Byl prosinec a končila mi rodičovská. Už je to tu, Změna. A spojená s běháním po úřadech. Zavčasu jsem si zavolala na úřad práce, který vyplácí rodičovskou dávku a zeptala jsem se, co teď.
Po vyplacení poslední dávky, do konce ledna, zajděte s potvrzením o ukončení rodičovské na úřady.
Tak jo. Poslušně čekám na dopis. V pátek 22 ledna jsem začala být nervózní a zavolala jsem na úřad práce, kdy by mi měl přijít ten dopis. Já vím, proč panikařit, když zbývá ještě celý týden do konce ledna, že? Jenže na úřadě (OSSZ) v Písku jsou teď jen pondělky a středy. Nebudu vás napínat, dopis mi přišel až ve středu ráno a já se vydala na pochůzku po OSSZ a VZP. Na VZP jsem se dozvěděla velice zajímavou informaci, která by vás mohla zajímat, zvláště jestli jste OSVČ a končí vám rodičovská. Když máte dítě do 7 let věku a chodí do školky jen na dopoledne (tedy max. 4 hodiny), tak můžete na VZP využít speciální program a platit mnohem méně peněz. Jako opravdu podstatně méně. Jako klasické OSVČ bych platila měsíčně okolo dva a půl tisíce, takhle mohu platit okolo 130 korun. To vám samozřejmě ještě přesně vypočítají na místě, podle příjmů a tak. Tenhle jejich program se jmenuje nějak jako “osoba pečující o dítě do věku…”. Super vědět, že mám pravdu?
Taky jste na úřadech tak zmatení? Já se přiznám, že vyřizování věcí na úřadech nemám ráda. Pořád dokola se na něco ptám, protože ničemu nerozumím, všechno si zapisuji, protože nejen že tomu nerozumím, ale ani si to nepamatuju. Mám pocit, že vypadám před úředníky jako labilní osoba, možná dokonce debil, a taky se tak celou dobu usmívám. Měla jsem ale až doposud štěstí, že na mě úředníci byli víceméně také milí, takže se vždy vše tak nějak zvládlo vyřídit. Ale cítím v kostech, že to není moje prostředí a rozhodně se v něm necítím jako ryba ve vodě.
Děti mám doma, protože jsou prázdniny. Dcera mi přinesla ze školy samé jedničky (a zatím žádné další vši), takže jásáme. Opakujeme si čtení a malujeme si. Ještě dneska vyrazíme ven, ráda bych do papírnictví pro inkoust.
Včera jsem se sešla se svými kamarádkami a otevřeli jsme si víno. Děti dostaly nealko “rychlé špunty” na oslavu svátku jedné s holčiček – Jasmínky. Kamarádka má příjemný útulný byt ve které se příjemně povídá a málokdo umí tak vyprávět, jako má kamarádka Verča, která je samá historka a zajímavý příběh. Je lepší než televize. 😀 Celkově ale mám ráda tyhle naše dámské srazy, protože když se děti spolu zabaví, dává nám to prostor k povídání a popíjení a je to pokaždé… skoro bych řekla terapeutické. 😀 Pak nás naši muži vyzvedli a jeli jsme domů. Doma jsem si s manželem pustila The Boys, což je seriál o superhrdinech a musím říct, že se docela těším až skončí. Je to až úchylné, s těmi rozprskávajícími se hlavami a dalšími nechuťárnami. Já bych si docela ráda pustila Brooklyn 99, ale nové díly zatím nevyšly. Ale co, když nebudu mít na co koukat, mám vážně slušnou zásobu knih.
Zítra máme s mužem desetileté výročí ode dne, kdy jsme spolu začali chodit. Nemůžu uvěřit, jak to utíká. Tak já běžím vyndat pizzu z trouby, mějte se krásně!
Žádné komentáře