Pixarovsko disneyovský majstrštyk jsem viděla doslova před chvilkou a hned vám o tom musím napsat. Pokusím se nejít moc do detailů, abych uchránila ty od spoilerů ty, co pohádku Coco ještě neviděli.
Začnu hned tím, že se mi pohádka moc líbila. Pro představu, hodnocení na čsfd má 89%. Z dílny Pixar vzešla celá řada skvělých animovaných filmů pro celou rodinu, ale s Coco zašli ještě dál. Animace je ještě lepší, film doprovází pěkná hudba, najdete tu přijatelný humor a příběh si zakládá na důležitých rodinných hodnotách.
Vizuální stránka je něco, k čemu se musím vrátit. Animace, jak už jsem zmínila, je parádní, naposledy jsem se takhle nadchla u Moany (Vaiany v české verzi), kde byla například nevídaně dokonale naanimovaná voda. Ale to není všechno. Jsou to ty úžasné pestré barvy, tvary, všechna ta nápaditost, co člověka nadchne. A opakuji, příběh se člověku dostane pod kůži.
Řekněme, že hlavní myšlenkou (a věřím že tím nikomu nezkazím překvapení) je to, že na mrtvé nemáme zapomínat. Ale ne v nějakém strašidelném smyslu, zkrátka že bychom si měli připomínat své blízké, kteří nás už opustili.
Oficiální popis pohádky Coco od Falconu: Navzdory prazvláštnímu rodinnému zákazu muziky se Miguel touží stát uznávaným hudebníkem jako je jeho idol, Ernesto de la Cruz. V touze dokázat svůj talent se Miguel souhrou neuvěřitelných okolností ocitne v překrásné a barevné Říši mrtvých. Tam potká okouzlujícího šejdíře Hectora a společně se vypraví na strhující cestu odhalit skutečný příběh Miguelovy rodiny.
Je fakt, že děj jsme s manželem dokázali často předvídat, nicméně děti nemají zhlédnutých tolik filmů a pohádek jako dospělí, proto to nehodlám považovat za mínus.
K zamyšlení
Pohádka mě svým půvabným pojetím něčeho, jako je oslava Día de los Muertos, donutila přemýšlet o faktu, že je velká škoda, že se v tomhle neinspirujeme mexickou kulturou. Taháme k nám do Čech zvyky z Ameriky, jako je třeba Halloween, místo abychom se inspirovali mexickou oslavou mrtvých a vzpomínali na své blízké. Říkám, my evropani to vnímáme jako něco děsivého a strašidelného, pokud bychom ale dokázali přijít na zub zvyku jako je tento… inu, kdo by nechtěl aby na něj jeho děti, vnoučata, pravnoučata, pra pra pra vnoučata vzpomínala? Pokud nechápete, co tím myslím, pusťte si Coco. A připravte si kapesník (pro všechny případy ;-)).
Žádné komentáře