadno stane, že přijde chvíle, kdy je toho “až nad hlavu”.
Maminky málokdy přiznají, že je toho na ně moc. Často asi proto, že nechtějí, aby si okolí myslelo, že to nezvládají. Každá žena chce být super ve všem co dělá. Dobrá kuchařka, skvělá manželka i máma s perfektní domácností a možná si ještě přivydělávat bokem nějakým úspěšným podnikáním. Ten stav, o kterém chci mluvit, není nemoc. Je to běžný, občas se opakující psychický stav, který je stejně normální jako radost nebo smutek. Není ovšem nijak příjemný a je dobré se s ním co nejrychleji vypořádat. Je to stav známí všem ženám, které se plně starají o malé děti (hlavně o děti do dvou let, které vyžadují maximální dohled a péči).
Ukázkovým příkladem je období podzimu a zimy, kdy řádí nemoci. Chytne to jedno dítě, další dítě, oba rodiče. Nemoci mají velkou oblibu v tom, potěšit svojí přítomností celou rodinu. To je normální. Ale pak se to začne hezky pomalu ale jistě hromadit. Maminka poslouchá kašlání a smrkání své rodiny. Děti potřebují neustále utírat nos nebo zadek. Maminka chodí spát pozdě, v noci běhá několikrát k dětem a vstává časně, protože nemocné děti špatně spí. Na maminku doléhá špatný pocit z toho, že nemůže svým dětem pomoci mávnutím kouzelné hůlky, že musí procházet celým tím dlouhým procesem uzdravování pomocí čajů, obkladů, léků a všeho možného. Děti pochopitelně chtějí maminku neustále u sebe, aby jim četla pohádky, hladila je a utěšovala. Maminka nemůže s dětmi ani ven, protože jsou nemocné a venku je zima. A tak je maminka neustále zavřená v malém prostoru, kde lítá jako hadr na holi, i když je unavená. Začne toho na ní být moc. Začne se to kupit. Mamince se rozbuší srdce, začne se jí špatně dýchat, rozbolí jí hlava a začne být podrážděná. Nechce být nepříjemná na okolí, protože chápe, že děti jsou nemocné a potřebují maximální péči. A taky chápe, že za to, že je toho na ní moc, nikdo nemůže. Přesto cítí, že je toho na ní moc a že potřebuje pomoc.
Tento stav je vám nejspíš povědomí. Když máte rozumného manžela a chápající rodinu, tak vám možná i sami nabídnou, že děti pohlídají. Není třeba na dlouho, taková hodinka udělá hotové divy. Děti nechávejte ale hlídat pouze ty, kterým důvěřujete, že to zvládnou. Když budete mít hodinku pro sebe a budete pořád přemýšlet nad tím, jestli jsou děti v pořádku, tak to “odpočívání” nebude stát za nic. A jak tu hodinku nejlépe strávit?
Ve chvíli, kdy je toho na člověka moc, je třeba najít způsob, jak se účinně zrelaxovat. Jak si zlepšit náladu a uvolnit nahromaděný stres. Když můžete jít ven, je dobrá alespoň procházka, která pročistí hlavu a uklidní vás. Dobré je sejít se s přáteli nebo si zasportovat. Sport by ale neměl být vyčerpávající, spíš relaxační, abyste se pak nevrátili domů ještě vyřízenější než jste odcházeli. Dobrá je jízda na koni nebo na kole, jóga či plavání. Můžete si zajít třeba na aromatickou masáž, která pomáhá uvolnit celé tělo. Celkově pomáhá udělat něco pro sebe, třeba i něco tak prostého, jako si koupit něco hezkého na sebe. A pokud musíte zůstat doma, zkuste si alespoň v klidu napustit teplou vanu s pěnou a pustit si uklidňující hudbu. Na uvolnění pomáhají teplé bylinkové čaje, třeba heřmánkový nebo meduňkový. Pokud se cítíte unavení, prostě se vyspěte.
Vyhněte se uvolňování za pomoci alkoholu, drog nebo většího množství sladkostí.
Hodinka odpočinku, způsobem, který je pro vás nejvhodnější, umí skutečně zázraky. Nestyďte se poprosit své okolí o pomoc. Není sobecké chtít jednou za čas, ve chvíli kdy to opravdu potřebujete, chvilku pro sebe. Když se zbavíte nepříjemného pocitu, uvolníte se a dobijete se energií, hned se vám všechno bude zvládat lépe. Taky díky tomu, že se sami budete cítit dobře, budete dobrou náladu šířit i kolem sebe a budete trpělivější. To ocení všichni okolo i koneckonců, i vy sami.
Žádné komentáře