0
Domácnost Ostatní Rodina

Krásné nedělní ráno vinšuji

Je tu neděle a já tu pro vás mám pár řádků. Tak krásné dobré ráno, vezměte si hrnek oblíbeného teplého nápoje a pojďte číst 🙂

Od zítra na tomto blogu začíná Tvořivá výzva a já už pomalu chystám sedm dní jednoduchého tvoření, které se hodí pro rodiny, kterým pomalu dochází nápady, co v karanténě dělat. Bude to probíhat stejně jako u Výtvarné výzvy, získáte téma, na to téma zpracujete s dětmi výtvor a pošlete mi fotku. Fotku druhý den dopoledne zveřejním, stejně jako další téma. Nebude to soutěž, budu zveřejňovat opět všechny došlé fotografie. Jsem zvědavá, kolik z vás se pustí do tvoření. 🙂

U nás doma probíhá karanténa pořád stejně, chybí mi sice svoboda cestování a ráda bych dětem dopřála i jiné kamarády na hraní než jsem já, ale situaci chápu a nemám žádný problém se s dětmi zabavit. Doufám, že se situace brzy zlepší, i když si to po pravdě nemyslím. A ty zprávy, kterými člověka ze všech stran bombradují, to je taky něco. O ničem jiném než koronaviru neslyšíte. Jo a taky  stoupajícím domácím násilí. No paráda.

Já nikdy nechápu, jak si můžou partneři vyměňovat názory násilím. Jako kdyby šlo o nějaké něžné štípnutí do zadku, jo tak to jo, ale když dá chlap ženské pěstí, tak by zasloužil… no mám na mysli něco velmi, veeeeeeelmi nepěkného. A ženská taky nemá chlapa mlátit, to je snad jasné. Krucipísek, jaký magor mlátí svého partnera, no vážně? Tohle je snad doba, kdy se mají ti dva semknout a ruku v ruce řešit situaci, podporovat se, utěšovat se, ne? Ne si jeden na druhém vybíjet vztek. Já tohle prostě nechápu!!!

Protože přišlo jaro, jakože JARO, tak se sluníčko opřelo vší silou do oken a ukázalo na nich šmouhy. Dneska mě stoprocentně čeká mytí oken a moje babička přišla s výborným nápadem, umýt dveře. To už jsem taky dlouho nedělala a vím, že to bude třeba. U nás doma nemusím dlouho přemýšlet, co je třeba dělat, protože třeba úklid je díky malým dětem činností takřka nekonečnou. Chybí mi malování. Protože mám děti doma a taky jsem se rozhodla začít zase cvičit, nezbývá mi čas na moje milované malování. No hele.

Ráno vstanu, protože mě z postele vytáhnou děti. Dohlédnu na to, aby se oblékly, udělám snídani, uvařím čaj, vytáhnu kočičí drápky z achilovky a jdu do koupelny. Po ranní hygieně, své i dětí, trávím klidné ráno vyřízením emailů, případně nějakou drobnou počítačovou prací. Manžel vstane a já si jdu do ložnice převléct maxi pohodlný župan za maxi nepohodlné kalhoty, protože v sukni by mi byla zima a pohodlné kalhoty momentálně nevlastním. Ustelu postel a poklidím stůl v ložnici, na který kupím věci, které potřebuji roztřídit a srovnat. Děti jsou ráno na tabletu, takže po úklidu v ložnici jim ho seberu a poprosím je, aby s mojí pomocí uklidily pokojíček, který vypadá jako by v něm vybuchla bomba. Uklidíme a vyvětráme na ventilačku ložnici i pokojík. Jdu uklízet obývací pokoj a chystat oběd. Většinou dopoledne stihnu dětem ještě najít nějaké omalovánky k vymalování nebo nálepky k nalepení. Servíruje se oběd. Po obědě vyndám a nandám myčku, uspím děti, a když mi trochu slehne, jdu cvičit. Strašně se mi do toho nechce, ale rostoucí špek zoufale volá po likvidaci. Funím, potím se, bolí mě záda a kolena, kočka mi likviduje podložku. Docvičím, dám si sprchu a děti jsou vzhůru. Dají si svačinu a jdeme si hrát. Hrajeme si s domečkem, opakuji s nimi angličtinu, logopedii, povídáme si o zvířátkách, stříháme, lepíme, hrajeme pexeso a tak dále. Vyluxuji, poklidím nádobí, co se kde válí, plyšáky a další nepořádek.  Pustím pračku a sušičku. Odpoledne také celá rodina občas vezmeme roušky, klíče od auta a vyrazíme ven, pochopitelně někam kde nejsou blízko další lidé. Přijedeme domů, opět si děti dají malou svačinku (dopoledne to bývá ovoce, odpoledne zelenina) a jdu chystat večeři, případně upeču buchtu k snídani, umyji děti a manžel jim vyčistí zuby. Já vyvařím roušky, poskládám hory prádla, zapnu myčku a jdu uspávat děti. Můj muž mi během dne samozřejmě pomáhá, dneska třeba chystal snídani on. 🙂 Když mám dost energie a ještě večer vstanu, občas si s manželem něco pustíme v televizi. Ale nikdy se nenudím. Vlastně budu muset propracovat lepší časový plán, protože mi nezbývá čas na malování ani na čtení. Jak se někdo může doma v karanténě nudit? I kdybych nebyla máma od rodiny, tak bych malovala, hrála na klávesy, učila se italsky a taky hand lettering a krasopis, možná bych se učila konečně šít nebo bych si četla ostošest. Konečně bych si navrhla vlastní vizitku. I učit se pořádně fotit se dá i doma, a následně upravovat fotky v počítači. Mohla bych napsat knihu. Mohla bych… no ono by se určitě ještě něco našlo. Ale nudit se? To si nemyslím. Když už je to doma k nevydržení, tak se dá vyrazit někam do přírody, daleko od lidí, a chodit, běhat, jezdit na kole!

Když si vezmu, že se chci ještě navrch pustit do Tvořivé výzvy, tak jo, mám co dělat. Snad se díky mě také nebudete doma s dětmi nudit 🙂 Užijte si hezkou neděli!

 

Také by se vám mohlo líbit...

Žádné komentáře

    Přidat komentář

    Sdílet na Pinterestu

    Sdílej