Chroupala jsem oříšky ala Raffaelo, které byly sladké a moc dobré. Byl to dárek k narozeninám od mé tety (teto dík!), poslala mi emailem poukaz do eshopu Grizly, který jsem mohla libovolně využít. A že jsem ho využila. Doma mi ležel papírový pytlík s práškovým zázvorem, balení dvoubarevné čokoládové pomazánky a tři pytlíky oříšků, samozřejmě obalovaných v nejrůznějších polevách. Je to prima dárek, i když z piksly s oříškovou pomazánkou už chyběla dobrá půlka. Myslím, že měla velký úspěch, protože jsem ji ráno mazala na palačinky a ty mizely v dětech rychlostí světla. Já si rozmarně dala plnu lžíci rovnou do pusy, zčásti proto, že na mě zbyla jen jedna poslední palačinka a nové těsto se mi zkrátka dělat nechtělo.
K dárkům mi přibyl také nádherný náramek, pomerančový sirup a balení kvalitních čokoládových výrobků od mých milých přátel. A také láhev dobrého vína, kterou nelze opomenout. 😀
V ložnici mi na ramínku visí šaty. Jsou zlomyslnou připomínkou mého včerejšího faux pas, kdy jsem, snad poprvé v životě, vyndala z pračky sražené oblečení. A samozřejmě to byly mé nejmilovanější šaty z vlny, které jsem milovala jak pro jejich neuvěřitelně účinnou schopnost hřát, tak proto, že jsem je dostala od mého muže. Jak jsem je vytahovala z pračky, honilo se mi hlavou jsou pořád nějaké mokré, ta pračka snad přestala ždímat nebo co, ale to bylo předtím, než jsem si všimla, že se zmenšily na dětskou velikost. Vyděsila jsem se. Nenenenene! To není pravda! Poprvé se mi něco takového stane, a hned s tím nejlepším kusem oblečení, co vlastním? No samozřejmě, jak taky jinak, že? To se mi přeci nemůže stát s jedním z těch vytahaných pohodlných triček, které jsou na hranici mezi nosím, protože už jsou tak oprané, že jsou jako má druhá kůže a mezi bude z nich skvělý hadr na mytí oken. Prostě katastrofa!!!
Napadlo mě, že jistě nejsem první člověk, který něco podobného zažil, a jistě již některý z mých zoufalých předchůdců vymyslel, co s tím. Hned jsem začala hledat na internetu a skutečně, našla jsem jednu radu, která se, prakticky slovo od slova, hned opakovala asi na pěti webech. Šlo o naložení vlny do vlažné vody smíchané s dětským šamponem, pak se má onen kus oblečení jen jemně zbavit vody a zabalit do ručníku, který by odsál část přebytečné vody. Načež se vlhký kus oblečení má natahovat, dokud nebude velký, jako byl původně. Postupovala jsem tedy krok za krokem, máčela, odsávala, natahovala… Mořila jsem se s tím na podlaze v koupelně, tahala a tahala, ale šaty se nechtěly vzdát. Když už jsem si myslela, že mám na jedné straně vyhráno a pustila se do druhé, jako by se ta původní zase smrskla. Zavolala jsem manžela a tahali jsme spolu, ale i když se chvílemi zdálo, že se vlna podvoluje našemu úsilí, nakonec se záhadně stejně smrskla. Vzdala jsem to a dala šaty usušit na ramínko, třeba je budou moct nosit děti. Ach jo. Bylo mi až do pláče. Já nemůžu vlastnit nic dražšího, protože všechno zničím. O chvilku později mi na zem spadl mobil. No vždyť to říkám! Jak to, že nikdy nenachytám manžela, že by mu vypadl na zem telefon? To má v ruce zašitý nějaký magnet? Nebo jsem vážně jediná, komu se tohle stává???
Pípla mi esemeska. Ze Sephory mi poslali moji objednávku, tužku na oči s názvem Better than sex. Pch, to těžko. Jak hrozný asi měla sex ženská, která tuhle tužku pojmenovala? Ale název a recenze byly tak super, že jsem neodolala. Moje milá kosmetička mi už dávno říkala, ať se zbavím své oblíbené Gabrielly Salvete, ale já našla odvahu na zkoušení nové tužky až teď. Problém v mé původní tužce, no, spíš štětci, bylo to, že se prakticky nedala odlíčit bez dření kůže. Některými prostředky se nedala odlíčit vůbec. Každé odličování jako by mě stálo několik řas. To jsem si nadále nemohla dovolit, mám totiž své řasy ráda. Asi budu raději za tužku, kterou párkrát za den obnovím, než za tohle, i když se s ní daly nakreslit krásné linky, které dlouho vydržely. To jsou dvě hlavní přednosti, které vlastně každý zákazník hledá, no ne? Nebýt toho odličování, byla bych opravdu moc spokojená, ale je to, jak to je. Sbohem Gabriello, vítej sexy názve!
Prolistovala jsem asi pět časopisů Apetit. Někde jsem ho viděla! Konečně jsem našla tvarohový koláč s malinovou omáčkou. Zítra snad najdu čas, abych ho zkusila udělat. Možná by mi mohly pomoct dcery. Na malinovou omáčku se vyprdnu. Jenže kdo ví, jak samotný koláč vůbec dopadne. K časopisu Apetit chovám rozporuplné pocity, na jednu stranu má nádherné fotografie a mám z něj asi dva vážně dobré recepty, na druhou stranu je většina receptů pro moje vaření nepoužitelná. Například “nové a moderní” variace klasických jídel nejsou tak úplně pro mě. I přes velkou čistku mám doma minimálně ještě 60 různých výtisků, které bych měla otestovat, něco z nich uvařit a případně je nechat jít. Nejspíš bych je nabídla mamce do ordinace, aby mě jejich ztráta tak nebolela. Jenže v každém čísle najdu fotku něčeho, co zaručeně musím zkusit, načež časopis s označenou stránkou leží na velké hromadě dál dalšího půl roku, zatímco vařím dokola to samé. Máte to taky tak? Ráda se také dívám na tipy na začátku, někdy mluví o zajímavém produktu nebo službě, jenže když jsem to tak procházela, honilo se mi smutně hlavou, kolik z těch lidí už asi kvůli “koronavirové krizi” s podnikáním přestalo.
Moje mladší čtyřletá dcera má dneska dost morbidní otázky, ptá se jestli existují zombie, jestli se z nás stanou zombie a kdy umřeme. Starší dcera zase “nenápadně” nesla kus okurky do koše. I přes své rádoby nenápadné plížení byla chudák odhalena. Jdu si pustit nějakou klasiku s Brucem Willisem (Pátý element) a vám všem přeji příjemný a klidný večer. 🙂
Žádné komentáře