V posledních měsících jsem přečetla spoustu knih o tom, jak o sebe člověk může pečovat, jak o fyzickou stránku, tak o tu psychickou. Narazila jsem hned několikrát na radu Založte si sbírku. Nepřišlo mi to nijak zajímavé, ale nedávno jsem došla k prozření ohledně tohoto tipu a ráda bych se s vámi o něj podělila.
Říkáte si, tak jako já, jak by mi hromadění věcí jedné tématiky mohlo přinášet radost? Možná ještě žádnou sbírku nemáte a nebo, tak jako já, jste si ještě neuvědomili, že vlastně nějakou máte.
Moje sbírky
Tip Založte si sbírku jsem v knihách prostě ignorovala. Nedávno mě ale osvítilo prozření, že mám vlastně celé čtyři sbírky, přičemž tři považuji za dokončené. První byla moje sbírka koňských pohledů, kterou jsem dávala poctivě dohromady jako dítě. Ano, milovala jsem koně a vše kolem nich. Na každém stánku, kdekoli jsme byli, jsem hledala pohledy koní, které jsem ještě ve sbírce neměla. Moc mě to bavilo a přesto, že jsem jich měla už pěknou sbírku, pořád jsem dokázala poznat, které ještě ve své sbírce nemám. Asi proto, že jsem si každý hýčkala v ruce a dokázala jsem se dlouze probírat celou sbírkou při získání nového pohledu. Výhodou bylo, že pohledy jsou levné a snadno skladné. S mojí sbírkou koňských pohledů to dopadlo tak, že jsem ji darovala jedné rodinné přítelkyni, která mě vzala k sobě a učila mě o koních. Jak skládat uzdečku a tak podobně. Chtěla jsem jí za to nějak speciálně poděkovat, a tak jsem jí darovala svoji milovanou sbírku. Ještě teď si vzpomínám, jak řekla, že si ji dá ke svým pohledům do kufru, kde jich už má hromadu. Vzala si je ode mě, jako by to nemělo pro ni žádnou cenu a ve mě to nechalo takovou… hořkou pachuť.
Moje druhá sbírka byla opravdu maličká, měla jsem asi pět čtyřlístků, některé jsem našla a některé mi daroval kamarád. Měla jsem je schované v plechové krabičce několik let, a jednoho dne prostě zplesnivěly. Měla jsem je schované pro štěstí, ale asi jsem je ke konci držela ve vlhkém prostředí. Bylo mi to líto.
Třetí sbírka byla poměrně veliká, měla jsem štosy časopisů o jídle, především Apetit, ale i nějaké FOOD, Albert a Gurmet časopisy. Velikou sbírku jsem pak značně ztenčila, když mi došlo, že si je stejně sotva kdy doopravdy otevřu. Darovala jsem jich většinu do knihobudky, odkud skoro okamžitě zmizely.
Poslední má sbírka je sbírka pohádkových cd, kterou stále mám a stále ji doplňuji. Tuhle sbírku jsem začala, když se mi narodily mé děti. Jako malá jsem s mojí sestrou sbíraly časopisy Médi Pusíka, kde byly v příloze pohádková cd. Všechna cd byla v sérii nazvané Království pohádek. Když jsme vyrostly, cd se nějak vytratila kdo ví kam, nejspíš jsme je prodaly a rozdaly, ale když jsem měla vlastní děti, dostala jsem chuť je opět získat, aby si i mé děti mohly poslechnout pohádky, jaké jsem poslouchala já. I papírové obaly těchto cd se mi moc líbily, a tak jsem začala tato cd opět sbírat. Některá se mi podařilo koupit nová, jiná jsem sháněla z druhé ruky. Výhoda je, že tato cd jsou obvykle levná a jsou skvěle skladná. Mám vždy velikou radost, když seženu díl, který ještě nemám. V současné době takových už ani moc není. A někdy se mi dokonce zdá ve snu, že najdu nějakou trafiku, a tam mají schovaná tato cédéčka a já si z nich vybírám a kupuji ta co nemám. 😀
Proč si založit sbírku
Každý nový úlovek ve mě vzbudil až dětskou radost. Radost mám i pokaždé, když sbírku skutečně nějak využívám, třeba když si dcery pouští ta pohádková cd a já vím, že na ně jen nesedá prach. To bylo to, co mě stresovalo u časopisů, jen ležely a nikdo je vlastně nečetl. Ale chápu, že někdy i sbírky, na které se člověk jen dívá mohou přinášet dost radosti. Zkuste si založit sbírku něčeho, co ve vás vyvolává skutečné potěšení.
Tip
Ať sbíráte cokoli, vytvořte si pro to místo. Každá věc u vás doma by měla mít své místo, aby se nestalo, že místo srovnané a přehledné sbírky budete mít jen bordel, který bude s každým novým “úlovkem” jen růst.
Žádné komentáře