Nebyla jsem v národním muzeu už celou věčnost. A manželova maminka tam nebyla ještě ani jednou, tak jsem nám všem koupila vstupenky a vyrazili jsme do Prahy. Byla to taková ta akce šup tam, šup zpět, ale těšila jsem se. Stará budova národního muzea byla dlouho v rekonstrukci, ale teď je jich přístupná, a s ní i nová, moderní budova, která je od té staré vzdálená jen pár kroků.
Nedívala jsem se, jaké jsou expozice, ale brala jsem to tak, že je tam nějaký základ (kostra velryby, vycpaná zvířata, výstava minerálů) a pak nějaké současné expozic, které se mění. Protože jsme sebou měli naše předškolní děti, sázela jsem na to, že je zabavím u zvířat. Ano, kostru velryby jsme našli hned, jenže zrovna probíhala její údržba, takže jsme se koukali za páskou zepředu a čichali chemikálie. Děti to sice zaujalo, ale jen na chviličku. Pak jsme si prošli výstavu o Sametové revoluci a další politicky laděné části. Minerály byly nádherné, hrály všemi barvami a přiznám se, že by se mi moc líbilo nějakou takovou nádheru sama v přírodě najít. Žasla jsem nad nástěnnými malbami, prohlížela si sochy známých postav českých dějin. Prohlédla jsem si národní znaky, kde se ukazoval český národní znak, vlajka a do toho hrála hymna. Hned jsem si vzpomněla na babičku, která českou hymnu miluje.
Děti to nijak zvlášť nebavilo. Přišlo mi, že dřív v národním muzeu byla vycpaná zvířata (což mi později maminka potvrdila), ta by jistě děti bavila víc než výstava zabývající se politickými poměry. Přešli jsme do moderní části národního muzea. Oba objekty propojuje podzemní chodba s unikátní multimediální expozicí. Tam byla výstava se Štefánikem. Nemusím ani dodávat, že děti byly neskutečně znuděné. Kam sakra zmizela ta vycpaná zvířata? Já vím, na zvířata si můžeme zajít do zoo, ale když si my dospělí chceme prohlídnout výstavu, alespoň bychom měli jak zabavit i děti. Každopádně, bylo to zajímavé.
Zajeli jsme do Ikea obchodu a prošli si ho hezky v klidu, protože ve spodní části je skvělé hlídané hřiště pro děti. Ikeu miluju (a kdo ne, že), mám teď od nich nový polštář, krásné úložné krabice do skříně, nože a deštník. Mají tam u jedné kuchyně nádherný ostrůvek a ta kuchyň i s ostrůvkem obsahovali neskutečné množství úložného místa. To se mě teď netýká, mám kuchyň skvělou a miluji ji, ale ráda se dívám. A v Ikea je na co. Ani Ikeu manželova maminka neznala, tak jsem byla ráda, že jsem ji tam mohla vzít. Vyzvedli jsme děti, k obědu jsme si dali jejich vyhlášené masové kuličky a jeli jsme domů. Byl to pěkný výlet, budova národního muzea je v každém případě nádherná a jsem ráda, že jsme se tam podívali. Možná si příště zkusím vyhlédnout zajímavější expozici, ale jinak se mi to líbilo. 🙂
Žádné komentáře