Krásné dobré ráno vám všem!
Zdravím vás bez ohledu na to, jestli Valentýna slavíte nebo jestli jste vůbec zadaní. Vstala jsem dneska v půl páté, ale spala bych, ani nevíte jak! Jenže dcera je čiperka, takže si můžu chtít spát jak chci, stejně s ní budu vzhůru. Zatímco zkoumá virtuální realitu na Youtube,
tak já se snažím udržet oči otevřené. Alespoň napíši článek, protože to je něco, co poslední dobou stíhám stěží. Jsem ráda, že vám stíhám psát alespoň recenze na knihy, které se mi v poslední době dostaly do rukou. Těšit se můžete v nejbližší době například na knihu Zamilujte si svůj domov, Paměti lovce monster, kuchařky (zeleninovou a květinovou) a knihu Zahrada žije. Z receptů se dočkáte například jablečného štrúdlu (mám ale chuť vyzkoušet i jinou variantu, například makový štrúdl, který jsem ochutnala na Slovensku).
Můj manžel se v posledních dvou dnech pustil do vylepšování naší domácnosti, knihovnu teď máme v ložnici (před spaním si ráda čtu, takže je to praktické), v obývacím pokoji, který máme spojený s kuchyní, se tak udělalo místo a celá místnost krásně “dýchá”. Navíc se na zdi vytvořilo místo jako stvořené na pověšení dřevěné želvy a kočičí škrabadlo už nestojí před oknem. Nádhera.
Obě děti mám nemocné, což taková nádhera není, navíc to znamená, že jsou pořád doma a ještě dlouho doma budou. Dělám obklady, cibulové sirupy, vařím čaje, dávám léky a hlídám aby byly v posteli, což je náročnější než všechny předchozí body. V noci spím víc v pokojíčku než v ložnici, podávám pití, utěšuji je a poslouchám ten hrozný kašel, ze kterého je mi úzko. Na malování nemám skoro žádný čas. Doufám, že se chudáci brzy uzdraví, i když pak to bude znamenat, že nastoupí do školky a… chytnou něco zase. Samozřejmě.
Nedávno jsem poslala novým majitelům dva obrazy, jeden psí portrét a jednoho tukana, který putoval dokonce až na Slovensko. Mám velikou radost.
Nedávno jsem byla na návštěvě u sestry. Než děti onemocněly. Moje sestra je úžasná. Umí o sebe správně pečovat a stíhá pečovat o rodinu i domácnost, jako by se nechumelilo. Zvlášť obdivuji její péči o pleť, kdy pravidelně provádí všechny potřebné kroky. Zatímco já budu za deset let vypadat jako jerky (sušené maso), tak Kája bude vypadat určitě mladě a krásně. Když jsem nad tím tak přemýšlela, donutilo mě to prohledat internet, abych zjistila, jak se vlastně pečuje o pleť. Pokusím se to během letošního roku sesumírovat do článku, abyste o nic nepřišli.
Nemůžu se dočkat, až bude jaro. Tahle zima je divná, sníh skoro žádný, akorát sem tam na horách. Jako na potvoru holky dostaly k Vánocům boby, aby se mě mohly celou letošní zimu ptát, kde je ten sníh, na kterém jsem jim slibovala, že budeme bobovat. Ach jo. Ale on sníh bude. Sice možná až v březnu, ale stále doufám, že bude.
Mějte se krásně!
Žádné komentáře