Dnes moje děti vstaly brzy. Naštěstí jsou v tom geniálním věku, kdy jsou sice malé a roztomilé, ale už dobře ví, že se o víkendu ráno rodiče nebudí, a tak si zajdou do obývacího pokoje samy pustit pohádku (s televizí to už dávno umí líp než já) a nedávno si dokonce samy připravily křupínky k snídani. To jsem koukala. Já si vstala hezky v šest, protože když jsem slyšela, že jsou vzhůru, už jsem nějak nemohla usnout.
Všiváci
Před pár dny přinesla dcera domů ze školky vši a kromě manžela je máme všichni. Respektive, měly jsme. Snad. Tedy měly jsme je určitě, ale už snad nemáme. Jestli jsem měla někdy vši, tak jsem musela být hodně malé dítě a už si to nepamatuju. Naštěstí. Moje děti je teď přinesly poprvé. Když se mluví o podobných breberkách, vždycky se drbu už jen při pouhém pomyšlení na ně. Taky to máte tak?
Začalo to před pár dny. Často mě v noci dcera zavolá, já si k ní lehnu a nechám ji usnout, načež se odeberu zpět do ložnice. Tu noc se ale chudák strašně drbala na hlavě. Nepřišlo mi to ještě až tak zvláštní, říkám, nikdy jsme vši neměly. Třeba se jí něco zdálo. Krátce nato (myslím, že už druhý den) mě začala svědit hlava taky. Ale nespojila jsem si to. Zašla jsem do lékárny a koupila si šampon pro citlivou pokožku. Stále v blahé nevědomosti. A ten samý den, co jsem utratila peníze za speciální šampon pro citlivou pokožku, jsem zjistila že mám vši. Umyla jsem si tím speciálním šamponem hlavu, a vypadl mi z ní brouk. A pak to bylo jasný. Zkontrolovala jsem hlavu dětem a vida, broučci. Dobře, jedné jsem našla na hlavě asi dva, druhé tři a já taky víc jak tři u sebe nenašla, ale stejně. Hnus, hnus, hnus! Běžela jsem do lékárny a vybavila se odvšivovacích arzenálem, pak jsem se pustila do práce. A četla články na internetu. A dělala zábaly, vyčesávala speciálním hřebínkem, prala, luxovala, vytírala a dezinfikovala jako zběsilá. Od vyholení všech našich hlav mě odradily tři věci. Za prvé, děti by mohly ve škole a školce poslouchat řeči. Pamatuju si, jak šla do hola moje sestřička, a to svým dětem nepřeji, čím si prošla ona. Za druhé jsem úplně viděla znechucený výraz svého manžela, který by měl holohlavou ženu. No to děkuji pěkně. A za třetí – mě by už nejspíš ty vlasy, tak jak je mám teď, nikdy nedorostly. Rostou mi totiž strááááášně pomalu. Já své vlasy miluji a dokud to nebude opravdu nutné, tak o ně nechci přijít.
Do školky ano?
Prošly jsme všechny tou procedurou, která nás měla zbavit vší. Hned jsem volala do školky, abych nahlásila, že dcera má vši. Chtěla jsem, aby paní učitelka zkontrolovala všechny děti, protože jsem si sakra jistá, že my jsme je do školky nepřitáhli, a já opravdu nijak netoužím po tom, aby dcera hned po návratu do školky chytla ty bestie znovu. Paní učitelka mi řekla, že děti prohlížet nemůže, ale že dá na dveře cedulku, aby si rodiče děti prohlédly. Trápí mě myšlenka, že rodiče dítěte, které do školky vši zavleklo, nejspíš nebudou zrovna ti, kteří čtou cedulky a kontrolují dětem vlasy. Každopádně… Paní učitelka řekla, že dcera do školky může, což mě překvapilo, protože i když jsme si prošly odvšivením, čekala bych nějakou, byť krátkodobou, karanténu.
Návštěva
Samozřejmě, že vší návštěva musela přijít v dobu, kdy jsme se s holkama ze střední domluvily, že dorazí do Písku na návštěvu. Jak jinak. A taky se přesunulo stěhován mé sestřičky a její rodinky, takže manžel místo hlídání dětí jel stěhovat. Ale to je typické, když už si člověk jednou za věčnost něco naplánuje. Ale když jsme už měly ten vší problém, alespoň mi nemuselo být líto, že nemám hlídání. Je třeba to brát pozitivně.
I když jsme se odvšivily, úplně jsem chápala zdráhání kamarádek, přijít ke mě na návštěvu. Proto jsem se s nimi sešla venku, ale nakonec to stejně dopadlo tak, že se k nám stavily, a já byla moc ráda, že jim můžu konečně taky ukázat, kde bydlím. I když jen na chvilku. Sama bych se zdráhala takhle někam jít, takže mají plusové body za odvahu. Můj muž mi nedávno značně vylepšil kuchyň, když přikoupil tři skříňky a já si mohla krásně rozložit věci, jako hrnečky, utěrky, krabičky s čaji a misky. Mám ze své kuchyně úplně nový báječný pocit. A zatím se mi v ní daří udržet lepší pořádek, což je jedno veliké skvělé plus. Pro představu, předtím jsem měla v každé polici pyramidu o třech patrech, a teď mám všechno rozprostřené a nic se nehroutí ani mi nic nepadá na hlavu, sotva otevřu dvířka. ❤
Dnešní plány
Z preventivních důvodů mě samozřejmě čeká další podrobný úklid. Vši jsme našli někdy ve čtvrtek nebo pátek, což je opravdu nedávno, takže pro jistotu mám v plánu tohle úklidové tempo držet minimálně týden. To znamená, že nám celý den jede pračka i sušička, pořád luxuju, vytírám, převlékám postele a dezinfikuju. Holkám chci, byť čistě z preventivních důvodů, udělat odvšivovací masku na vlasy, kterou jsem si dělala včera v noci (takže vím, že po ní nevypadají hned všechny vlasy). Dělá se z oleje, francovky a tea tree oleje. K obědu mám naplánovaný obalovaný květák s bramborem, to už tu budu mít svého manžela, takže do programu zahrnu masáž nohou (jeho nohou), kterou si bezesporu zaslouží. Ráda bych dneska připravila recenzi na leporelo Hledej krtka, které se mi líbí a pak tu mám Matematiku hrou. A chci malovat. Jé jak já chci dneska malovat. Nemůžu se dočkat. Udělám další vrstvu podkladové bílé barvy pro psí portrét a možná si už načrtnu mořskou želvu. A taky bych si ráda připravila podklad pro malého ptáčka nebo další zvíře a ideálně si hrála alespoň chvilku s akvarelem. Snad mi to vyjde. A musím vzít děti ven, aby nebyly celý den doma. Možná zajdeme na dětské divadlo, jestli ho ještě nezrušily, tak jak se teď ruší prakticky všechny akce. Mějte krásnou neděli a zatím ahój!
P.S. Pokud na to nezapomenu, tak za pár týdnů přispěji s článkem, jak na vši (až budu mít jistotu, že jsme se jich opravdu zbavily).
Žádné komentáře