0
Doporučené Recenze

Jaký je román Štěstí má barvu levandule?

Původně jsem chtěla napsat, že k létu patří pohodový román. Pak mi ale došlo, že pohodový román se hodí ke každému ročnímu období – v létě na deku k rybníku, na dovolenou k moři nebo jen pohodové válení na zahradě, na podzim při sychravém počasí když čekáte na autobus, v zimě k horké čokoládě a tlustým ponožkám na gauč a na jaře, když zrovna venku prší. Takže – příjemný odpočinkový román se hodí vždycky. Tak je to.

Tentokrát jsem dostala do rukou knížku Štěstí má barvu levandule. Krásný název. Levanduli mám ráda a kouzelné prostředí Provence je jako stvořené pro romantický příběh. Tentokrát jde o příběh Penelope, která přijíždí z Berlína do Provence za babičkou, která díky záhadnému pádu z okna přebývá v nemocnici. Penelope se ujme práce v babiččině penzionu, alespoň než (a jestli) se babička uzdraví. Penelope přijímá tuto výzvu, protože dobře ví, že si potřebuje pročistit hlavu a zjistit, co bude s jejím životem dál. Právě přišla o vztah i práci, ale nachází v průběhu knihy mnohem víc, než ztratila. A víc už ani muk. 😀

Můj dojem

Jak už víte, našla jsem v pohodových, nenáročných romantických knihách zálibu. Přenesou vás na nová místa, nechají vás sledovat různé postavy, jejich osudy a vztahy, jsou skvělé pro relaxaci. Není tam ani mnoho postav, takže můžete knížku během dne založit záložkou a začít znovu číst, kdy budete chtít, z místa, kde jste přestali, aniž byste si příliš lámali hlavu, o jaké postavě právě vlastně čtete.

A teď něco k příběhu této knížky. Díky autorce i překladatelce jde v případě Štěstí má barvu levandule o velmi čtivý román, příjemný. Děj je pravda poněkud předvídatelný, ale to není na škodu. Když chcete překvápka, sáhněte třeba po detektivkách Agathy Christie. Tady si skrze slova vychutnáte fialové lány levandule, roztomilý bílý penzion, hlavní postavu Penelope, která se snaží dát svůj život do pořádku, její rodinu i přátele.

Jednotlivé kapitoly jsou hezky označené číslem, pod kterým je lehce průhledný obrázek kytičky levandule.

Já měla to štěstí, že v místní cukrárně zrovna náhodou nabízeli zákusek zvaný éclair (bohužel jsem ho snědla dřív než mě ho napadlo vyfotit). O tomto zákusku jsem se v románu dočetla, a tak jsem byla zvědavá, jak vlastně chutná. Nebylo to takové terno (myslím ten zákusek), ale to nevadí. Knížka mě rovněž přivedla na nápad zapátrat po českých pěstitelích levandule, protože bych se ráda na nějaké levandulové políčko v rozkvětu ráda podívala. To musí být vůně!

Knížka mi příjemně zpestřila volné chvíle, a já ji s radostí doporučuji, pokud hledáte milou oddychovou četbu.

O knížce

Štěstí má barvu levandule napsala Pauline Maiová, má 360 stran, měkké desky a byla do češtiny přeložena Kateřinou Prešlovou. Vydalo ji nakladatelství Grada pod značkou Cosmopolis a já jim tímto za knihu velice děkuji.

Také by se vám mohlo líbit...

Žádné komentáře

    Přidat komentář

    Sdílet na Pinterestu

    Sdílej