0
cestování Doporučené

Cesta na Island 3/3 – kde jsme byli a co všechno jsme zažili – druhý týden

První týden utekl jak nic a měli jsme za sebou tolik úžasných zážitků! Ale i během druhého týdne nás čekalo plno skvělých míst.

Den 8

Goðafoss

To ráno jsme se vydali k dalšími ikonickému vodopádu s názvem Goðafoss (v překladu vodopád bohů). Toto místo je pro Islanďany symbolické, protože právě tady do toho vodopádu vhodili modly Starých bohů (dříve věřili na Islandu v severské bohy jako je Thor, Loki a tak dále) a rozhodli, se že se stávají křesťanským národem.

Z parkoviště je to jen pár minut cesty, a i když jde o menší vodopád (voda padá asi 12 metrů a široký je 30 m), tak rozhodně stojí za návštěvu.

Akureyri

Po vodopádu jsme jeli dál a projížděli městem Akureyri. Tady mě zaujaly semafory, protože červené světlo upravili do tvaru srdce! To je krásný nápad! Ostatní barvy byly normálně kruhové, ale stát a koukat na to srdíčko působí moc mile!

No a samozřejmě, když už jsme byli ve městě, tak jsme doplnili zásoby.

Hvítserkur

Na poloostrově Vatnsnes na severozápadě Islandu se asi 50 metrů od pobřeží tyčí majestátný Hvítserkur. Jde o 15 metrů vysoký monolit (neboli mořský komín). Má připomínat slona (i když mě přijde spíš jako nosorožec). Upřímně jsme to označili za jedno míst, která je zbytečná vidět, moc nadšení jsme z toho nebyli. Tenhle kus skály je pokrytý ptačím trusem a alespoň zajímavý křik ptáků mě zaujal, nicméně skála samotná se podle mě nedá srovnávat s jinými místy, která jsme na Islandu navštívili.

Jeli jsme dál a já si musela vyfotit místní koně. Islandský kůň je ikonické plemeno Islandu a rozhodně by neměl ujít jak naší pozornosti, tak mému fotoaparátu. Můj muž mi zastavil auto u jedné ohrady, kde se pásli koníci, já vyskočila a šla jsem si je mazlit a fotit. Velcí sympaťáci!

Illugastaðir

Illugastaðir je farma, se nachází na západní straně poloostrova Vatnsnes. Je to místo s nádherným výhledem na východní pobřeží Westfjordu a jsou tu hnízdiště ptáků a kolonie tuleňů. I my jsme se vypravili za tuleni na jedno vyhlášené místo. Byla tu pozorovatelna, ale pokud si nepřinesete vlastní dalekohled nebo pořádný objektiv, nejspíš jako my uvidíte jen nějaké sotva se hýbající tečky.

Nedalo se to srovnat s jezerem Jökulsárlón, které jsme navštívili v prvním týdnu. Tam jsme viděli tuleně lépe a navíc dováděli, kdežto tady leželi na vzdáleném pásu země, kam se nedalo dostat a maximálně zvedli hlavu. Takže pokud se sem chystáte, vezměte si dalekohled. Nebo by bylo super, kdyby se ho sem Islanďané rozhodli nainstalovat, aby turisti nebyli zklamaní, že jsou tuleni moc daleko.

Cestou do kempu jsme se zastavili na benzínce pro něco na zub. Jako obsluhu jsme tu potkali dva Čechy, kteří nám připravili tenhle nádherný hot dog s křupavou slaninou. Mňam!

GRETTISLAUG Á REYKHÓLUM

Pak už jsme zamířili do kempu, kde jsme si rozložili stan a šli se projít po okolí. Je tu úžasná příroda, mechy, květiny… Ze země tu na několika místech i stoupala pára.

Také zde létalo a poskakovalo několik různých ptáků a manžel mě seznámil s aplikací, která podle fotky najde druh ptáka.

Při procházce jsme našli i malou pozorovatelnu, ale z ní jsme viděli jen kachny.

Narazili jsme i na pár ovcí, ale moc se fotit nechtěly.

Podvečerní procházku jsme zakončili čajem a něčím k zakousnutí, co jsme si také přivezli z benzínky.

Kemp byl pěkný, čistý, malá kuchyňka dostatečná. Večer přišel pěkný vítr, díky kterému se někteří kempující raději sbalili a odjeli. Už to nebyl tak strašný vítr jako v prvním týdnu, alespoň podle toho, co hlásil telefon, ale já měla větší strach. Auto jsme dali zase tak, abychom byli v závětří, ale i tak se konstrukce různě třásla a klepala. Naštěstí se ale nic nestalo a noc jsme přestáli v klidu.

V tomhle kempu jsme se navíc seznámili s jedním Islanďanem, který si vyrazil s rodinkou na dovolenou. Od něj jsem zjistila, že je pravda, že Islanďané skutečně jí velrybí maso i papuchalky (mě tahle zvířata zní spíš jako chráněná, ale očividně nejsou), ale zároveň zdůraznil, že v dnešní době je tenhle způsob stravování značně na ústupu. Podle něj existuje na Islandu jen jedna poslední firma, která zpracovává velrybí maso a když se dobře připraví, tak je velrybí maso chutné. Maso papuchalka je prý srovnatelné s chutí masa jiných mořských ptáků, je spí „železité“. Dřív to asi spíš byla nutnost, ale v dnešní době se na Island dováží tolik různých potravin z různých míst, že potřeba se takhle stravovat už zdaleka není taková.

Také nám vyprávěl, že před dvaceti lety poznal jednoho Čecha, a ten ho naučil větu „Sundej si ten hrozný svetr.“. To mě vážně pobavilo, protože očividně na svého českého kamaráda nedal a hnusné svetry nosí vesele dál. 😀 Ale proč ne, já mám taky jeden příšerný župan, ale je tak teplý a měkký, že se ho nedokážu zbavit!

Den 9

Dynjandi

Ráno jsme se sbalili a byli jsme rádi, že vítr povolil. Projížděli jsme fjordy a kochali se výhledem, ačkoli bylo trochu pod mrakem. Vodopád Dynjandi byl už z parkoviště krásně vidět, ale stejně jako ostatní návštěvníci jsme si chtěli dojít až k němu. Po cestě bylo k vidění ještě několik krásných mini vodopádů.

Strávili jsme tam pěknou chvíli a pak už jsme měli hlad. Místo hledání piknikového stolu s lavičkami jsme si našli placatý kámen s tímhle luxusním výhledem a ohřáli si vodu na nudlovku, na kterou jsem se těšila.

Horký bazén REYKJAFJARDARLAUG

Naším dalším cílem byl nádherně teplý, skoro až horký, bazén Reykjafjardarlaug, napájený z blízké říčky. Došli jsme z parkoviště jen pár kroků k boudě, kde se dalo převléct a dojít si na wc.

Do vody jsme lezli pomalu, protože byla velmi teplá. Ukázalo se, že bazén je přepažený, jedna část je teplejší a druhá o něco chladnější (ale ne studená). To bylo skvělé, protože jsme po chvíli potřebovali zchladit.

Tohle je pohled seshora, čistší voda vlevo byla teplejší, ta zelenější o něco málo chladnější.

Okolo vstupu do bazénu sídlili rybáci a myslím, že tam měli vejce, protože ochranitelsky a agresivně nalétali na všechny příchozí lidi. Když do bazénu přišla skupinka mladíků ze Švýcarska, nalétali pochopitelně i na ně. A upřímně si myslím, že ti kluci jsou kreténi, protože se bavili tím, že postávali na okraji bazénu a mávali rukama na útočící ptáky a hrozně se tomu smáli. Měla jsem sto chutí jim něco říct, naštěstí je to pak přestalo bavit a odešli.

Instagramová modelka ze mě holt nebude… A můj milovaný muž se vyloženě baví, když mě fotí ve chvíli, kdy o tom nevím….

S kasičkou na dobrovolný příspěvek na údržbu se setkáte v Islandu na řadě míst.

Tohle bylo skvělé místo a já ho vřele doporučuji navštívit, protože krásně teplá voda uvolní svaly a prohřeje tělo. Ale když už jsme byli rozmáčení, bylo na čase jet dál. Po cestě jsem do kempu udělala zase pár fotek, třeba jeden z mnoha vodopádů, které můžete zahlédnout u cesty nebo prchající ovce.

PATREKSFJÖRÐUR

Náš další kemp byl pěkný, ale vyrojili se komáři, takže my i ostatní, co si stavěli stan, jsme vypadali jako kung-fu bojovníci. Šermovali jsme kolem sebe rukama, dokud jsme si nepostavili stany.

Před spaním jsme si došli do nedaleké pekárny, která byla zároveň obchůdkem i s dalšími potravinami. A měli pizzu!

Na té poslední fotce je pečivo, které mělo několik polev. Ta růžová byla tak sladká, že se mi úplně kroutila pusa!

Ráno jsme vyjeli a museli se vracet, protože jsem v kuchyňce zapomněla termosky s vodou. Také jsem manželovi vysypala z auta omylem sluchátka, ale ta jsme našli naštěstí ještě před tím, než jsme vyjeli.

Den 10

Mys Bjargtangar a ptačí kolonie

Už jsem se asi zmiňovala, že moc ráda pozoruji zvířata ve volné přírodě. Mys Bjargtangar je vyhlášenou ptačí kolonií, kde hnízdí snad miliony jedinců. My se šli podívat hlavně na papuchalky, kteří jsou už od pohledu naprosto rozkošní. Těšila jsem se jako malá. Kdysi jsem je malovala, ale naživo jsem je měla vidět poprvé. Vyšli jsme a nakukovali přes okraj strmé skály. Občas jsem si lehla a plazila se k okraji, protože nikdo mi nemůže zaručit, že se mi nezatočí hlava a nepoletím dolů jako šutr. Ale i když jsem ležela, hrozila možnost, že se se mnou utrhne kus země a poletím.

Jenže jinou možnost jsem neměla, protože jsem chtěla vidět ptáky, kteří si bezpečně staví hnízda na malých výčnělcích nebo v přírodních dutinách skály. A ať jsem koukala, jak jsem koukala, papuchalky jsem pěknou chvíli vůbec neviděla. Viděla jsem spoustu racků a pak třeba krásné alky, které jsem do té doby neznala. Ale papuchalci nikde.

Alky. Že jsou nádherné?

Prošli jsme celou trasu a asi v polovině jsme zahlédli prvního papuchalka. Hurá! Byl rozkošný, podle očekávání, ale překvapivě docela maličký. Asi jako o maličko větší holub. Zalitovala jsem, že nemám svůj foťák s objektivem na dálku, jak ten by se tady hodil!

Při cestě zpátky jsme zjistili, že na úplném začátku je k vidění papuchalků asi patnáct. To mi udělalo radost, ale je fakt, že jsem čekala, že se tohle místo bude papuchalky hemžit.

Mimochodem toalety jsou asi 2 km od místa, kde jsme pozorovali ptáky.

Když jsme se pokochali a já udělal asi milion fotek, jeli jsme dál.  Auto už jsme v té době měli vážně pěkně špinavé. A taky se pomalu začaly objevovat i zlaté písčité pláže.

Vrak lodi Garðar BA 64

Jeli jsme se podívat na Vrak lodi Garðar BA 64. Když už jsme viděli vrak letadla, proč se nezastavit i tady, že? Můj muž tady našel i kešku, pokud je rádi hledáte, hledejte. Jinak jde o zrezivělou loď, která se pozvolna rozpadá. Zaparkovat se dá přímo u ní.

A zase je čas jídla. Našli jsme si pěkné místo u jedné říčky a udělali si fazole s nakrájenou klobáskou, akorát se ty fazole jaksi připálili ke dnu ešusu a já to pak musela v té ledové říčce drhnout. Myslela jsem, že mi upadnou ruce!

Bazén a jezírko Krosslaug

Užít si horkou vodu na Islandu můžete každý den. A my to dělali. I tentokrát jsme si našli místo na relax, úžasné kamenné kruhové jezírko s horkou vodou a nádherným výhledem. Pár kroků od jezírka je i klasický bazén, samozřejmě krásně teplý, skvělý na mírné zchlazení. Tak jsme seděli v té příjemné vodě a pozorovali kolem poskakující ptáky a ovci, která mečíce přeplavala pás vody, aby se dostala za ostatními. Asi se při pastvě zapomněla, když začal příliv…

Při vstupu do jezírka buďte opatrní, pěkně to klouže.

Když jsme, pěkně vylouhovaní, odcházeli, asi jsem šla přes teritorium jednoho rybáka, protože na mě začal podnikat nálety. Raději jsem rychle skočila do auta.

Grundarfoss

Měli jsme čas, tak jsme se zaskočili podívat na jeden z těch asi méně známých, ale přesto nádherných vodopádů. Tenhle se jmenuje Grundarfoss.

Hora Kirkjufell a vodopády Kirkjufellsfoss

Kirkjufell je 463 metrů vysoká hora na poloostrově Snaefellsnes. Díky svému jedinečnému tvaru je považována za nejfotogeničtější horu Islandu. Přímo před Kirkjufellem se nachází řada vodopádů zvaných Kirkjufellsfoss.

Vodopád Svöðufoss

Další vodopád. Pobavily mě hlavy sedících lidí za zídkou, byli jak trpaslíci. A zajímalo mě, co dělají ty trávové koberce podél cest.

Pláž Skarðsvík

Jak víte, nádhernou Islandskou přírodu hodně utváří sopečná činnost. Tady, na pláži Skarðsvík, a vlastně i všude po okolí, je to krásně vidět.

Pláž Djúpalónssandur

Kouzlo lávových kamenů a krásných pláží pokračuje. Na téhle pláži jsem si do ruky sbírala kamínky, které byly nádherně oblé a prohřáté sluníčkem. Zvažovala jsem, že si nějaký vezmu domů, ale nakonec jsem je tam nechala. Ve vodě jsme pak s Tomem viděli plavat tuleně!

Čedičové útesy Lóndrangar, místo pro pozorování ptáků

Čedičové útesy Lóndrangar na poloostrově Snæfellnes jsou nejen pozoruhodně krásné, ale slouží jako hnízdiště mnoha mořským ptákům. Na místě jsme potkali fotografy, kteří přišly lovit právě snímky hnízdícího ptactva. Byl tu cítit trus ptáků a slyšet jejich křik, ale rozhodně je to místo, které stojí za návštěvu.

Rauðfeldsgjá

Rauðfeldsgjá, (v překladu Rudá trhlina) je krásná soutěska v pohoří Botnsfjall na poloostrově Snæfellsnes.Měli jsme možnost k ní dojít a vylézt i dovnitř! Spodem tekl mělký potůček, takže jsme poskakovali po kamenech a výčnělcích skály a byla to zábava!

Búðir

Búðir je malá vesnice v obci Snæfellsbær na nejzápadnějším výběžku poloostrova Snæfellsnes. Vesnička se nachází na lávových polích Búðahraun v oblasti Staðarsveit na západě Islandu. Búðir se skládá z kostela a venkovského hotelu, ale jinak je neobydlený. Trochu zbytečný výlet, do kostela se jít nedalo a jediné, co jsme mohli, je kochat se nádhernou přírodou.

Kemp VARMALAND

Jeli jsme do hezkého kempu s čistými záchody, teplou vodou, venkovním věšákem na prádlo a hřištěm pro děti. Ještě nakoupit pár dobrot…

Vlevo jsou takové chlebové krekry, uprostřed tavený sýr a vpravo klobásky, které nám tak chutnaly, že jsme si je během pobytu na Islandu koupili hned několkrát!

Den 11

Hraunfossar

Zajít se podívat na kaskádovité vodopády, to byl první dnešní cíl. Čas na Islandu se nám krátí, ale hodláme využít daný čas naplno. Vyšlo nám hezké počasí, takže nebe i voda byly ještě o něco modřejší a krásnější.

Jeli jsme dál. Hledali jsme tunel, ale nemohli ho najít. Ukázalo se, že vede pod vodou!

Vracíme se zase na začátek naší cesty. Stihli jsme toho tolik! Ale tak proč si některá místa nezopakovat, když máme čas. Vyrazili jsme do národního parku Þingvellir.

Þingvellir National Park ještě jednou

Tentokrát bylo hezké počasí a my to vzali procházkou zase z jiného konce, takže jsme si mohli prohlédnout (zvenčí) třeba letní sídlo premiéra.

Faxi vodopád

Zaplatili jsme parkovné a paní nám řekla, že když navštívíme restauraci, tak nám parkovné vrátí. Tak jsem to alespoň pochopila. Jenže restauraci, byť byla od vodopádů co by kamenem dohodil, jsme se nakonec navštívit nerozhodli, a užili jsme si výhled na krásný, široký vodopád, který se nachází na řece Tungufljót.

Navštívili jsme ještě jednou Geysir i Gullfoss a pak ještě takový menší kaňon, kde protékala řeka.

Ještě jednou jsme navštívili koupaliště Secret Lagoon a dopřáli si něco dobrého…

Když jsme vyšli z koupaliště, byli jsme prohřátí, vykoupaní a hladoví. Rozhodli jsme se vyzkoušet stánek před koupalištěm, kde nabízeli rybu a hranolky. Byla jsem ráda, protože jsem měla hlad a chtěla jsem tohle jídlo vyzkoušet! Je to dobré jídlo, ryba se krásně rozpadala, žádné kosti… Dobrota!

U stánku byla také bouda s moc hezkými designovými světly, kam si strávníci mohli zalézt, pokud nechtěli jíst venku.

Kemp STOKKSEYRI

A další místo, které se opakuje, je kemp Stokkseyri. Bylo chladněji a foukalo, tak jsem vytáhla dokonce rukavice. Ale i tohle počasí mě nezastavilo, chtěla jsem si obejít okolí a vyfotit si islandskou architekturu.

A udělala jsem ještě pár doplňujících fotek z kempu…

Jo a mimochodem, tohle je fotka pořízená o půlnoci. Je tady krásně vidět, že není tma, dokonce ani když je pod mrakem.

Den 12

Reykjavík

Zajeli jsme do hlavního města, abychom si ho prohlédli a koupili pár suvenýrů. Reykjavík je fantastický. Tolik ukázek street artu! Tolik lidí a barev!

Když jdete nahoru do kopce tou ulicí s duhovou zemí, dojdete k dominantně města, betonovému kostelu Hallgrímskirkja.

Sehnali jsme sadu speciálních solí (věřím, že jsou na použití do kuchyně a ne do vany). Byla tam například lávová sůl, to mi znělo super. Já si koupila utěrku do kuchyně s papuchalky a chtěli jsme si koupit nějaký menší obrázek, ale nakonec jsme žádný nesehnali. Ale aspoň jsme navštívili několik místních galerií, což bylo super. Zajeli jsme i do jednoho obchodního domu, kde jsme obrázek hledali a nakonec jsme našli alespoň bagetu. 😀

Lázně Sky Lagoon

K večeru před odletem jsme se vydali do moc hezkých lázní Sky Lagoon. Působily luxusně a nabízely rituál o sedmi krocích. Krásné byly šatny, sprchy, osvětlení, nábytek, chodby, všechno. A co teprve bazén. Kdyby tam nebylo tak strašně moc lidí a tak bídná nabídka nápojů, nemělo by tohle místo chybu.

Vyzkoušeli jsme i ten jejich slavný rituál, prvním krokem bylo vlézt do bazénu a trochu se tam prohřát (to by šlo). Druhým krokem bylo vlézt do malého studeného bazénku a zchladit se (brrr, to by teda nešlo), tam jsem sešla po pás a mazala jsem ven. Třetím krokem byla sauna. Doporučuje se tam být pět až deset minu, a myslím, že déle jsem tam určitě nebyla, nejsem na saunování moc zvyklá. To byla ta chvíle, kdy jsme si vzpomněla na předchozí krok a zalitovala, že jsem se neponořila celá.

Dalším (čtvrtým) krokem byla místnost s chladnou mlhou a jemným deštíkem, což bylo docela příjemné. Když jsme místnost opustili, přišel pátý krok – peeling. V krásných mističkách jsme každý dostali příděl peelingu a šli jsme si drhnout kůži. Šestým krokem byla opět pára, jen v jiné místnosti. Když jsme si sedli, upozornili nás, že bude nějakou dobu trvat než zase páru zapnou, tak jsme se na to vybodli, dali si sprchu a šli zase do bazénu. Sprcha byla stejně sedmým krokem.

Odlet domů

Přiznávám, že jsem z letu domů byla hodně nervózní. Tolik mě vylekala cesta tam, že jsem cítila nervozitu celý poslední den a teď už ta chvíle přišla, byli jsme na letišti. Nečekala bych, že tu bude tak šílená fronta, ale byla. Ještě, že jsem si odskočila na wc v půjčovně aut. Když jsme přišli na řadu, chtěli po nás pas, což mě překvapilo, ale naštěstí jsme jej měli. Čekala jsem, že stačí jen občanka, ale co. Těšila jsem se na náš domov, na děti i zvířátka, ale věděla jsem, že na Island a dobrodružný pobyt jen s mým milovaným mužem budu často a dlouho vzpomínat.

K mé radosti i překvapení byla cesta zpět podstatně lepší. Nebyla jsem úplně v klidu, ale bylo to mnohem lepší.

Závěrem

Island je absolutně nádherná, úžasná, dech beroucí země, která je zajímavá a různorodá. Najdete tu ukázky síly ohně a ledu, ledovcové jeskyně i lávové jeskyně, lávová pole a geotermální činnost po celém ostrově. Každý den je co dělat a každý den si můžete k večeru dopřát relax ve formě koupání v horkých pramenech. Tahle naše dovolená pro mě byla speciální z mnoha důvodů. Byla jsem dva týdny jen s mým manželem, který celé dva týdny věnoval pozornost jen mě a já jen jemu. Cestovali jsme, zažívali dobrodružství, viděli jsme spolu velryby, papuchalky, tuleně, vodopády a gejzíry! Užívali jsme si každý den a vše zaznamenávali, abychom jednou měli na co vzpomínat. Doufám, že vám tento tří dílný článek bude také k užitku, když se budete chystat na Island.

Věřte mi, tohle místo rozhodně stojí za návštěvu.

Co můžete podle mě vynechat

  • Hvítserkur (skalní útvar ve tvaru slona)
  • Vrak letadla na pláži v oblasti Sólheimasandur
  • Kulisy Vikingské vesnice

Co jsme přivezli domů za suvenýry

Dětem jsme vzali na ochutnání Islandské sladkosti, rodinám speciální sady solí.

*Fotografie jsou majetkem autorů a bez jejich povolení není možné je jakkoli používat a šířit.

 

Také by se vám mohlo líbit...

Žádné komentáře

    Přidat komentář