0
cestování Doporučené Recenze

Hurá na relax do penzionu Orea Horizont

Jako dospělá jsem na podobné akci ještě nikdy nebyla. A tak jsme si řekly, že vyrazíme na relaxační víkend do šumavské přírody a užijeme si to!

Na Slevomatu jsme si s mojí sestrou Kájou, mamkou a Maruškou našly hotel Orea Horizont a vybraly si termín od 10 do 12. května. A protože tento termín vyhovoval nám všem, i našim manželům, stačilo jen zamluvit si zavčasu masáže, sbalit a vyrazit. Mimochodem, je to dog friendly hotel, kdybyste s sebou chtěli vzít svého čtyřnohého přítele.

Ještě jsem doma připravila zapečené těstoviny, aby měla rodina doma co jíst, ale vzhledem k tomu, že půlka zbyla ještě na mě po návratu, tak vím, že si dokázali poradit i bez těstovin. 😀

Vyrazily jsme odpoledne, check in byl asi ve dvě. Dorazily jsme o něco později a rovnou vás varuji, momentálně není cesta tam úplně jednoduchá. Navigace Google nás vedla do zákazu vjezdu na lesní cestě, a když jsme cíl změnily na Železnou Rudu, dovedlo nás to k uzavírce, kvůli stavebním pracím. Tak jsme jely úzkou cestičkou na Alžbětín a odtamtud dojely do hotelu.  Nakonec jsme to zvládly v pohodě, a to jsme měli opravdu široké auto, takže to zvládnete určitě taky. Ale třeba v době, kdy pojedete, bude silnice v Železné Rudě už opravena.

Hotel Horizont

Hotel Horizont se tyčí do výšky v šumavském kraji a teď, na jaře, je to tu obzvlášť krásné. Měly jsme Deluxe pokoje, mohly jsme využít županů a pantoflů na pokoji a mají všude Rituals kosmetiku, která nádherně voní. Pokoje byly čisté a moc hezké. Koberec byl příjemný a měl zvláštní vzor. Na pokoji jsme měly i čajové sáčky, hrnky a rychlovarnou konvici, také dvě vody zdarma a dvě placené a trezor (mimochodem, jeho použití je velmi snadné).

Po vybalení jsme prošly hotel, abychom se zorientovaly, našly dětský koutek a dětský klub, posilovnu (je tam i ping pongový stůl, boxovací pytel, eliptical, běhací pás a rotopedy), bazén a v lobby jsme si daly welcome drink (welcome znamená uvítací a v nabídce welcome drinků jsou i nealko varianty, například domácí limonády). Zaujal nás kočičí robot, který nápoje rozvážel. Můžete ho i podrbat za uchem!

Před večeří jsme se rozhodly ještě vyšlápnout si nahoru k chatě Pancíř. Tam šlapete do kopce, zpět pěkně z kopce. Provází vás lanovka, která momentálně není v provozu. Nahoře je vyhlídka, kde se můžete kochat krásnou šumavskou přírodou.

A pak najednou byl čas na večeři. Protože máme všechny rády jídlo, nahrnuly jsme se nadšeně do restaurace, kde nás u vchodu odškrtli ze seznamu a ukázali nám volný stůl. A pak začaly hody. Ale kdyby jste to viděli! Slané, sladké, polévka, několik druhů jídla, maso pod nahřívacími lampami, přílohy, ovoce, zelenina, nejrůznější dezerty!

Pak, zatímco mamka a Maruška šly odpočívat na pokoj, my s Kájou jsme si na pokoji vzaly jen plavky, pantofle a župany a zamířili do vířivky. U vchodu jsme dostaly od milé paní ručníky a šly na rychlo do sprch. V prostorách vířivky a bazénu je krásná relaxační atmosféra a navíc tu bylo nakrájené ovoce a sušené banány, pokud by někdo nebyl po večeři dostatečně nacpaný. Dlouho jsme tam ale nepobyly, přeci jen jsme byly plné a utahané, takže jsme se trochu vykoupaly, obhlédly saunu a vyrazily na pokoj. Té noci byla polární záře, ale protože jsem o tom nevěděla, tak jsem usnula a druhý den sledovala fantasticky barevné fotky na sociálních sítích. To mě teda mrzelo.

Sobotní ráno

Chtěla jsem zajít před snídaní do posilovny, ale bazén i posilovna mají otevřeno až od osmi ráno. Ráno jsme se nachystaly a vyrazily na snídani. Snídaně se podávají od 7 hodin do 10:30. V automatu jsme si mohly navolit třeba horkou čokoládu a kdo chtěl, mohl si vyžádat kávu přímo od baristy. U snídaně nechybělo několik druhů mléka, džusy, čaje, a bylo zde tolik jídla, že bylo stále co jíst. Z kuchyně se pravidelně nosily další tácy s dobrotami a obsluha ihned odnášela prázdné talíře. A s úsměvem! Byly jsme absolutně nadšené, výborné jídlo i pití, skvělý servis… Nám už stačilo jen vybírat, konzumovat a povídat si. Nádhera!

Po snídani jsme se šly podívat do vířivky všechny společně. Mimochodem moc se mi líbí to modré nasvícení bazénu! Vířivka byla teplejší než včera a sranda je, že když jsme tam pak byly potřetí, tak byla nejteplejší! 😀

Připravily jsme se a vyrazily na Černé jezero a Čertovo jezero. Značení bylo dobré a na recepci nás moc hezky navedly, dokonce nám doporučila milá paní recepční lepší cestu. To jsme opravdu ocenily. Bylo nádherné počasí, s sebou jsme měly mandarinky ze snídaně (máte tam sáčky a můžete si nabrat ovoce ke svačině) a šly jsme. Všude rostlo houfně borůvčí, bylo tu bohužel i plno kůrovcem ožraných a i pokácených stromů. Je třeba na lávkách koukat pod nohy, některá prkna mohou být poškozená. Přesto ale byla cesta v pohodě a bylo nám krásně teplo a fajn.

Stihly jsme to krásně zpátky na hotel tak, abychom potkaly místní lamu na procházce a připravily se na objednané masáže. Pokud máte rádi Thajské masáže, můžete na ně zajít do Železné Rudy, ale pokud chcete jet taxíkem, tak pozor! Protože tu jezdí asi jen jeden a nemá konkurenci, pěkně vás natáhne, takže doporučuji jet vlastním autem, pokud můžete. Na hotelu je několik různých druhů masáží. Já se rozhodla pro masáž obličeje, která byla velmi citlivá a příjemná, masíroval mě jeden velice milý a zdvořilý masér.

Sobotní večeře

A když už si myslíte, že vás nic nepřekvapí, najdete v restauraci čokoládovou fontánu a vynikající sushi. Jedna malá holčička vedle mě zrovna strkala špejli s ovocem do čokolády a říkala mi, že je tohle nejlepší den jejího života. Jo děvče, úplně tě chápu. Kdyby tady byly mé dcery, řekly by určitě to samé. Čokoládová fontána má na lidi tenhle vliv. 🙂 Večeře se vydávají od 17:30 – 20:30.

A teď jedna krátká historka, která krásně ukazuje, že jste jako host skutečně opečováváni. Mezi dobrotami u večeře byla i rýžová kaše s kokosem. Já vím, někdo na to je, někdo na to není, ale já ji mám moc ráda. Doma si na ni dám skořici s cukrem nebo Granko, protože tak to dělávala i má mamka, když jsem byla malá. Ale u kaše žádná miska s posypem nebyla. Byla u snídaně u lívanců, ale teď ne. Moje mamka mi právě podle toho rána říkala, že tam určitě někde kakao na posypání je, ale já to nemohla najít, jednoduše proto, protože tam nebylo. Tak jsem se zeptala servírky. Ta se omluvila a zmizela v kuchyni, aby se objevila s panem kuchařem, který přišel k našemu stolu a vysvětlil mi, že když budu chtít, rád mi kakao donese, ale že se tato kaše standardně s kakaem nepodává, že by spíš doporučil ovoce (které tam bylo). Poděkovala jsem mu, že kakao nepotřebuji, stejně jsem tou dobou byla nacpaná k prasknutí. Pan kuchař se po krátké době objevil znovu s tím, že ho napadlo, že má vzadu v kuchyni karamel, a že by mi kaši rád s ním připravil, pokud mám chuť. Hmmm… Karamel, říkáte?

Na mě holt sladké funguje a slovo karamel zafungovalo jako kouzlo! Souhlasila jsem a pan kuchař mi za chvilku donesl rýžovou kaši s kokosem, doplněnou o maličké kousky šťavnatých jablíček, karamelkami, karamelovou omáčkou a nádhernou ozdobou na vrchu. Připadala jsem si rozmazlovaná, opečovávaná, zkrátka jako královna! A řekněte mi, dalo by se na podobné dámské relaxační akci cítit lépe? Já myslím, že nedalo!

Byla to fantastická dobrota a jasně, po Granku jsem samozřejmě ani nevzdechla. Pak jsme šly do lobby na koktejl, když už je ten mezinárodní den koktejlů, tak sem s jednou nealko piňa coladou. Lobby má otevřeno od 10:00 do 23:00. Trochu mě mrzí, že jsem nevyzkoušela ty jejich barevné pytlíčky z palačinek, co měli ve vitríně, ale byla jsem tak plná od večeře, že bych to asi nesnědla. Možná jen, kdyby někdo řekl čáry máry karamel. 😀

Večer jsem koukala, jestli uvidím polární záři z okna. Dokonce jsem kolem půlnoci sjela se sestrou na recepci, kde jsme se byly podívat ven, jestli náhodou někde není něco vidět, ale nebe bylo čisté, poseté hvězdami a bez polární záře. Poprosila jsem paní recepční, jestli, kdyby náhodou tu záři zmerčila, mohla zavolat na náš pokoj a tím mě vzbudit. Ale bohužel žádná záře se nekonala, takže holt si na ní budu muset ještě počkat.

Nedělní ráno

Poslední ráno, poslední snídaně. Zašly jsme na ni a užily si každý drobeček. Já si dala tolik horké čokolády, kolik jsem zvládla vypít, ochutnala kde co, sladké, slané, a žaludek si s tím naštěstí poradil. Než jsme vyjely, zašly jsme si ještě jednou k Pancíři, protáhly nohy a vyrazily domů.

Krásný šumavský Hotel Orea Horizont jsme si opravdu moc užily a těším se, že se zase někdy vrátíme.

A s tím se s vámi loučím. ♥

Také by se vám mohlo líbit...

Žádné komentáře

    Přidat komentář

    Odebírejte newsletter a dostanete upozornění na každý nový článek 

    Přihlášení bylo úspěšné.

    Sdílet na Pinterestu