V sobotu 21. 8. jsem se s dcerami a manželem vydala do Heřmaně na Pohádkový les. Druhou variantou byl Dobový víkend v Putimi, ale po pečlivé úvaze jsem došla k názoru, že děti víc zabaví Pohádkový les. Přestože letos to byla naše premiéra, v Heřmani se tato akce konala již poněkolikáté. Přišla jsem na ni díky sociálním sítím, konkrétně Facebooku.
Start
Pořadatelé vymysleli, že se budou děti přihlašovat na start od 12.30 do 14.30. My ve 12.30 ještě obědvali a pak jsme museli počkat, protože po obědě u nás vždy následuje alespoň krátký odpočinek. S pocitem, že jedeme včas, jsme se do Heřmaně dostali ve 14.10. Času dost, že? Omyl. Fronta zážitků chtivých rodin se táhla od stolku, kde se přihlašovalo, až k železničnímu přejezdu. Lidé, kteří dorazili jako my, začínali být nervózní a nervozita stoupla ještě víc, když paní od startu začala obcházet frontu se slovy “start byl do 14.30, to je teď, takže teď už se bude končit, nevyjdou nám odměny pro děti”. Shodli jsme se s rodiči kolem nás, že o odměny nám ani tak nejde, ale chceme si Pohádkový les alespoň projít. Někteří rodiče se rozhodli, že nepotřebují ani papír na razítka a rovnou se odpojili od fronty, aby si s dětmi šli projít trasu. Já pečlivě vyčkala, zaplatila startovné (protože co se mě týče, tak si myslím, že sice možná nebudou odměny pro děti, ale ti, co hrají pohádkové postavy, by měli také získat nějakou odměnu) a vyrazili jsme. Za námi vyrazilo ještě asi tak pět rodin a pak už nikdo, asi se ostatní rozprchli.
Pohádkový les
U hřiště, odkud se startovalo, byl i cíl, a už v době začátku tam stály stánky s občerstvením, skákací hrad a lezecká stěna. Zábavy až až.. My tedy šli, cesta vedla kolem potoka, byla krásně hladká a vhodná i pro kočárky. Nevedla sice lesem, jak by název mohl napovídat, ale i tak byla krásná. Jako první jsme potkali dvě pohádkové včelky (nebo čmeláky?) a děti měli sbírat kytičky do košíku. Pak následovali piráti, kteří se do role opravdu vžili, což bylo super. Super pak byla i zastávka se Simpsonovými, kde měli děti za úkol bez použití rukou sníst pověšené, a už od pohledu lahodné, koblížky. Jeden tatínek se Homera ptal, jestli má u sebe někde Duff, ikonický to nápoj z televizního seriálu. Homer smutně odvětil, že má akorát zteplalýho Kozla. Vzhledem k tomu horku mi ho bylo upřímně líto.
O kus dál byl most před potok, kudy cesta pokračovala. U mostu byly mořské panny a král Triton nebo Neptun nebo prostě ten s tím trojzubcem. Doufám, že se včas namazal silnou vrstvu opalovacího krému, protože byl tak bílý jako já a i já jsem měla obavy, že se ten den připálím, protože sluníčko hřálo ostošest. Na mostě měly děti hledat nálepky s Arielou a spočítat je. Odhad se vhodil do kasičky na druhé straně mostu. A samozřejmě, jako na každé zastávce, děti obdržely razítko do papíru.
Musím říct, že ačkoli se strašilo s nedostatkem odměn, všude jsme něco obdrželi. Všechny pohádkové postavičky byly úžasné a děti úkoly bavily. Dvanáct zastavení, dvanáct razítek a dva papírky s nabídkou buřtu zdarma pro rodiče. Co víc si přát.
Když jsme došli až na konec, k čertům, moje dítě se s naprostým klidem přiznalo, že celý rok zlobilo a radostně jsme zamířili ke stánku s pitím a k lezecké stěně, která naše děti doslova nadchla. Také byla u hřiště možnost povozit se na koníkovi a někde se tam konalo i malování na obličej, ale to jsme bohužel nenašli. Ne že bychom kdovíjak hledali, to je také pravda. Brzy se pak měl konat šermířský souboj, ale ten jsme oželeli a jeli místo toho na rodinnou návštěvu zpět do Písku.
Mé poděkování patří všem těm, kteří pohádkový les chystali a kteří se postarali rodinám o zábavu i občerstvení. Moc jsme si to užili a těšíme se příští rok. To už dorazíme rozhodně dřív. 😀
Žádné komentáře