Koncert Chinaski v Písku

Včera jsme s manželem šli na koncert. Děti jsme nechali s babičkou, já se oblékla a nalíčila a vyrazili jsme “za kulturou”. Koncert v píseckém kulturním domě začínal v osm hodin a byl součástí klubového turné Chinaski s názvem Není nám do pláče. Musím říct, že jsem byla zvědavá. Ani nevím, kdy jsem naposledy byla na nějakém takovém koncertě, to budou roky!

Dovnitř se táhl přiměřeně dlouhý zástup dalších písečáků. Vesměs to byly starší lidi než my. Vevnitř jsme se dostaly do sálu a počkali na zahájení. Zahajovali předskokani, písecká kapela jménem Rocksana. Písničky nebyly špatné, kluci byli do jednoho šikovní hudebníci a zpěvák zpíval taky pěkně. Za bubny seděl asi dvanáctiletý kluk, který na svůj věk teda válel. Počítám, že to bylo součástí image, ale lidi, ty ofiny! Dva kluci z kapely měli účes, který je neustále nutil házet hlavou nebo si odhazovat ofinu rukou. Možná to je schválně a možná se to holkám jejich věkové skupiny bude i líbit! Ale pro mě to byl spíš komický prvek. Ale suma sumárum, kluci předvedli až překvapivě slušný výkon a věřím, že mají před sebou slibnou muzikantskou budoucnost.

Asi po půl hodině předkapela dohrála a přišla ukrutně dlouhá doba než se bedňákům povedlo všechno odpojit a zapojit, aby na pódium mohli přijít Chinaski. Za tu dobu snad všichni, co se “rozehřáli” s Rocksanou museli zase pěkně vychladnout. Pak na pódium vstoupili Chinaski ve své nové sestavě, tedy pan Michal Malátný spolu s Františkem Táborským a nově s Lukášem Pavlíkem, Tomi Okresem a Honzou Steinsdörferem. Jako host s nimi zpívala talentovaná slovenská zpěvačka, jejíž jméno si nepamatuji.

Koncert se sestával jak z nových, tak oblíbených starých písniček, takže si každý přišel na své. Nasvícení parádní, hudba super, vystoupení podle očekávání výborné. Kulturní dům byl plný. Slečna přede mnou si zadkem udělala dostatek místa, aby předváděla divoké taneční kreace, zatímco mě bylo dovoleno se pouze pohupovat do rytmu. Už tak se o mě otírala paní vpravo a neustále mě ohrožoval zadek té dračice přede mnou. Za mnou mě naštěstí jistil můj manžel. Víte, přiznám se, že nejsem fanoušek velkých davů. Nesnáším, když se mě dotýkají cizí (a proto hurá na nacpaný koncert!). Ale co je na davech nejhorší je ten vzduch. Za chvilku bylo vydýcháno a to dusno je pro mě zkáza. Navíc trpím nízkým tlakem, takže jsem si během koncertu udělala dvě malé pauzy, kdy jsem se přemístila ze sálu na chodbu, abych se mohla nadýchat alespoň trochu vzduchu. Po cestě ze sálu mi nějaká ženská strčila do ruky kelímek s pivem a zakřičela na mě ,,Hoď to někam do koše prosím”, teda alespoň myslím že řekla prosím. A co jsem udělala? Ano, já jsem ho poslušně odnesla do koše. V duchu jsem si říkala jaká je to drzost, ale já holt nejsem asertivní člověk.

Víte, bohužel nemám žádné fotky. Když už jdu na nějakou takovou akci, tak poctivě nechávám telefon doma. Nechtěla jsem tahat kabelku. Navíc mi přijde slabomyslné, když lidé zvedají v davu ruku se zářícím displayem telefonu a snaží se fotit nebo dokonce točit koncert. Chápejte, oni přijdou na živý koncert, aby se podívali na kapelu, a místo aby koukali na kapelu, tak čumí do telefonu. A pak do něj čumí ještě pár minut, protože to musí někomu poslat a ten někdo jim odepíše a oni mu musí aspoň poslat smajlík. A kdyby to udělali jednou. Paní před námi, po pravé straně od “dračice” měla telefon vytažený v jednom kuse. Podle výrazu lidí okolo mě měli všichni chuť jí ten telefon rozšlapat. Naštěstí se takových lidí našlo v sále všeho všudy asi pět, alespoň co jsem viděla já. Lidi, já vás prosím, nechávejte telefony doma nebo alespoň v kapse. Během koncertu není NIKDO zvědavý na váš zářící mobil. NIKDO.

Koncert skončil, dav si vyprosil přídavek, Chinaski přidali asi tři písničky a bylo. Pak se možná ještě něco dělo, ale protože tohle vypadalo jako konec, tak jsme s valícím se davem lidí odešli taky. Ve vstupním vestibulu byl stolek s věcmi od kapely Rocksana i s klukama z kapely. My se hnali na vzduch. Bylo to úžasné se zase normálně nadechnout. Došlo nám, že máme pěkně zalehlé uši. Domů jsme došli lehce před jedenáctou, děti spaly a my zakončili večer malou svačinkou a Teal’covým nadzvednutým obočím (Hvězdná brána). Byl to prostě prima večer 🙂

Fotky mám z Facebooku a webu chinaski.cz