0
Ostatní Recepty

Jak jsem pekla husu

I přes to, že jsem několikrát zopakovala, že by mi docela stačila kachna, pekla se u nás doma nedávno husa. Asi čtyřkilová. Takové to monstrum, které nenarvete do běžného pekáče s poklicí. Připadala jsem si jak z nějakého amerického filmu, kde se pouštějí do pečení krocana. Já vím, husa není asi tak obří jako krocan, ale na můj vkus to byl macek. Bylo krátce po svatém Martinovi a tohle období vyžaduje pečenou husu.

Pro mě to byl horor, ale pro každého, kdo by se u toho na mě díval by to byla komedie. Dotyčný by se nejspíš válel po podlaze smíchy. Tu obludu mi manžel položil na kuchyňskou linku, abych se o ni postarala. Nikdy jsem husu nepekla a tak jsem napsala své známé, jaké hrůzy se u nás doma chystají. K mé úlevě mi odepsala, že nedávno pekla husu taky a dala mi návod, jak ji pekla ona. Já si k tomu přečetla ještě asi tři články a pak z kombinace toho všeho jsem si sestavila jednoduchý postup, jak husu upeču.

Nechápejte mě špatně, je to vlastně docela jednoduché a nic zvláštního na to nepotřebujete. Mě by rozhodně neuškodilo mít silnější žaludek. Husa byla sice vypreparovaná, nebo jak to říct, ale měla v sobě ještě pár kusů čehosi, co se asi využívá do polévky, nicméně představa, jak z ní “něco tahám” se mi pranic nelíbila. Když už kupuji třeba kuře, je dokonale prázdné, protože i můj žaludek má své limity. Něco jsem za pomoci malého nožíku a plastových rukavic na uklízení “vyškrabala” a “vydlabala” ven, ale celou dobou jsem u toho dělala spoustu šklebů, zhnusených pazvuků a hlavou se mi honilo, jaké by bylo hezké být vegetariánem. Tohle je přeci hnus. Brrrrrrr.

Po chvilce přemáhání jsem požádala manžela, aby dovytahal všechno, co si myslí, že dovnitř nepatří, ven. Byla to malá operace. K mé radosti si na to ale také vzal rukavici a já si nepřipadala jako jelito. Vytahal zbytky čehosi na dlouhých zakrvavených “šňůrách”, omyly jsme několikrát husu od zbytků krve a hotovo. Jo, kéž by. Podle jednoho z článků bylo na čase uřezat křídla, opálit “chlupy”, vytahat zbytky peří a uřezat krk. To jsem zažila další odporný pocit, protože kůže na krku byla docela jiná než na zádech a já měla problém se toho krku jen dotknout. Manžel mi ho pomohl upižlat nožem a nůžkami na drůbež a já ho na šířce čepele zhnuseně vyhodila do odpadkového koše. Ten krk, ne manžela. Ale málem jsem do toho koše vyhodila obsah svého žaludku. To už jsem byla snad statečnější, když jsem měla manželovi dávat doma injekce, a proti tomu jsem se také bouřila. Asi jsem citlivka, no a co.

Takže, krk byl pryč a husa se jakž takž dala narvat do pekáče. Vykukovaly jí z pekáče jen takové ty klouby z nohou. Křídla jsme opět upižlali nůžkami na drůbež, ačkoli jsme se nemohli shodnout, co znamená “za prvním kloubem”. Bylo zřejmé, že monstrum poklicí nepřikryji a tak jsem sáhla po alobalu. Husu jsem ze všech stran (i zevnitř) osolila, kůži jí posypala mletým i celým kmínem, trochou tymiánu a nacpala do kachny několik oloupaných jablek a několik stroužků česneku, které jsem lehce rozmáčkla nožem. Část jablek i česneku jsem dala i vedle husy a nalila do pekáčku trochu vody. Uzavřela jsem pekáč alobalem a dala husu na 13 hodin (tedy přes noc) péct na 80°C. Vážně, jen na takhle málo a na tak dlouho.

Druhý den ráno jsem husu otočila a zase zakryla. Během dopoledne jsem nachystala zelí a dala asi na hodinu husu na 180°C, aby se hezky udělala kůrčička. Párkrát jsem si přelila výpekem. Husa byla hotová a už připomínala spíš přerostlou pečenou kachnu. Jo, v tomhle stavu si s ní už poradím. Naporcovala jsem ji na menší kusy a jedli jsme ji skoro celý víkend a ještě jsme nabízeli sousedům. Byla vlastně moc dobrá, ačkoli mi chuťově dost připomínala kachnu. Kachnu, se kterou by jistě bylo méně práce. 😀 To byl zase zážitek… Mějte se krásně a až se budete chystat péct husu, žádný strach, zvládnete to 🙂

Také by se vám mohlo líbit...

Žádné komentáře

    Přidat komentář

    Odebírejte newsletter a dostanete upozornění na každý nový článek 

    Přihlášení bylo úspěšné.

    Sdílet na Pinterestu