Nálada pod psa

Včera jsem měla náladu pod psa. Chtěla jsem napsat článek, ale nakonec jsem toho raději nechala s tím, že ráno bude lépe. Abych si zkusila náladu vylepšit, napustila jsem si plnou vanu horké vody a vylila do ní zbytek meruňkového oleje, abych byla krásná a voňavá. Při vylézání z vany mi došlo, jakou úžasnou sebevražednou zbraň jsem si tou koupelí přichystala. Klouzalo to příšerně. Vylezla jsem velmi opatrně a celou vanu pro jistotu umyla. Kůži jsem měla ale krásně naolejovanou, asi jako svalovci při focení. Stejně jsem měla náladu pod psa, protože naolejované špeky jsou pořád špeky. Vzala jsem si tedy oblíbenou knížku s názvem Projekt štěstí. Ta knížka ve mě probouzí radost už jen tím, že ji mám. Sehnala jsem ji až po letech v antikvariátu.  Je fakt, že cena byla dost možná vyšší než u nové knížky, ale byla ve výborném stavu, a novou bych v češtině stejně nesehnala, tak jsem se plácla přes kapsu a koupila si ji. Věděla jsem do čeho jdu, protože jsem si ji předtím párkrát půjčila v knihovně. Tenkrát jsem byla v pokušení si ji nechat a nevracet ji, zaplatit knihovně klidně cenu knihy v plné výši a říct, že jsem ji ztratila… Jenže pak mi to nedalo. Já nekradu, nechci lhát a nechci další lidi připravit o možnost si tuhle skvělou knihu přečíst. Odolala jsem pokušení a procházela jsem párkrát za rok webové stránky různých antikvariátů, až se mi to vyplatilo. A svědomí mám čisté jako padlý sníh!

Jenže ani kniha mi teď nepomohla. Napsala ji úspěšná spisovatelka, která byla dřív právnička, zvládá dvě malé děti a zároveň je vidět, že hodně pracuje a neustále se vzdělává, účastní se různých společenských akcí a je účastníkem několika zájmových skupin, se kterými se pravidelně setkává. Jinými slovy, jede jako mašina, všechno zvládá, a navíc úspěšně a já tady sedím, poslouchám jak děti vřeští, manžel si hraje na počítači, kočka leze pořád na stůl, i když to dělat nesmí a já mám pocit, že vedle spisovatelky jsem líný neschopný lempl, který nedosahuje kýžených úspěchů pracovních ani jiných. Žere mě to. Mrzí mě to. Snažím se vymyslet způsob, jak to změnit, ale nevím, jak na to. Jak najít inspiraci, energii, chuť, čas, prostor? Jak to dělá ona? Má chůvu? Nebo jí pořád hlídá děti manžel? Jak to, setsakra mordyjehadry krucajs element všechno zvládá?? Uspala jsem děti, pustila si naučné video o malování akvarelem a jedno o kreslení tužkou a šla jsem spát. Třeba mě ráno něco osvítí.

Ráno

Náladu pod psa vystřídaly mučivé výčitky svědomí. Jsem zlá, zlá, zlá! A nespravedlivá! Moje děti se přeci dohadují vzácně a málokdy vyloženě vřeští, většinou jsou klidné, hodné a vůbec, úžasné. Můj manžel si sice hraje na počítači, ale jen občas a většinou až pozdě večer, kdy si potřebuje po celém odpracovaném dni odpočinout. A já? No…. Něco mi říká, že se cítím jako neschopný lempl, protože jsem neschopný lempl, ale další část mého já mi říká, že se podceňuji a že jsem přeci uklidila byt, přerovnala skříňky v koupelně, složila prádlo, uklidila bobky po kočce, vyndala a nandala myčku, zalila květiny, hrála si s dětmi, nachystala snídani a pak i svačinu, učesala jim vlasy a vyčistila všem zuby, uvařila čaj a srovnala trička sobě i dětem ve skříních. Že každý den už dva týdny poctivě cvičím a že sice nedosahuji pracovních úspěchů, ale na vrchní části břicha se mi rýsuje něco jako, ano dovolím si to napsat, svaly! Navíc se věnuji s láskou rodině a s péčí domácnosti a nikdo nemůže říct opak. No ale stejně! (ozývá se zase ta první část mého já, ta kritická, nespokojená část, která chce být skvělejší, úžasnější, slavnější, schopnější, výkonnější a prostě zkrátka lepší). Tahle druhá část je ta, co tak ráda poslouchá věci jako “nechápu, jak to zvládáš” a “vůbec nevypadáš, jako bys měla dvě děti” a přesto na ně asi zapomíná, když mě pořád prudí a žene vpřed. A když se to dost nedaří, vykoupe mě v té náladě pod psa, připraví mi den plný výčitek, obav a pesimismu.

Takové dny má určitě každý, ale zajímalo by mě, co ostatním lidem pomáhá pro zlepšení nálady nebo pro lepší pocit, ze sebe sama. Jak to děláte vy?