0
Doporučené Recenze Rodina

Dovolená v Budapešti

Ve středu jsme s manželem vyjeli vstříc romantické dovolené v Budapešti. Nejromantičtější na ní byl fakt, že jsme děti nechali u babičky a jeli jsme dočista sami.

Den první

Sbalila jsem věci sobě i dětem, odvezli jsme děti k babičce a vyrazili. Cesta do cíle trvala asi 6 hodin a vždycky mě překvapí, jak dokáže cesta řidiče i spolucestujícího unavit. I během cesty jsem si zdřímla, a tím se degradovala na „spolucestujícího na prd“. Poslouchali jsme cestou písničky a úryvek z audioknihy Vládci strachu od Kulhánka. V cíli cesty byl náš apartmán, útulný a hezky vybavený. Prošla jsem ho a zjistila jsem, že je krásně čistý. Neměl chybu. Svalili jsme se na postel a na chvilku jsme si odpočinuli. Pak jsme se vydali do města podívat se na památky a ochutnat místní kuchyni.

Ubytování

Památky

Městská hromadná doprava

V autobusech a tramvajích tu skoro nikdo nenosí roušky. Časy spojů a zastávky jsme hledali pomocí Googlu, který nám byl v tomto ohledu velice nápomocný. Když vstoupíte do autobusu, naskenujete si do aplikace Simple v telefonu čárový kód, který je umístěný vepředu, u řidiče. Aplikaci jsme si dopředu stáhli a koupili si jízdné na 72 hodin.

Boty na ´břehu Dunaje

Zatímco nádherně detailní a propracovaná architektura parlamentu byla na pohled příjemná, modely bot na břehu Dunaje byly hrůzostrašnou upomínkou na popravu Židů postřílených fašisty právě na tomto místě v letech 1944 – 45. Pomník vytvořil Gyula Pauer a Can Toga a tvoří jej 60 párů železných bot, které jsou prý vytvořené věrně podle reálné předlohy. U bot leží svíčky, jsou tu pamětní tabulky s textem a občas i květiny. Běhal mi z toho mráz po zádech a ze vší té krutosti mi bylo úzko.

Maďarské bistro

Naše další kroky vedli k soše amerického prezidenta Ronalda Reagana. Socha prý připomíná rozpad Sovětského svazu a komunismu. Líbí se mi, jak není umístěná na podstavci, vypadá to, jako by si Ronald Reagan jen tak vykračoval mezi turisty.

Pak jsme se šli najíst. Díky recenzím jsme si vybrali podnik, báječné maďarské bistro s krásnou živou hudbou, hořící svíčkou na stole, milou obsluhou a především moc dobrým jídlem. Dala jsem si langoš, guláš a „old fashioned“ limonádu. To byla jednoduše citronáda. Na stůl nám přinesli bílý chléb v roztomilém dřevěném šuplíčku a dochucovadla (manžel přišel na to, že ta paprička opravdu hodně, ale hoodně pálí). Na dezert už mi bohužel nezbylo místo (néééééééééé!!!!!!!), najedla jsem se totiž opravdu pořádně. Můj muž si dal kachnu se zelím a kopečkem bramborové kaše, která tvarem a chutí byla blízko bramborovému knedlíku. Bylo to všechno vynikající. Nakonec nám „na podnik“ přinesli na ochutnávku pálenku.

Pokud máte možnost, doporučuji dopředu udělat rezervaci. My to riskli a zrovna měli jeden volný stůl, ale pokud chcete mít jistotu, rezervujte si stůl dopředu.

Najezení a uspokojení zážitky jsme se vydali „domů“, do apartmánu. Využili jsme městské hromadné dopravy. Cesta tramvají vedla poblíž promenády u Dunaje a pohled to byl pohodový, lidé posedávali na piknikových dekách nebo se jen tak procházeli. Už samotná tramvaj působila moc sympaticky, byla taková hezky žlutá a útlá, trochu retro, ale kouzelná a perfektně zapadala do celkového dojmu místa. Naproti tomu cesta autobusem byla občas o překousnutí jazyka, jak to drncalo.

Na apartmánu jsme se natáhli do postele, muž si pustil fotbal a já usnula než bys řekl švec. Během noci se ráda převracím, nevydržím spát na jednom boku, takže jsem odhalila první a jediné mínus tohoto ubytování – děsně vrzala postel. Tak moc, že mě každé mé nebo manželovo otočení budilo. Druhou noc jsme byli ale tak unavení, že vrzání nevrzání, spali jsme další noc oba jako dudci.

Druhý den

Aquapark

cena: 470 korun za osobu
otevírací doba:

Komplex je otevřen 365 dní v roce od 6 hodin ráno do 10 hodin večer:

  • Pokladna: 07.00-21.00
  • Plovárna: 07.00-08.30 (je možno používat 2 sauny a všechny plavecké bazény)
  • Lázně s vodními atrakcemi: 10.00-20.00
  • Svět saun: 07.00-20.30 (ve všední den funguje s omezeným provozem)
  • Bazénový prostor se zavírá: 19.30

Webové stránky nabízí i českou verzi, hurá!

Druhý den ráno jsme si sbalili věci a vydali se autem do aquaparku Aquaworld. Šatny nejsou dělené na pánské a dámské, je zde několik řad skříněk na věci a kabinky, kde se můžete převléct. Důležitá informace pro všechny, skluzavky se pouští od desíti hodin ráno. Ale díky tomu že jsme tam dorazili dřív, měli jsme čas si pobýt v bazénech v klidu, bez davů lidí. Ty dorazily, pravda, poměrně záhy. Sklouzli jsme se na skluzavce s názvem UFO (ještě teď mi v uších zní jekot těch, co zmizeli v tunelu skluzavky před námi). Byla to vlastně klidnější a pohodovější jízda, než jsem čekala. Pak už ale byly všude fronty a člověku to vezme chuť na další jízdu. Voda byla všude v bazénech nádherně teplá. Měli jsme oběd v místní restauraci, dala jsem si obalované smažené sýrové trojúhelníčky a pečené brambory. Pak za chvilku Piňa Coladu, ale bylo tam moc lidí a pořád kroužili kolem jako hladoví žraloci, aby si ukořistili stůl a židle. Proto tu mám tip – na oběd si zajděte raději kolem 11, to tam není tolik lidí. Všichni se na oběd naženou okolo 12 a 13 hodiny, a pak budete muset čekat ve frontě. Další tip – k bazénům si berte pantofle.

Po aquaparku jsme si zajeli nakoupit nějaké jídlo, abychom měli na apartmánu co jíst. Potkali jsme milou paní prodavačku, která prý žila čtyři roky v Praze. Přiznala mi, velice slušnou češtinou, že se jí v Maďarsku vůbec nelíbí a že lidé v Praze jsou mnohem lepší. Tak to je něco, co jsem slyšela poprvé. Když jsem ale později procházela obyčejné ulice a prohlížela si všechny ty obyčejné domky obyčejných lidí (žádné hotely pro členy královských rodin), došlo mi, že Budapešť asi není žádné okouzlující místo k životu. Často jsem viděla oprýskanou omítku, popraskané rámy oken, rozbité okenní tabulky, polámané ploty a podivné změti kabelů ve vzduchu. Nebyl takový každý dům, ale v ulici kousek od místa, kde jsme bydleli, takových domků byla většina.

Ale samozřejmě, všude jsou jak hezké ulice, tak ty ošklivější a všude jsou jak laskaví, tak i nepříjemní lidé. Často je to jen o tom, na koho zrovna narazíte.

Hospoda

Protože jsme měli ještě dost času, rozhodli jsme se zajít si na večeři do blízké hospody, která měla slušná hodnocení. Ano, i já a můj muž sledujeme různé recenze a vím, jak se nám hodí, proto tady na blogu najdete také nejednu recenzi. Hospůdka to byla pěkná, měla atmosféru. Obsluha byla slušná a ochotná, ale předchozí podnik měl zaměstnance vřelejší. Usměvavější. Dostali jsme zde jídelní lístek v angličtině, a tak jsem si vybrala kuřecí prso plněné sýrem a bazalkovým pestem s hranolky. Jako v Itálii jede pizza nebo těstoviny, z Maďarské kuchyně mám pocit, že nejslavnější jsou zde smažená jídla a guláš.

Přinesli nám obří porce, alespoň mi to tak přišlo. Když jsem snědla polovinu, byla jsem nacpaná k prasknutí. Smutně jsem myslela na to, že zase nedojde na dezert, ale už bych ho do sebe opravdu nedostala. U jednoho z blízkých stolů sedělo asi šest lidí a přinesli jim obrovský talíř obložený všelijakými masy. To bylo jak jídlo pro vesnici, to nemohlo ani těch šest lidí sníst! Ale tak dlouho, abychom zjišťovali, jestli si to pak ponesou domů, jsme tam nebyli.

Domů jsme šli pomalu a funěli, jak jsme se nacpali. Jídlo bylo moc dobré. Doma (no dobře, tak na apartmánu) jsme sebou plácli na postel a pustili si Červeného trpaslíka. Nikdo z nás se nemohl ani hnout, ležely jsme tam jako dvě koule.

Třetí a čtvrtý den

Lázně Széchenyi

cena: cca 426 korun na osobu
otevírací doba:
Vnější bazény: každý den od 7 do 19 h.
Vnitřní bazény: každý den od 9 do 19 h.

Lázně Széchenyi jsou jistě příjemnější v zimě než v létě, ale i tak jsme si je náležitě užili. Přijeli jsme městskou hromadnou dopravou.  Nejprve jsme do budovy lázní vlezli špatným vchodem, ale pak nás jednoznačným krouživým pohybem ruky navedli správným směrem. Obuv vhodná k bazénu je zde povinná. Šatny jsou rozdělené na pánskou a dámskou část. Když jsem tu byla před deseti lety, byly ve venkovních bazénech kamenné stupínky s označenou plochou pro hraní šach a dámy. Ty ale letos zmizely. Našli jsme si lehátka (o ty byl později velký zájem, jak přibývali lidé, naštěstí jsme ale opět dorazili dost brzy, abychom si mohli v klidu nějaké vybrat a zabrat). Horká voda v bazénech byla příjemná, ačkoli jsme tam nikdy nevydrželi příliš dlouho. U některých bazénů je i tabulka s doporučeným časem, po který můžete ve vodě zůstat. Také se doporučuje nosit vlasy do vody svázané, nikoli rozpuštěné.

Lázně byly nádhernou kombinací krásné architektury a sochařiny, ačkoli mému pátravému oku, které mělo celé hodiny času, neunikla drolící se omítka na několika místech. Ve vnitřních prostorech mě překvapilo, že i přes všechnu vlhkost a páru, není nikde plíseň. Čím to je?

Dali jsme si oběd (u smaženého sýru a hranolek jsem se zařekla, že smažené nechci od teď na dlouho ani vidět) a zmrzlinu. Odpočinuli jsme si na lehátku a pak obešli téměř všechny bazény venku i vevnitř. Chyběly mi tabulky s nějakými bližšími informacemi, třeba jaká voda je v konkrétních bazénech, jestli se bazény vodou nějak od sebe liší. Tabulky nás spíše informovaly o teplotě a hloubce vody. Když už jsme o několik hodin později měli louhování dost, odešli jsme z lázní a jeli domů. Ano, našemu apartmánu jsem celou dobu říkala domov, protože podle mě to náš dočasný domov byl. Děláte to taky tak?

Tropicarium

cena: 195 korun na osobu
otevírací doba: od 10 do 20 hodin

Pokud jste milovníci ryb, paryb a další mořské žoužele, pak se vypravte do Tropicaria. Najdete zde velké akvárium, skrze které vede prosklený tunel, kde nad vámi i kolem vás krouží žraloci, rejnok, ryby velké i menší. Je to úžasná podívaná. Je zde i několik dalších nádrží s různými rybičkami a medúzami, také tu najdete výběhy s krokodýly, hady, krabem, želvami a jedním malým pásovcem, který mezi želvami pobíhal (alespoň v době naší návštěvy) jako raketa.

Cesta domů

Už při cestě do Budapešti jsem si všimla, jak na Slovensku a v Maďarsku lemují okraje dálnic všude ploty. Líbí se mi, že se tím značně sníží šance, že se auto střetne se zvěří. Cestou do Čech jsem ale viděla šest srn (ano, já to počítala), hned vedle silnice. Zřejmě díra v plotě. Úžasný pohled byl na větrné elektrárny, které jsme po cestě viděli. Nikde nás příliš nekontrolovali, takže cesta proběhla v obou směrech hladce a klidně. Doma jsem hned dala prát a těšila se na děti, které měly hodně co vyprávět, babička jim totiž nachystala opravdu bohatý program. Když jsem je vedla domů, mluvily jedna přes druhou a povídaly, co všechno podnikly. Zahřálo mě u srdce, jak krásně jsme si to všichni užili.

Díky moc Jani 🙂

A díky moc lásko za hezkou společnou dovolenou. Jsem šťastná, když můžu občas oblažit smysly nějakými novými dojmy a cestování takové dojmy jednoznačně přináší. ♥

* Ještě si dovolím úplně poslední dva tipy, první platí pro dámy. Pokud se chystáte na dovolenou a víte, že budete během ní hodně v bazénech, neličte se. Zajděte si krátce předtím ke kosmetičce a nechte si nabarvit řasy a obočí, pokud si je rády zvýrazňujete. Ušetříte si štípání v očích z roztékající se řasenky. 🙂

Druhý tip – nezapomeňte si ověřit, že máte platné cestovní pojištění!

** Uvedené ceny byly aktuální v době naší návštěvy

Také by se vám mohlo líbit...

Žádné komentáře

    Přidat komentář

    Sdílet na Pinterestu

    Sdílej