Můj mladší bratr Filip letos úspěšně složil maturitní zkoušky, i navzdory tomu, že každý ví, jak jsou hrozně připravené! To ale není zdaleka všechno. On se dokonce, prakticky hned po maturitě, vydal do světa. Sám, ve svém autě, jakýsi okruh začínající Polskem, Litvou a spol. Vrátí se nejspíš v září. Tou dobou bude určitě celá naše rodina jako na jehlách, dychtiví po tom, co Filip na své cestě zažil. Popravdě, i přes to, že vím, jak je chytrý, šikovný a samostatný, mám o něj strach. Asi by mohl být ten nejstatečnější, nejšikovnější a nejchytřejší člověk na světě, ale pořád bych se o něj bála. Vždyť je to můj mladší bráška!
Na druhou stranu mu to moc přeji. Jestli zažije na svých cestách tolik krásného, jako tehdy já, když jsem se vydala na Zéland, pak se má opravdu nač těšit. Myslím, že taková cesta do zahraničí, hezky po škole, není vůbec na škodu. Na Zélandu to bylo krásně vidět, mladí lidé se tam sjížděli “na zkušenou” z celého světa. To jen my Češi toho tolik naděláme, když se máme pustit maminčiny sukně. Ale mám takový pocit, že se tahle tendence mění a čím dál víc mladých Čechů vyráží za hranice. Jen asi málokdo vyrazí úplně sám, to je jen pro nás, extra odvážné borce 😀
Já bych každému svojí zkušenost přála. I když je pravda, že po dvou týdnech za mnou dorazil můj manžel (tehdy ještě přítel), takže pak jsme to tam táhli ve dvou. To ale nijak nesnižuje můj úspěch za samostatné docestování na Zéland a rozkoukávání. Nebylo tehdy ještě jisté, jestli můj muž vůbec dorazí. No a dneska jsme manželé, už pět let 🙂
A tohle je taky moje pochvala rodičům, že nás k téhle samostatnosti vedli. Jak jsem kdysi někde četla, láska rodičů netkví jen ve výchově, ale i v tom pak nechat dítě jít, aby mohlo vést samostatně vlastní život. Věřím, stejně jako oni, že mít doma děti do jejich třiceti, nikomu neprospěje. Ale to už je na jiný článek. Krásný den vám všem!
Žádné komentáře