0
Ostatní

Babišova řepka

Bylo nebylo jedno české království. Byla to krásná země, medem a strdím oplývající. Místní lid byl pracovitý, alespoň v porovnání s některými jinými královstvími. Byla to země, kde statečný rytíř přemohl velikého draka, chudý tulák přechytračil bohatého nenasytného pána a kde slušnost vítězila nad obhroublostí a zlým úmyslem.

V té zemi žili politici. Obecně se vědělo, že kradou víc než kdejaký loupežník. Lidé si tedy vyvolili za svého zástupce člověka jiného, totiž podnikatele. Mysleli si, bláhoví, že bude spravovat stát jako dobrý hospodář. Nečekali však, že na ně pán Babiš přijde se zbraní hromadného ničení, jakou je řepka olejná.

Řepka olejná tvořila krásné velké žluté pole a lány pána Babiše. Zatímco Babišovo hospodářství rostlo a přímo „vzkvétalo“, lidu se usazovalo všechno to svinstvo z řepky na parapetech a autech, hubilo zvířata a vyeskalovalo jejich alergie. Pohádkář osobně má řepku i  v domácnosti na sporáku, nábytku, telefonu a na kůži.

Lid přestal jásat a začal hrozit pěstmi a holemi. Nejen v krčmách pána Babiše kdejaký sedlák pomluvil a kdejaká babka proklela. Jenže pán Babiš je mocný a bohatý, patří mu na co si lidi jen vzpomenou (Mafra (a další média), Agrofert, mlékárny, masozávody, pekárny a mnoho dalších firem a podniků). Pán Babiš je druhým nejbohatším Čechem, kam se hrabou loupežníci politici se svými majetky. Mudrci pokyvují hlavami, lid se bouří. Ale k další české defenestraci nemají dost odvahy. A jak si v pohádkách často na začátku říkají takový lidé, co bychom my, proti tak mocnému pánu nadělali, že.

Pohádkář přemýšlí, jak pohádku zakončit. Možná tím, že se nějaká mimozemská entita rozhodne mimo kruhů v obilí vymazat většinu polí s řepkou a nějaký chrabrý sedlák tam pak zasadí něco méně nebezpečného. Pohádkáře v zápalu vtipnosti napadne, že by to mohl být mák nebo konopí. Ale pohádkář nehodlá nijak podporovat drogové kartely v čechách. I přesto, že je to asi jedno z mála odvětví, o kterém ses neví, že by patřilo pánu Babišovi. Pohádkář si hledá, na co všechno se řepka hodí. Je z ní olej na smažení, který má vysoký kouřový bod. Je z ní palivo. Pohádkáři dojde, že pán Babiš se řepky jen tak nezbaví, protože řepka je výnosná. Vypadá to bledě. Pak si pohádkář vzpomene, jak snadno se dá zakončit každá pohádka. Kouzly a čáry!

Jedna čarodějnice spolu s pylem z řepky rozšířila mocné kouzlo. A protože se ten pyl dostane všude, tak se všude dostalo i to kouzlo. Puf! A začaly se dít věci.

Lid si uvědomil, že smažená jídla jsou nezdravá a že mohou jezdit třeba na kole, takže nepotřebují ani to biopalivo. Pán Babiš se dal na charitu. Řepka se sice pěstovala dál, ale v omezeném množství, našlo se řešení jak ji chránit před škůdci bez pomoci chemie. A lány řepky nebyly hned vedle statků, vesnic a měst, takže neškodily tolik jejich obyvatelům a zvířatům. Zazvonil zvonec a pohádky byl konec!

Pohádkář dopsal pohádku a dál si četl články o řepce. Dokonce se dočetl, že ten pyl není z řepky, ale ze smrků a borovic. Navíc prý alergii na pyl z řepky mají lidi spíš výjimečně. Jenže vzhledem k tomu, že většinu médií vlastní pán Babiš, pohádkář neví, jestli tomu může věřit. Proto pohádkářk pohádku zveřejní i tak, ale prosí čtenáře, aby jí nebrali moc vážně a udělali si názor sami, koneckonců, je to jen pohádka! 🙂

 

Také by se vám mohlo líbit...

Žádné komentáře

    Přidat komentář

    Sdílet na Pinterestu

    Sdílej