V první řadě jsem si připustila, že nemohu stíhat všechno. Musím si stanovit priority. A zodpovědět si otázku, jak chci, aby následující tři týdny vypadaly a co chci, aby mě i mé rodině přinesly. Na následující tři týdny se mohu dívat jako na tragédii a utápět se v sebelítosti, jak to mám těžké a jak je to všechno nefér, a nebo to budu vnímat jako příležitost. Já si zvolila to druhé.
V první řadě jsme vyřešili jídlo. Děláme to tak už pár týdnů (nebo už to je měsíců?), ale teď se nám tento systém hodí víc než kdy jindy. Dvakrát týdně vaří oběd pro nás všechny naše kamarádka – sousedka (která bydlí vyloženě ve vedlejších dveřích!), dvakrát týdně já a jednou objednávají naši muži polední menu. To jsou všední dny, o víkendu si pak každá rodina vaří doma sama. Teď díky online výuce mi manžel ulevil ještě víc, už vařím oběd jen jeden všední den, polední menu objednává dna dny v týdnu. Dál dělám všechny naše večeře, ale to obvykle stačí obložený chleba nebo něco lehkého a jednoduchého. O víkendu nemá dcera školu, takže mohu vařit normálně. Díky ušetřenému času mohu asistovat dceři při online výuce, dělat s druhou dcerou různá cvičení (a jak se mi ty nastřádané cvičební sešity a omalovánky teď vyplácí) a něco málo i uklidit. Po obědě dávám mladší dceru spát, ale samozřejmě teď prochází obdobím, kdy vůbec spát nechce, a když ji nechám vzhůru, tak je večer mrzutá a utahaná. Když přeci jen usne, tak se starám o domácnost. Pak se vzbudí, máme svačinu a jdeme ven. Odpoledne jsou obvykle hry, dodělávají se úkoly, hýbeme se. Pak je čas na zklidnění, večerní hygiena, večeře, televize, čtená pohádka, pohádka na cd a jde se spát.
Čas teď trávený doma sice těžko mohu věnovat malování (i když někdy se to povede), protože mám k němu příležitost až večer, kdy jsem tak akorát zralá do postele, ale přes den mohu dělat věci, které nevyžadují úplný klid. Například jsem KONEČNĚ srovnala VŠECHNY své dokumenty, účetnictví, smlouvy, papíry všeho druhu. Další je v pořadí tisk fotek za poslední dva roky a promazávání, jak fotek, tak počítače a telefonu obecně. A přerovnám náš kumbál a celou knihovnu. Manžel přes den pracuje, ale večer se oba uvelebíme na gauči a pustíme si seriál.
Nedávno byly online třídní schůzky. Jedna maminka si stěžovala, že s dětmi končí se školou v pět večer a vůbec se nedostanou ven. Druhá maminka oponovala, že je s dětmi hotová do půl hodiny. Myslím, že u nás to tenhle týden fungovalo nějak mezi tím. Ven jsme se ale dostaly pokaždé. Ráno máme online výuku od devíti. Vstáváme ještě před osmou, ale nikoli za zvuku budíku, prostě se tak vzbudíme. Budík mám pro jistotu nastavený na půl devátou. Pak se oblékáme, máme snídani, čistíme zuby, češeme vlasy a tak podobně. Následuje od devíti online výuka, která je na hodinku až dvě, pak děláme úkoly a navazuje oběd. Jak jsem již říkala, pak je odpolední program a nějaké úkoly nebo čtení je k večeru, když dorazíme z venku. Ale jen chvilku. Protože teď hlásí pár dní ošklivé a chladné počasí, budeme venku o něco méně a budeme se víc učit a víc si hrát doma. Za ten týden, co jsou děti doma, tak se starší dcera naučila zavazovat tkaničky a snažila jsem se jí vysvětit hodiny. Obě si trénují anglický jazyk, hrály jsme na piano a zpívaly. Hrály jsme pexeso, puzzle a člověče nezlob se. Starší dcera má kašel, takže teď nás online hodiny ze Sokola míjí. Stíháme ale pracovní sešity s počítáním, psaním a malováním, a to jak u straší dcery, tak u mladší. Nákup cvičebních sešitů a časopisů vřele doporučuji. Pro nejmenší to mohou to být Cestičky, Medvědí akademie, doporučuji i knížky pro trénování pozornosti jako Najdi mě! Lesní dobrodružství s vlkem Bernardem nebo třeba Hledej krtka. Pro starší děti už můžete pořídit třeba Nauč Edu abecedu, Matematika hrou a podobné. Ale u starších dětí většina učení probíhá samozřejmě ze sešitů a učebnic, které si přinesly ze školy, to ostatní je pro zábavu a, jak bych tak řekla, nadstavba. Tak.
My se jdeme za chvilku učit, tak přeji krásný páteční den (u nás je sníh!), hlavu vzhůru, rozum do hrsti a úsměv ve tváři. 🙂
Žádné komentáře