0
cestování Doporučené Ostatní Recenze Rodina

Krkonoše, Sněžka, zoo a safari Dvůr Králové, nejlepší burger a stezka korunami stromů

Krkonoše jsou nádherné. Není moc divu, že jsme se sem letos vypravili znovu. Pro úspěch minulé návštěvy, kterou jsem popsala v jednom ze starších článků, jsme se ubytovali v tom samém penzionu a navštívili spoustu skvělých míst.

Den první – příjezd

Vyráželi jsme ve čtvrtek. Dopoledne jsem balila tašky, což mě nikdy nebaví a vždycky spíš potrápí, ale dala jsem to dohromady, vyzvedla starší dceru ze školy, manžel nakoupil, naskládal tašky do auta a vyjeli jsme, směr Krkonoše. Náš konvoj tvořila vlastně dvě auta, protože se k nám přidali naši přátelé. Jsem ráda, že jsme mohli krásy Krkonošského Černého dolu ukázat i jim. Cesta do Krkonoš je poměrně dlouhá a já byla opravdu moc ráda, že řídil můj muž. Cestou jsem si i na chvilku zdřímla, popravdě ani nevím jak. Ale asi i díky tomu mi ta dlouhá cesta utekla trochu lépe. Na cestě do Krkonoš jsme si udělali zastávku na oběd v McDonaldu a pak jednu na skvělé Opočenské zmrzlině. K apartmánům Cihlářka jsme jeli kolem nádherných a udržovaných chaloupek a pak strmou cestou panensky krásným lesem. Ty chaloupky mi zůstaly v hlavě, protože byly jak z pohádky. Pak mi došlo, že mi připomínají perníčky, zdobené bílou polevou. Nádhera.

Ale les byl taky krásný. Protože jde o ochranné pásmo, je to tu docela jiné než jak vypadají třeba lesy na Písecku. Tady rostou borůvkové keře pomalu do nebe a mravenci svojí velikostí zahanbují menší bratrance v jižních Čechách. Teče tu krásně čistá, i když samozřejmě pořádně studená voda a vytváří kouzelný lesní potok. Po cestě jsme naházely věci do apartmánu a šli se projít, protáhnout si nohy a užít si krásu místní přírody. Pak jsme si šli užít krásy místního pohostinství, já si dala dokonce lívance s jahodami a pořádnou čepicí šlehačky a požitkářsky si je vychutnala. Pro mě je zkrátka jídlo a pití součástí zážitku na dovoleném ačkoli nemám problém sem tam něco ukuchtit, je-li to třeba. Například na našem milovaném grilu, o kterém plánuji brzy nějaký ten článek.

Den druhý – Sněžka

První noc se mladší dcera docela často budila, takže jsem se moc nevyspala ani já. Naštěstí všechny nadcházející noci už spala jako dudek. Však jsme všechny děti také utahali! Jeden den jsme vyrazili na Sněžku, půlku cesty nahoru lanovkou, druhou pěkně pěšky. Je fascinující sledovat, jak se krajina během stoupání mění, jak ubývá rostlin a ptáků, čím výš se dostáváte. Pár lidí šlo dokonce se psy. My šli s dětmi a k mému milému překvapení to všichni, i ti nejmladší, vyšli bez větších potíží. Pravda, nahoře už jsem funěla jako tank a vítr mi málem odnesl nový klobouk, který mi manžel pořídil ve chvíli, kdy viděl, jak mi “sluší” kšiltovka.

Po Sněžce jsme zajeli do restaurace ve Svobodě nad Úpou, která se jmenuje R burger. Ano, je to ta samá restaurace, ze které jsem vychvalovala burgery již dříve. A i po té době jsem si ověřila, že je to stále ten nejlepší hamburger, jaký jsem kdy jedla. Vaří tam výborně, a co víc, rovnou před svými zákazníky. Bála jsem se, jestli po té době, která byla pro mnoho restaurací nepopiratelně těžká, nedošlo k nějakým změnám. Jediná změna, ke které asi došlo, byla změna v jídelním lístku. Myslím, že jsem minule měla hamburger s hermelínem, tentokrát jsem zkusila jiný hamburger a byla jsem opět nadšená. Jde o harmonii chutí, skvěle udělané maso, vše na jedničku. Nemohu opomenout ani ochotu personálu. Líbí se mi, že je v restauraci minigolf, kam po jídle naženete děti a dáte si zákusek, přičemž stále na děti vidíte.

To, že na ně vidíte ovšem negarantuje, že se jim nic nestane. Naše mladší dcera hrála minigolf s cizím chlapečkem a oba se srazili hlavami nad jamkou. Jako z komedie. Akorát, že tady se nikdo nesmál, tady se brečelo. Chlapečkovi vyrazila boule, naše malá brečela jako želva. Ale protože jsou to děti, tak se vyplakaly, oklepaly a hrálo se dál.

Odpoledne jsem se byla projít s kamarádkou po okolí Cihlářky a bylo to skvělé, protože jsme si popovídaly a dokonce se krátce vykoupaly v potoce. Dalo by se říct, že to bylo “očistné” po všech stránkách. 🙂

Podvečer jsme trávili v Cihlářce, dali si něco k pití a čekali, až vyjdou první hvězdy. Když se setmělo, viděli jsme netopýry, slyšely houkat sovu a v lese se na dohled zaleskly oči něčeho, co mohla být liška. Děti si hrály na hřišti, dokud bylo alespoň trochu světlo a dobře se bavily. Spali jsme pak jak dudci.

Den třetí – Stezka korunami stromů, hambáč, zoo a safari, Les Království

Další den byl skutečně bohatý na program. Po dobré snídani jsme si prošli stezku korunami stromů, dali si oběd (opět burgery v R burger, to prostě musíte zkusit, jestli někdy pojedete do Krkonoš), zajeli do zoo a safari ve Dvoře Králové a nakonec, úplnou náhodou, jsme jeli zpět do penzionu přes přehradu Les Království. Taky vám ten název přijde zvláštní? Každopádně to ale bylo místo skutečně kouzelné, pohádkově krásné a já jsem za tu náhodu vážně moc ráda.

Stezka korunami stromů

Zoo a safari v Hradci Králové

Protože o stezce korunami stromů jsem už mluvila minule a kromě toho, že starší dcera měla konečně výšku na tobogán a stejně jsme ji tam nepustili, čímž jsme si vysloužili její skoro puberťáckou uraženost, se vlastně víceméně nic nového nepřihodilo, povím vám rovnou o zoo v Hradci Králové. Jeli jsme tam ze Svobody nad Úpou, kde je R burger. Budu to opakovat pořád dokola, to musíte zkusit. Odtud jsme jeli do Hradce Králové, kdy nás paní u vjezdu obeznámila s tím, jak to tu funguje. Zaparkovali jsme a prošli si zoo. Viděli jsme plno zvířat, ale je pravda, že díky parnu jich bylo taky plno schovaných. Vylezlé byly například velké želvy, které odpočívaly prakticky na dosah ruky. Jsou nádherné a mě se hned ve vzpomínkách objevila želva Anička, kterou jsem měla jako dítě. Byla to přesná miniaturní verze tohohle obra. V jednom z vnitřních prostor mě překvapil spící Hrabáč Kapský, který na první pohled vypadal jako umělý model zvířete. Větším překvapením byla ovšem krajta, která vypadala, že by sežrala bez větších obtíží najednou celou mojí rodinu, včetně mě. Bohužel jsme neviděli gorilu, ale zato jsme viděli hned několik šimpanzů.  Také jsme slyšeli hrocha, a nevím, jestli jste měli někdy podobný zážitek, ale to je vám zvuk! Oproti jiným zoo jsme museli složitěji hledat cedulky s názvy zvířat. Lanovku tam zrovna testoval nějaký vedoucí pracovník, který chtěl jízdou hlavu dolů zjevně oslnit přihlížející puberťačky.

Do safari jsme vjeli hned po prohlídce zoo. Těšila jsem se na pobyt v autě s klimatizací, protože bylo horko na padnutí. Jeli jsme v závěsu za safari autem, které vezlo zájemce na komentovanou vyjížďku. Viděli jsme překrásné žirafy, které se hýbali na vzdory své úctyhodné výšce ladně jako baletky. Byly by přímo u nás, kdyby je autobus nepopohnal z cesty. Viděli jsme pakoně, pštrosy a také lvy, u těch jsme museli mít zavřená okna, ale v tom horku spíš vypadali, že aby dali přednost tomu sežrat nás oproti tomu, aby se hnuli ze stínu, museli bychom vylézt, svléct se, vyválet se v marinádě a vlézt jim nejspíš až do huby. Projížďka safari byla moc fajn a i dětem se to líbilo. Když jsme po nečekané návštěvě přehrady Lesa Království dojeli domů, byli jsme všichni skutečně utahaní. Mám ráda výlety, které jsou přesně takové – bohaté na skvělé zážitky.

Les království

Den čtvrtý – návrat domů

Ráno se balilo, uklízelo, snídalo. Vyrazili jsme brzy, za což nám byla odměnou celkem fajn cesta. Oproti cestě do Krkonoš, tady jsme se setkali jen s jednou kolonou. V protisměru to ovšem vypadalo podstatně hůř. Zajeli jsme ještě koupit chleba a dojeli domů, kde jsme vynosili tašky, přivítala nás kočka a já se pustila do praní a úklidu. Výlet to byl báječný, ale doma je doma. 🙂

 

Také by se vám mohlo líbit...

Žádné komentáře

    Přidat komentář

    Odebírejte newsletter a dostanete upozornění na každý nový článek 

    Přihlášení bylo úspěšné.

    Sdílet na Pinterestu