Nedávno se mě kamarádka ptala, jestli bych jí nechtěla namalovat jejího černého kocourka. Samozřejmě, že chtěla! Poprosila jsem jí tedy, aby mi poslala jeho fotografie, ale jen ty ostré a kvalitní. Poslala mi sérii fotek, kde byl černý kocourek. Opravdový krasavec, měl nádhernou srst, podle které se dá poznat, jak moc hýčkaný je.
Napsala jsem kamarádce: To nepůjde, jinou fotku nemáš?
Kamarádka: Nemám, ale ještě zkusím vyfotit. Proč to nejde?
Já: Protože se na každé té fotce tváří, jako že tě chce zavraždit. Takový výraz asi nechceš mít na obrazu 40 x 40 cm, že ne?
Kamarádka: No to máš pravdu, to nechci. Jenže on se tak tváří pořád!
To je to. Hodně koček se tváří tak… tak hororově, že by na portrétu mohly vyvolávat u pozorovatelů noční můry. Tak kamarádka číhá, až bude kocourek spokojený a nebude se tvářit jako sériový vrah, protože pak se vážně těším, až ho začnu malovat. 😀
Žádné komentáře